Článek
Měl jsem krásný a pohodový život. Postavil jsem dům, slušně vydělával, užíval si mládeneckých rozmarů. O domácnost a úklid se starala milá paní ze sousedství a babička mi v neděli nosila bábovku.
Jednou jsem potkal holku, která mi hned padla do oka. Jak mi později se smíchem řekla, byl jsem pro ni jen ,,nezajímavej floutek”. Po pár měsících se věci daly do pohybu. Tenkrát jsem ji čapl a už nepustil.
Její kolega s italským autem, co rezavělo už na prospektu, radost neměl. Odpochodoval a víc jsme ho neviděli. Tak jsme se dali dohromady a já získal nejen vysněnou ženskou, ale i dvě krásné náctileté dcery.
Po krátké známosti došlo k sestěhování a já brzy zjistil, že už nic nebude jako dřív. Můj minimalistický pořádek vzal velmi rychle za své a s ním i nastavené zvyky.
Holící strojek, kolínskou a ostatní chlapské potřeby nahradily gumičky do vlasů, krémy, hřebeny a šminky. Tři ženský, všechno třikrát. Z šesti šuplíků mi zůstal jeden. Netrvalo dlouho a přišla žádost o uvolnění i toho posledního. Bojoval jsem urputně a nakonec jej uhájil. To bylo sladké i trpké vítězství v jednom.
I kotli na ohřev vody často docházel dech. Musel pracovat přesčasy, protože nově nasazenému tempu nestačil. Z logiky věci vyplývá, že jsem měl na výběr. Večer se sprchovat ve studené, nebo počkat na ráno. Ještě, že toaleťák zůstal, kde byl.
Podobným způsobem se časem ,,zabydlely” všechny prostory v domě. Ani půda nezůstala ušetřena. Byl jsem s tím smířen, ale věděl jsem, že mě ještě čeká bitva o posvátné území pána domu, o garáž. Tenkrát ji zdobil můj osobní automobil, dnes v ní stojí ten manželčin. Připravil jsem se na zteč, ale útok nepřišel. Moje holky zvolily jinou taktiku. Pomalu, ale jistě. A tak časem přibily věšáky, police, bedny a krabice.
Čas plynul, dcery dospěly a odstěhovaly se. Mají své protějšky a my malé vnoučata. Říkal jsem si, kámo, teď je ten čas dobít nějaké prostory zpět. Jak já se mýlil. Dnes je z garáže spíše sklad. Kočárky, hračky, sportovní a zahradní potřeby a taky plastová kuchyňka známého prodejce. Prostě vše, co malí raubíři potřebují. Nutně potřebují.
Postupem let jsem si přerovnal priority. Svůj pořádek jsem neuhájil, ale vetřelce si nechám. I když mi výrazně otočili život, šel bych do toho znovu. A rád.
