Článek
Rodina Prachařových je známá už po generace jako rodina herců. Začalo to skvělým hercem Iljou Prachařem, kterého si většina z nás vybaví především jako Trautenberka z Krkonošských pohádek, pokračovalo Davidem Prachařem, který se také věnuje herectví a jeho první ženou byla Dana Batulková, s níž má syna Jakuba Prachaře, známého herce, moderátora a hudebníka a dceru Marianu, o níž bude v článku řeč. Mariana pokračuje v uměleckých stopách svých rodičů a věnuje se také herectví a zpěvu.
Mariana Prachařová (*17. 4. 1994)
Narodila se slavným rodičům Davidovi Prachařovi a Daně Batulkové. Má o 11 let staršího bratra Jakuba Prachaře, který je v současnosti z rodiny Prachařových asi nejvíce známý, často vystupuje v různých pořadech, věnuje se herectví a zpěvu, byl spoluzakladatelem skupiny Nightwork. Narodit se do tak aktivní a známé rodiny může být výhra, ale také to může být pro člověka velmi těžké, aby se dokázal prosadit a nezůstal ve stínu.
Mariana se podobně jako zbytek rodiny věnuje herectví a zpěvu, občas moderuje a dá se označit i za influencerku, protože zejména na Instagramu má téměř 200 tisíc sledujících. Jak sama ovšem v rozhovoru přiznala, věnuje se sice mnoha aktivitám, ale žádné naplno, spíše klouže po povrchu a stále hledá směr, kterým by se ve svém životě měla vydat. Takové přiznání může být sympatické mnoha mladým lidem, kteří prožívají podobné pocity. Zatímco starší generace nad tím může kroutit hlavou a myslet si něco o zpovykaných mladých lidech, faktem je, že dnešní doba nabízí sice nepřeberné množství možností a teoreticky může každý dělat cokoliv a kdekoliv (opravdu jen teoreticky, výzkumy například ukazují, že pro děti ze sociálně slabých rodin je u nás velmi těžké se z této bídy vymanit), nadbytek možností však paradoxně přispívá k větší zmatenosti mladých lidí a nemožnosti se zaměřit na něco hlouběji.
V posledních letech přispěla do veřejného života i sdílením svých potíží s příjmem potravy. Mnoho médií psalo o anorexii, ale podle slov samotné Mariany nebyla anorexie ta správná diagnóza. O co tedy vlastně šlo?
Všechno začalo v dobách covidového lockdownu. Dalo by se sice říci, že nějaké predispozice už byly pravděpodobně přítomny, ale právě lockdown byl pro mnoho lidí období, kdy byli uzavření doma a nadbytek volného času či nemožnost venkovních aktivit vedli k tomu, že se soustředili na věci, které by jinak neřešili. A tím vzniklo potřebné podhoubí pro rozvoj nežádoucích aktivit, nových zvyků apod.
Stejně tak tomu bylo i u Mariany. V době těsně před covidem měla období, kdy její životní styl nebyl zrovna ukázkový, včetně nadměrné konzumace alkoholu. Když tedy přišel covid a Mariana byla zavřená doma, měla dostatek času na přemýšlení o sobě samé a také o svém těle. Rozhodla se tedy, že začne tzv. krabičkovat a bude se více zajímat o zdravou výživu.
Běžný zájem a snaha naučit se něco nového však postupně vedly k posedlosti zdravou výživou. Mariana byla ochotná konzumovat jenom věci, které jsou považované za zdravé, a to ještě v množství, které přesně odpovídalo tabulkovým hodnotám. Bez většího ohledu na své vlastní tělo a jeho potřeby. Změna stravy a zejména její přesné dávkování vedly k tomu, že Mariana nejdříve zhubla, ještě tak, že by se to dalo považovat za přiměřené. Jenže její posedlost zdravými potravinami neskončila, pokračovalo to dál a jak sama Mariana přiznala, vážila si pomalu i okurky.
Její hubnutí tak pokračovalo dál a lidé z jejího okolí i její fanoušci na sociálních sítích začali upozorňovat na to, že se s Marianou něco děje a že to rozhodně není v pořádku. Nejčastěji padala slova o anorexii, což je asi nejznámější porucha příjmu potravy, společně s bulimií. Jak však osvětlila Mariana, o anorexii nešlo, neměla problém s tím, že by nechtěla přijímat potravu. Měla však velmi silné nutkání jakékoliv jídlo zhodnotit z hlediska kvality výživy a vlivu na zdraví, přičemž množství přizpůsobovala zmíněným tabulkám, které však mají informativní charakter a nemohou přesně vyhodnotit, kolik člověk přesně potřebuje s ohledem na svoji aktivitu a metabolismus.
Naštěstí, což u anorexie nebývá zvykem, zatímco u ortorexie je šance vyšší, byla Mariana vnímavá ke zpětné odezvě svého okolí a samozřejmě nejbližší rodiny, která měla o její zdraví strach. Nebránila se ani odborné pomoci a sama chtěla zapracovat na zlepšení, aby se cítila i celkově lépe. Je na dobré cestě, ale jak sama přiznává, jsou dny horší a dny lepší. Její maminka Dana Batulková celou situaci okomentovala tím, že by podobný problém nikomu nepřála a že dostat se z něj je běh na dlouhou trať.
Její příběh tak může být varováním i inspirací pro mnoho mladých lidí, zejména dívek, ale výjimkou dnes nejsou ani chlapci. Stačí totiž málo a z dobrého úmyslu se stane posedlost a zhouba. Důležitá je všímavost okolí a také ochota postiženého ostatní vyslechnout a najít odbornou pomoc.
Přestože se může zdát, že ortorexie je narozdíl od anorexie méně nebezpečná, protože člověk přece chce jíst, jen si hlídá co a v jakém množství, opak je pravdou. Obě poruchy jsou vyrovnané, co se týče nebezpečnosti a u ortorexie si i okolí nemusí dlouho všimnout, že už je to za hranou. Navíc jde o poruchu, která není tak dobře známá jako třeba právě anorexie.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.lifee.cz/na-kafeecko/anorexii-jsem-nemela-muj-problem-se-nazyval-ortorexie-byla-jsem-posedla-i-vazenim-okurek-rika-mariana-pracharova_369228.html
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/dana-batulkova-herecka-mariana-pracharova-nemoc-ppp.A210805_114630_lidicky_sub
https://www.extra.cz/mariana-pracharova-pro-extra-cz-o-anorexii-i-kritice-rikaji-mi-at-se-najim-2259c
https://www.super.cz/clanek/celebrity-mariana-pracharova-popsala-sve-problemy-s-jidlem-jak-to-ma-s-poruchou-prijmu-potravy-731524
