Erotické fresky, kamenná lůžka a otrokyně. Slavný nevěstinec v Pompejích se zachoval dodnes

Když archeologové v 19. století odkrývali jednu pompejskou ulici za druhou, dostávali se postupně do domů, obchodů, lázní, pekáren i hospod. Na zdech nacházeli volební hesla, milostná vyznání, nadávky a čmáranice lidí, kteří se zřejmě nudili úplně stejně jako lidé dnes. A pak narazili na dům, u něhož nebylo příliš pochyb o tom, k čemu sloužil. V úzké chodbě se otevíraly malé pokojíky s vyzděnými lůžky, nade dveřmi byly erotické výjevy a stěny pokrývaly nápisy tak výmluvné, že je nelze ani slušně přeložit.

Pompejský Lupanar se stal patrně nejslavnějším nevěstincem starověkého světa. Jenže právě jeho sláva trochu zkreslila náš pohled na prostituci v římském městě. Sex za peníze totiž nebyl uzavřený za dveřmi jediného domu. Nabízel se i v hostincích, v pronajatých pokojích a zřejmě také přímo v soukromých domácnostech. Ženy, které služby poskytovaly, nebyly všechny stejného postavení. Některé mohly pracovat samy za sebe, jiné byly otrokyně a o tom, s kým budou mít sex a kam půjdou vydělané peníze, vůbec nerozhodovaly.

Právě díky Pompejím ale můžeme dnes do tohoto světa nahlédnout podrobněji než téměř kdekoliv jinde v antice. Nezůstaly totiž jen literární zmínky psané vzdělanými Římany. Zůstaly samotné místnosti, malby a hlavně stovky slov vyškrábaných na zdech lidmi, kteří v nich skutečně žili.

Slovo lupanar pochází od latinského lupa, tedy „vlčice“, což bylo zároveň označení prostitutky. Budova, které se dnes v Pompejích jednoduše říká Lupanar, byla vykopána v roce 1862 a je jedním z míst, kde mají archeologové neobvykle pevnou půdu pod nohama. U řady jiných staveb označovaných v minulosti za nevěstince se později ukázalo, že důkazy nejsou zdaleka tak jednoznačné. Erotická malba na stěně ještě sama o sobě neznamená, že se v domě prodával sex. Erotické motivy byly v římských domácnostech, lázních a dalších prostorách poměrně běžné.

V případě Lupanaru však všechny nálezy zapadají do jednoznačného obrazu. Přízemím procházela úzká chodba a po jejích stranách bylo pět malých místností. V každé stálo vyzděné lůžko. Žádné velké zařízení, žádná pohodlná ložnice, žádný luxus. Pokoj měl sloužit především k rychlému setkání zákazníka s prostitutkou. Podle oficiálního průvodce archeologického parku se jednotlivé místnosti uzavíraly závěsem. Na konci chodby byla latrína a schodiště vedoucí do horního patra.

Horní podlaží už bylo uspořádáno jinak a o jeho přesné funkce se stále diskutuje. Moderní výzkum proto Lupanar nepovažuje jen za budovu s několika kamennými postelemi pro zákazníky, ale považuje ji i za místo, kde se pravděpodobně také žilo, pracovalo a navazovaly se vztahy mezi prostitutkami, klienty a dalšími lidmi. Sarah Levin-Richardson, která pompejskému nevěstinci věnovala celou odbornou monografii, upozorňuje právě na to, že za zdmi domu vznikala vlastní malá sociální komunita.

A přitom to zřejmě nebyl žádný luxusní podnik. Lupanar působí spíš jako místo určené široké klientele, která přišla, zaplatila a dlouho se nezdržela.

Jedna z nejzajímavějších otázek samozřejmě zní „kolik stála návštěva takového podniku?“

Pompejské nápisy nám dovolují udělat si alespoň přibližnou představu. Oficiální průvodce archeologického parku uvádí ceny zhruba od dvou do osmi assů za sexuální službu a pro srovnání dodává, že jeden pohár vína mohl stát přibližně jeden as.

Návštěva prostitutky tedy nemusela být záležitostí vyhrazenou boháčům. U levnějších služeb se cena pohybovala na úrovni několika pohárů obyčejného vína. To samozřejmě neznamená, že byla zanedbatelná pro každého, ale rozhodně nešlo nutně o nedosažitelný luxus.

Ceny známe mimo jiné proto, že obyvatelé Pompejí měli pozoruhodnou zálibu v psaní na zdi. U některých ženských jmen se objevují částky, sexuální služby nebo jiné poznámky, podle nichž lze souvislost s prostitucí poznat.

