Článek
Díky svému zaměstnání poměrně hodně cestuji. Za posledních dvacet let jsem navštívil nespočet zemí různých kultur, zvyklostí a tradic. Mezi poslední místa patřila Bangladéš a Dubaj. Dubaj je bohatá země, známá nejen svým nerostným bohatstvím, ale též atrakcemi, které rostou jak houby po dešti. Nejvyšší budovy, nejrychlejší vozy a největší nákupní centra. K tomu krásně čisté pláže, ale také nulová kriminalita a přísné zákony.
Bangladéš je jiná. Chudá, přelidněná a plná smogu. Nejezdíme limuzínou ale tuk-tukem, nejíme v restauracích, ale na ulici. To má svoje kouzlo. A i ona má svoje nej. Místní obchodník převeze na vylepšeném kole tolik zboží, co u nás malý náklaďák nebo si v pneuservisu, který je vměstnán do šesti metrů čtverečních můžeme nechat přezout pneumatiky. Za tři dolary.
Přes chudobu a absenci sociálních jistot jsou místní přátelští, usměvaví, komunikativní a hlavně zvídaví. Zajímá je vše, rádi se s námi fotí. Byli jsme pro ně atrakcí. Kontrast obou zmíněných míst nemohl být větší. Škoda, že jsme neměli víc času.
Plný rozmanitých zážitků nedobrovolně opouštím Asii, protože práce volá. Zpět se vracím opět přes Dubaj. Po vzletu ztrácíme z dohledu mámivé světélka a míříme nad temný Irán a Turecko. Míle ubíhají. Lehce míjíme jihozápadní cíp Černého moře nad jehož severním pobřežím panuje zlo a násilí. Je mi z toho smutno. V ekonomické třídě žádám urostlého pána o výměnu sedadla a doufám v místo u okénka. Povedlo se. Rozednívá se a na chvíli usínám.
Konečně kapitán hlásí, že se blížíme domů. A pak, pak to přijde. Pohled z letadla skýtá překrásná panoramata, louky i lesy, klikaté řeky, nepřehlédnutelnou řepu olejku, malebné vesničky a města. A v každém domku dobré lidi. Ten pohled se nikdy neomrzí, nikdy bych neměnil. Česká republika je krásná i bez světových nej.
