Fregatky, vzdušné pirátky. Létat mohou i týdny v kuse, za letu dokonce spí. O mládě pečují přes rok.

Na tropickém nebi se dá občas zahlédnout silueta, kterou nepřehlédnete: dlouhá úzká křídla, hluboce vykrojený, „nůžkovitý“ ocas a temné tělo, které se bez námahy drží vysoko nad mořem. Fregatka obecná (Fregata minor) je pták, který jako by byl navržený výhradně pro život ve vzduchu. Většinu času stráví kroužením nad oceánem, neusedá na hladinu a na pevninu se vrací hlavně kvůli hnízdění. V její anatomii, chování i „životní strategii“ je všechno podřízené jediné věci: co nejefektivněji létat a žít z toho, co moře nabízí na samotné hladině.

Fregatka obecná je největší z rodu fregatek. Rozpětí křídel běžně přesahuje 2 metry (až zhruba 230 cm), přitom hmotnost se pohybuje jen kolem 1,2–1,5 kg. To znamená extrémně nízké plošné zatížení křídel: mnoho plochy, málo váhy. Křídla jsou šavlovitě prohnutá a velmi úzká, ocas hluboce vykrojený. Zobák je dlouhý, na konci hákovitý - skvělý na sbírání ryb těsně u hladiny i na manévry ve vzduchu.

Pohlavní dimorfismus je výrazný. Samec je celý tmavý s kovovým leskem a má červený hrdelní vak, který v době toku nafukuje do velikého balónu. Samice jsou obvykle o něco větší, ale poznáte je hlavně podle bílé hrudi a spodiny těla; hlava může mít světlejší skvrny. Mladí ptáci mají více hnědavé tóny a rozsáhlejší bílé partie.

Fregatky se řadí mezi suliformní (terejovité) ptáky, tedy vzdálené „příbuzné“ terejů a kormoránů. Na rozdíl od nich ale neumějí plavat ani se potápět a jejich peří je jen málo vodoodpudivé. Kdyby si sedly na otevřené moře, snadno by nasákly a měly problém se zvednout. Proto na hladinu nesedají a vše - lov, odpočinek, sociální interakce - řeší ve vzduchu nebo na pevných stanovištích v koloniích. Slabé nohy a krátký běhák znamenají, že po zemi se pohybují neohrabaně; v korunách keřů a nízkých stromů ale zvládají sedět a stavět hnízda.

Jejich krása je v tom, jak málo práce je stojí let. Fregatky mistrně využívají termické a dynamické proudění nad oceánem, často poletují podél linií kupovité oblačnosti, kde se tvoří stoupavé proudy. Díky obřím křídlům a minimální váze dokážou ve výškách stovek až tisíců metrů klouzat celé hodiny a zvládnou létat i dva měsíce v kuse. Sledování značených jedinců ukázalo, že za den zvládnou stovky kilometrů bez jediného dotyku země a že i spánek vyřešily po svém: krátké „mikrospánky“ za letu, kdy část mozku odpočívá, zatímco druhá řídí základní letové manévry. Není to hluboký spánek, ale stačí, aby udržely maratonský životní režim.

Základ jídelníčku tvoří létající ryby, malé pelagické rybky a hlavonožci, které sbírají z hladiny. Nejsou potápěči - kořist berou bleskovým průletem těsně nad vodou, někdy v těsné vazbě na hejna tuňáků či delfínů, která vytlačují drobné rybky k povrchu. Známy jsou i noční výpady na světlem přilákané živočichy kolem rybářských lodí.

Světoznámé jsou však jejich pirátské manévry, odborně kleptoparazitismus: pronásledují jiné mořské ptáky (typicky rybáky či tereje), dotírají, kličkují a narážejí tak dlouho, až pronásledovaný pták kořist pustí nebo vyvrhne. Fregatka rybu zachytí ve vzduchu a pokračuje dál. Tohle chování ale neznamená, že by byly „neschopné“ lovit - je to spíš energeticky výhodná strategie, jak si obstarat část potravy s minimální námahou, když se nabízí příležitost.

Fregatky hnízdí v koloniích na tropických ostrovech a atolech, často na keřích nebo nízkých stromech pár metrů nad zemí. Na začátku sezony se samci sesedají na exponovaných místech, nafukují rudý hrdelní vak, roztahují křídla, klapají zobákem a vydávají chřestivé zvuky. Nad nimi krouží samice a „vybírají“. Po spáření pár z větviček vytvoří jednoduché plošné hnízdo, do kterého samice klade jediné vejce.

A tady přichází velká zvláštnost: péče je mimořádně dlouhá. Vylíhlé mládě se opeří po několika měsících, ale zůstává závislé na rodičích klidně rok i déle. Rodiče je krmí částečně natrávenou potravou, kterou vyvrhují přímo do zobáku mláděte. Proto si pár obvykle „dovolí“ hnízdit maximálně jednou za dva roky - jinak by se vyčerpal. Tahle pomalá reprodukce dělá z kolonií citlivý systém: jakýkoli výpadek v jednom roce se dohání obtížně.

