Muška, která si hraje na páva. Drobný hmyz s překvapivým tanečním vystoupením, objevuje se i u nás

Kdyby člověk viděl Callopistromyia annulipes jen letmo, nejspíš by ji přehlédl. Je to drobná muška, velká jen několik milimetrů, žádný nápadný obr mezi hmyzem. Nehučí jako masařka, neobtěžuje jako komár a na první pohled nemá nic, kvůli čemu by se měla stát předmětem širšího zájmu. Jenže pak se zastaví na kmeni, zvedne křídla nad tělo a celá představa o obyčejné mušce se rozpadne.

Právě v té chvíli je jasné, proč se jí říká muška paví. Obě křídla drží vysoko, téměř svisle, a jejich tmavě skvrnitá kresba začne připomínat malý vějíř. Není to páv v doslovném smyslu, samozřejmě. Není to ani dokonalá napodobenina pavího ocasu. Je to spíš drobná, hmyzí verze téhož principu - udělat ze svého těla obraz, signál, výstrahu nebo pozvánku.

Odborně patří Callopistromyia annulipes do čeledi Ulidiidae, tedy mezi takzvané „picture-winged flies“, mušky s kreslenými křídly. Druh popsal francouzský entomolog Pierre-Justin-Marie Macquart už v roce 1855 a původně pochází ze Severní Ameriky. Do Evropy se dostal až v novější době, pravděpodobně neúmyslně s dopravou zboží nebo rostlinného materiálu. První evropské nálezy jsou spojovány se Švýcarskem v roce 2007 a od té doby se druh postupně objevil v řadě dalších evropských zemí. V České republice byl jako nový druh fauny zaznamenán v práci Libora Dvořáka z roku 2017, mimo jiné z lokalit Libušín a Praha.

Na mušce paví nejsou nejzajímavější barvy těla, ale způsob, jakým zachází s křídly. Tělo je poměrně nenápadné, tmavší, s nohama, které mají světlé a tmavé prstencování. Právě odtud pochází druhové jméno annulipes, tedy zhruba „kroužkonohá“. Nápadná jsou ale křídla. Jsou průsvitná, pokrytá tmavými skvrnami a páskami, které v klidu vypadají jen jako zvláštní ornament. Teprve když je muška vztyčí, dostanou smysl.

Křídla nezůstávají složená podél těla jako u mnoha jiných dvoukřídlých. Samec i samice je při typickém postoji zvedají svisle a stáčejí dopředu. V této poloze se z nich stane jakýsi znak. Hmyz, který by jinak splýval s kůrou, najednou působí větší a výraznější. U některých pozorování se popisují i modravé odlesky, které podobnost s pavím vějířem ještě zvyšují.

To je na tomto druhu fascinující. Nejde jen o to, že má hezká křídla. Mnoho much má kresbu na křídlech. Důležitější je, že Callopistromyia annulipes s touto kresbou aktivně pracuje. Křídla nejsou jen prostředek letu. Jsou součástí komunikace.

Muška paví bývá často pozorována na odumírajícím nebo trouchnivějícím dřevě. Na kmenech, větvích a padlých kusech dřeva se pohybuje zvláštním způsobem. Nejen, že chodí, ale jako by předváděla malé vystoupení. Zvedá křídla, natáčí se, přešlapuje, někdy působí téměř vyzývavě.

Toto chování není vyhrazené jen samcům. U druhu Callopistromyia annulipes se podobně předvádějí samci i samice, což je zajímavé, protože u mnoha živočichů bývá nápadná námluvní prezentace spojována hlavně se samci. U paví mušky se proto uvažuje o takzvaném vzájemném výběru partnera. Jinými slovy, nejen samice hodnotí samce, ale i samec může reagovat na signály samice.

Není ale jisté, že jde pouze o námluvy. Někteří autoři upozorňují, že podobné postoje mohou sloužit také jako obranný signál. Když drobný hmyz náhle vztyčí skvrnitá křídla, může na predátora působit větší, nezvyklejší nebo méně snadno uchopitelný. V přírodě často stačí okamžik zaváhání. Pavouk, ploštice nebo drobný pták nemusí být dlouho zmatený. Stačí zlomek vteřiny, během něhož muška unikne.