Jednou z žen, které se tak podařilo alespoň na okamžik vytáhnout z anonymity, byla Eutychis. Její jméno se objevilo nikoliv v Lupanaru, ale u slavného Domu Vettiů, jednoho z nejbohatších soukromých domů v Pompejích. Nápis ji označoval jako verna, tedy otrokyni narozenou v domácnosti, a nabízel její služby za dva assy. Archeologický park Pompeje dnes její příběh přímo používá jako příklad toho, jak mohl vypadat život otrokyně, která kromě běžné práce v domě poskytovala svým pánům nebo jiným mužům také sexuální služby.

Římská společnost byla společností otrokářskou a prostituce od ní nemohla být oddělena. Otrok nebyl z právního hlediska svobodným člověkem, který by jednoduše mohl odmítnout práci, kterou mu jeho majitel určil. To platilo i pro sexuální služby.

Novější výzkum Sarah Levin-Richardson ukazuje velmi výrazné propojení mezi prostitucí a výrazem verna. Ten se tradičně používal pro otroky narozené v domácnosti majitele a někdy se předpokládalo, že právě takoví otroci mohli mít oproti jiným výhodnější postavení. Pompejské nápisy ale ukazují i mnohem temnější stránku jejich života.

Levin-Richardson zjistila, že více než sedmdesát procent dochovaných pompejských výskytů slova verna má nějakou spojitost s prostitucí. Právě verna je navíc nejčastější označení objevující se v pompejských nápisech propagujících sexuální služby. Příběh Eutychis proto zřejmě nebyl výjimkou.

Podobný případ známe i z Domu Marca Terentia Eudoxa. V jednom nápisu se objevuje otrokyně Amaryllis, která pracovala při zpracování vlny. Jiný nápis stejného jména ji ale označuje jako ženu poskytující orální sex. Archeologové proto připouštějí možnost, že kromě běžné práce v textilní výrobě byla nucena poskytovat také sexuální služby. Pro takovou ženu nebyla otázka, zda se jí prostituce líbí nebo zda si ji vybrala, vůbec podstatná. Její tělo patřilo majiteli stejně jako její pracovní síla.

Ne každá žena prodávající sex však byla zotročená. V římském světě existovaly také svobodné prostitutky a tzv. propuštěnky. Některé ženy mohly pracovat relativně samostatně, jiné byly ekonomicky závislé na majiteli podniku nebo kuplíři. Přesně určit poměr jednotlivých skupin je však nemožné. Na rozdíl od bohatých měšťanek nám prostitutky většinou nezanechaly náhrobky s podrobnými životopisy ani rodinné archivy. O jejich existenci často víme jen proto, že někdo vyškrábal jejich jméno do omítky.

Právě graffiti jsou proto pro výzkum Lupanaru tak neobyčejně důležitá. Sarah Levin-Richardson pracovala přibližně se 135 graffiti zachovanými přímo v budově. Nejde pouze o reklamy. Objevuje se sexuální chlubení, jména, hodnocení sexuálních výkonů, urážky, pozdravy i sdělení, která někdy působí skoro jako konverzace mezi několika lidmi. Stěny nevěstince tak byly něčím mezi kronikou, veřejnou nástěnkou a dnešními komentáři na internetu.

Někteří muži se chlubili tím, co údajně provedli. Jiní hodnotili konkrétní ženy. Objevovala se jména prostitutek i návštěvníků a část nápisů měla očividně pobavit dalšího člověka, který si je přečte. Po téměř dvou tisících letech se nám tak díky nim ukazuje zajímavá věc - lidé se změnili méně, než bychom možná čekali.

Nejznámějším prvkem Lupanaru jsou malé erotické malby umístěné vysoko na stěnách chodby. Muži a ženy na nich souloží v různých polohách a právě tyto výjevy výrazně přispěly k popularitě budovy mezi dnešními turisty. Snadno se nabízí vysvětlení, že šlo o jakousi nabídku služeb - zákazník se podíval na obrázek, ukázal prstem a prostitutka věděla, jakou službu požaduje.

Jenže to nevíme s jistotou. Starší turistické výklady takovou představu rády opakovaly, ale moderní badatelé jsou opatrnější. Erotická výzdoba byla v Pompejích mnohem rozšířenější a zdaleka se neomezovala na nevěstince. Erotické motivy byly nalezeny v honosných soukromých domech, lázních, hospodách i dalších budovách. Samotný Archeologický park Pompeje upozorňuje, že smyslné a erotické obrazy se objevovaly prakticky po celém městě.

Malby v Lupanaru tedy nepochybně souvisejí s charakterem tohoto místa, ale z toho ještě nevyplývá, že zákazník podle nich objednával konkrétní praktiku. Mohly vytvářet atmosféru, dávat jasně najevo účel domu nebo jednoduše odpovídat představám Římanů o tom, jak má takový prostor vypadat. Stejný problém provází i další známou představu o Pompejích.

Na pompejských chodnících a domech lze skutečně vidět falické symboly a moderní průvodci někdy turistům vyprávějí, že fungovaly jako dopravní značky vedoucí k Lupanaru.