Fregatka obecná obývá tropy tří světových oceánů - nejpočetnější je v Indickém a Tichém oceánu, menší populace jsou v Atlantiku. Známé kolonie jsou roztroušené po odlehlých atolech a sopečných ostrůvcích; na některých souostrovích hnízdí bok po boku s příbuznými druhy (např. s fregatkou nádhernou). Přísně tažná není, ale dospělí ptáci podnikají rozsáhlé potulky za potravou a vhodnými větrnými podmínkami. Nad širým mořem je poznáte hned: hluboké „nůžky“ ocasu, síť dlouhých málo mávajících tahů křídel a elegantní výškové kroužení.

Rod fregatka má pět druhů: vedle fregatky obecné ještě fregatku nádhernou (F. magnificens), malou (F. ariel) a dva geograficky omezené druhy - fregatku ascensionskou (F. aquila) a kriticky ohroženou fregatku Andrewsovu (F. andrewsi). Morfologicky jsou si podobné; určování v terénu chce cvik a znalost lokální fauny.

Celosvětově je fregatka obecná hodnocena jako málo dotčená, ale status klame: dlouhý rodičovský cyklus znamená nízkou reprodukční kapacitu, a tudíž vysokou citlivost na rušení a predaci. Nejtvrdší ranou bývají invazní predátoři zavlečení člověkem - potkani, krysy, kočky, ale i psi. Na malých ostrovech stačí pár predátorů a kolonie během pár sezon zkolabuje. Z toho důvodu probíhají na řadě ostrovů systematické eradikace invazních savců, které vedou k rychlému návratu hnízdících mořských ptáků.

Dále hrozí ničení hnízdních stanovišť (výstavba, těžba dřeva v pobřežní křovině), extrémní výkyvy počasí (tropy = cyklony; vichřice snadno shodí nízko uložená hnízda), a v menší míře také zaplétání do rybářských šňůr a plastového odpadu. Klimatická změna s sebou nese častější bouře a pozvolné zaplavování nízko ležících atolů - přesně těch míst, kde fregatky rády hnízdí.

Ekoturistika je pro ostrovní komunity důležitá, ale u tak citlivých druhů je třeba jednoduchých pravidel: držet vzdálenost od hnízd (aby samice neseskočily a nevystavily vejce tropickému slunci), nekřičet, nepoužívat drony, nezanechávat odpad a nevstupovat do křovin, kde bývají hnízda v nízké výšce. Fregatky jsou zvědavé a někdy přiletí nízko - ale rušení v době sezení na vejci nebo krmení mláděte může znamenat ztracený rok.

Polynéské tradice považovaly fregatky za posly moře a nebe, v ikonografii se objevují jako symbol zručnosti a volnosti. Evropští mořeplavci jim říkali man-o’-war birds, podle rychlých válečných lodí; přesnost přiléhá - jejich útoky na jiné ptáky jsou opravdu manévry „stíhaček“ oblohy. V lodních denících sloužily jako signál blízké země: protože se na mořské hladině neusadí, drží se v dosahu ostrovů, kde hnízdí.

Fregatky rostou pomalu, rozmnožují se pomalu a žijí dlouho. Jedinci se dožívají několika desítek let. Nízké plošné zatížení křídel šetří energii, ale za cenu slabých nohou a „abstinence“ od koupání. Všechno je výměnou: dokonalá aerodynamika výměnou za neschopnost plavat; téměř bezpracný let výměnou za to, že jídlo musí přijít k hladině samo - nebo ho vyžene jiný predátor.

V letu sledujte hluboce vykrojený ocas, extrémně dlouhá a úzká křídla a dojem „vznášení bez mávání“. Samci v koloniích jsou nepřehlédnutelní díky nafouknutému rudému vaku. Samice a mladí ptáci mají nápadně bílou hruď a někdy i světlejší hlavu. Na rozdíl od terejů nikdy nevidíte čistý střemhlavý ponor do vody - fregatka se u hladiny jen sveze a rybu sebere „z letu“.

Mořští ptáci často mizí potichu: nejde o charismatické druhy, nevyskytují se na pevnině a jejich hnízdiště jsou daleko od lidí. Přitom jsou citlivými indikátory stavu oceánů. U fregatek je navíc každý ztracený rok opravdu ztracený - jedno vejce, rok péče, pauza před další sezonou. Každá obnovená kolonie díky odstranění invazních predátorů je proto malý zázrak, který stojí za námahu.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animaldiversity.org/accounts/Fregata_minor/

https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/20505/fregatky-nad-oblaky-opereni-mistri-plachteni.html

https://dlnr.hawaii.gov/wildlife/birds/iwa/

https://bie.ala.org.au/species/https://biodiversity.org.au/afd/taxa/c6b8b86e-0040-46ae-a3a1-3c76a210e59c