Nedá se říct, že vědci přesně vědí, proč se tento druh takto chová. Jisté je, že křídelní postoje a pohyby jsou pro druh typické. Pravděpodobné je, že slouží při komunikaci mezi jedinci a možná také při obraně. Přesná váha jednotlivých funkcí ale zůstává otevřená.

Lidská jména zvířat bývají někdy zavádějící, ale v tomto případě je označení docela pochopitelné. Páv roztahuje ocasní pera do vějíře a ukazuje jimi svou kondici, velikost i barevnost. Muška paví dělá něco podobného, jen v úplně jiném měřítku. Nemá ocas. Má křídla. Nemá barvy tropického ptáka, ale skvrny a odlesky na průsvitné bláně.

Podobnost je tedy spíše funkční než anatomická. Oba tvorové používají nápadnou část těla jako vizuální signál. U pavů je role pohlavního výběru dobře známá. U Callopistromyia annulipes je situace méně prozkoumaná, ale právě proto je druh zajímavý. Ukazuje, že „divadelní“ chování není výsadou velkých zvířat. Dokáže se objevit i u hmyzu, kterého by většina lidí bez makroobjektivu nikdy pořádně neviděla.

Podobné křídelní signalizace nejsou mezi příbuznými skupinami úplnou výjimkou. U různých dvoukřídlých z širší skupiny Tephritoidea se objevují rozmanité pohyby křídel, někdy velmi složité. U mušky paví je ale poloha křídel natolik nápadná, že z ní udělala snadno zapamatovatelný druh.

Největší pozornost poutají dospělci, ale většina života podobného hmyzu se odehrává skrytě. Larvy mušky paví jsou spojovány s rozkládající se organickou hmotou, zejména s mrtvým nebo hnijícím dřevem. Druh bývá označován jako saprofágní, tedy využívající odumřelý a rozkládající se materiál.

To z ní nedělá škůdce v běžném smyslu. Nejde o hmyz, který by napadal zdravé dřevo jako někteří kůrovci nebo tesaříci. Spíše patří do světa organismů, které přicházejí ve chvíli, kdy je dřevo už mrtvé, narušené houbami a bakteriemi, měkké, vlhké a plné života, i když na první pohled vypadá jako odpad.

Mrtvé dřevo je v přírodě samostatný vesmír. Pro člověka může být padlý kmen jen překážka na cestě nebo nepořádek v zahradě. Pro houby, larvy hmyzu, roztoče, stonožky, chvostoskoky a mnoho dalších organismů je to domov. V takovém prostředí se rozkládá hmota stromu a živiny se vracejí zpět do půdy. Muška paví je jen jedním z drobných účastníků tohoto procesu.

Nevíme o ní však tolik jako o včelách, mravencích nebo komárech. Nebyla zkoumána v tisících studií. Její přesný larvální vývoj není v populárních zdrojích popsán tak podrobně, aby bylo možné s jistotou líčit každý krok. Lze ale říct, že patří k druhům vázaným na rozkladné prostředí a že dospělci bývají pozorováni právě na starém dřevě a v jeho okolí.

Callopistromyia annulipes je původně severoamerický druh. V Severní Americe je rozšířen poměrně široce. V Evropě je naopak považován za druh zavlečený. To samo o sobě ještě neznamená katastrofu. Ne každý nepůvodní druh se stane nebezpečným invazním organismem. Některé druhy se v nové oblasti uchytí, ale nezpůsobují zjevné škody. U jiných se negativní vliv projeví až po letech.

U mušky paví zatím nejsou známé zásadní hospodářské škody. Není to druh, který by ničil úrodu, napadal člověka nebo přenášel známé nebezpečné choroby. Přesto je její šíření pro entomology zajímavé. Ukazuje, jak snadno se dnes drobní živočichové mohou přesouvat mezi kontinenty. Stačí doprava dřeva, rostlin, obalového materiálu nebo jiného zboží.