Zní to uvěřitelně. Jenže falus měl v římské kultuře mnohem širší význam. Byl spojován se štěstím, plodností, ochranou před zlými silami a lze ho nalézt na řadě míst, která s prostitucí neměla nic společného. To nám ukazuje, jak snadné je dívat se na Pompeje očima moderního člověka. Vidíme penis vytesaný do kamene a automaticky předpokládáme, že musí souviset se sexem. Říman mohl ve stejném symbolu vidět především ochranné znamení.

Ve starší literatuře se lze setkat s tvrzením, že Pompeje měly dvacet, třicet nebo dokonce ještě více nevěstinců. To vytvořilo obraz města, kde stál podnik se sexuálními službami téměř na každém rohu. Dnes jsou archeologové v tomto ohledu také mnohem opatrnější.

Problém spočívá v tom, podle čeho nevěstinec poznat. Pokud se za důkaz považovala erotická malba, sexuálně laděné graffiti nebo malá místnost s postelí, počet údajných nevěstinců rychle rostl. Jenže všechny tyto prvky se objevovaly také v běžných domech nebo hostincích.

Lupanar je výjimečný právě proto, že se zde různé důkazy setkávají na jednom místě a stavba byla pravděpodobně skutečně uzpůsobena převážně prostituci. Sarah Levin-Richardson jej dokonce popisuje jako jediný bezpečně doložitelný účelově vybudovaný nevěstinec známý z řecko-římské antiky.

To ovšem vůbec neznamená, že se sex prodával jen tam. Naopak. Případy Eutychis a Amaryllis dokazují, že sexuální služby mohly být nabízeny také v soukromých domech. Další nápisy naznačují prostituci v hostincích a jiných provozech. Pompejská prostituce tak pravděpodobně fungovala jako síť mnoha menších míst, nikoliv jako soustava jasně označených podniků připomínajících novověké veřejné domy.

Právě tady začíná být pompejský příběh nejzajímavější. Můžeme se totiž podívat na vyzděnou postel a začít počítat ceny. Můžeme přeložit sprostý nápis a pobavit se nad tím, že Římané psali na zdi věci velmi podobné těm dnešním. Jenže za jednotlivými jmény byli lidé.

Eutychis mohla stát u dveří bohatého Domu Vettiů, v němž její majitelé přijímali hosty obklopeni nádhernými malbami a zahradami. Někde v zadní části domu přitom existovala malá místnost, kde mohla být využívána jako prostitutka. Její služby stály dva assy. O jejím životě nevíme téměř nic dalšího. Nevíme, kolik jí bylo let. Nevíme, zda měla děti. Nevíme, koho měla ráda ani koho nenáviděla. Nevíme, jestli se někdy dočkala svobody. Máme jen její jméno a několik slov na zdi.

Podobně mlčí i většina žen z Lupanaru. Zachovaly se kamenné postele, omítky a obscénní vzkazy zákazníků, ale jen málokdy máme možnost slyšet přímo hlas žen, které tam pracovaly. Mluvit o římské prostituci jako o důkazu mimořádné sexuální svobody antického světa tak neodpovídá úplně realitě.

Římané skutečně přistupovali k erotickým obrazům jinak než například evropská společnost 19. století. Sexuální motivy nebyly automaticky ukrývány. Prostituce byla běžnou součástí života a její existenci nikdo nepopíral, nebyla tabu. Jenže sexuální otevřenost společnosti ještě neznamená svobodu lidí, kteří v ní sex poskytovali.

Římští historikové psali především o císařích, válkách a politice. O životě otrokyně, která za dva assy poskytovala sex v bohatém pompejském domě, se do jejich knih nikdy nedostalo ani slovo.

Zeď si však její jméno zapamatovala. A když archeologové téměř 1800 let poté odstranili z omítky nánosy sopečného materiálu, objevila se znovu.

Pompejská prostituce je proto zajímavá nejen kvůli sexu. Ukazuje společnost, v níž vedle sebe existovalo bohatství a otroctví, svoboda a úplná bezmoc, zábava i vykořisťování. Lupanar dnes může na první pohled působit jako pikantní turistická atrakce. Pět malých místností v jeho přízemí ale vypráví podstatně méně veselý příběh. Za každým závěsem totiž kdysi stál člověk, který o svém osudu možná nemohl rozhodovat.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://pompeiisites.org/wp-content/uploads/A-Guide-to-the-Pompeii-Excavations-2.pdf

https://www.cambridge.org/core/journals/classical-quarterly/article/vernae-and-prostitution-at-pompeii/EF02130B84540DBA8905AF329303A1C1

https://www.cambridge.org/core/books/brothel-of-pompeii/graffiti/78C406AADBA82C91694E35A3B55F1233

https://www.diva-portal.org/smash/get/diva2%3A1327135/FULLTEXT01.pdf

https://pompeiisites.org/en/exhibitions-and-events/eutychis-en/

https://pompeiisites.org/en/exhibitions-and-events/amaryllis-en