Po prvních evropských nálezech se druh postupně objevil ve více zemích. Zmiňovány jsou například Švýcarsko, Německo, Nizozemsko, Francie, Itálie, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Belgie, Polsko, Rumunsko, Chorvatsko a také Česká republika. Část údajů o šíření pochází nejen z odborných sběrů, ale i z fotografií, sociálních sítí a platforem typu iNaturalist. To je pro současnou přírodovědu typické - některé nápadné druhy dnes pomáhají mapovat i běžní pozorovatelé.

Muška paví je dobrým příkladem druhu, který by bez moderní makrofotografie zůstal pro většinu lidí prakticky neviditelný. Není vzácná tím, že by se musela hledat v nedostupných horách nebo v tropickém pralese. Je vzácná pro lidskou pozornost. Je tak malá, že ji člověk snadno mine.

Teprve fotografie ukáže, co se ve skutečnosti odehrává. Najednou je vidět kresba křídel, postavení nohou, zvláštní držení těla i to, jak muška reaguje na okolí. Z obyčejné tečky na kmeni se stane tvor s vlastním chováním.

To je možná jeden z důvodů, proč tento druh lidi tak přitahuje. Ne proto, že by byl nejbarevnější nebo největší. Ale proto, že mění měřítko našeho vnímání. Připomíná, že příroda není zajímavá jen tam, kde je hlasitá a dramatická. Někdy stačí starý kus dřeva, slunce na kůře a drobný hmyz, který na několik vteřin zvedne křídla jako praporek.

Protože je muška paví vizuálně atraktivní, může u lidí vyvolávat otázku, zda je nebezpečná, užitečná nebo škodlivá. Pro člověka ale nepředstavuje nebezpečí. Nekouše, nebodá, nesaje krev a není známá jako významný přenašeč nemocí.

Z hlediska zahrady také není třeba panikařit. Pokud se objeví na starém dřevě, pařezu nebo v blízkosti rozkládajícího se rostlinného materiálu, odpovídá to jejímu způsobu života. Její přítomnost spíš ukazuje, že v prostředí existuje dostatek drobných mikrostanovišť pro hmyz.

Samozřejmě, u nepůvodního druhu je vždy rozumné sledovat jeho šíření. Ale není důvod z ní dělat strašáka. V současných dostupných informacích nevystupuje jako druh s prokázaným vážným negativním dopadem.

Muška paví není slavná dlouho. V odborné literatuře má své místo už od 19. století, ale širší pozornost si získala až ve chvíli, kdy se její chování začalo objevovat na fotografiích a videích. Je to druh původem ze Severní Ameriky, dnes zavlečený i do Evropy, včetně České republiky. Patří mezi vrtulovité mušky s kreslenými křídly a nejvíce ji proslavilo právě zvláštní vztyčování křídel nad tělo.

Není to nebezpečný hmyz ani velký škůdce. Je to spíš drobný obyvatel světa tlejícího dřeva, který nám připomíná, že příroda má mnoho vrstev. Některé jsou nápadné a hlučné, jiné sotva viditelné. A právě v těch nepatrných se někdy skrývá největší překvapení.

Stačí se podívat zblízka. Na starý kmen, na padlou větev, na místo, které by většina lidí přešla bez zájmu. Možná tam právě stojí drobná muška s křídly zvednutými nad tělem. Malý páv bez ocasu, který nepotřebuje publikum, aby jeho představení mělo smysl.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://norfolknaturalist.ca/2023/09/29/callopistromyia-the-peacock-flies/

https://portal.nature.cz/w/druh-112568#/

https://hrcak.srce.hr/file/391014

https://www.researchgate.net/figure/Callopistromyia-annulipes-Macquart-1855-male-from-Praha-Troja-Body-length-ca-5-mm_fig1_320711139

https://www.researchgate.net/publication/270420686_New_Records_of_Callopistromyia_annulipes_Macquart_Diptera_Ulidiidae_Otitinae_Myennidini_in_Europe