Článek
Sliznatý válec připomínající hrbolaté želé. Krasavec to zrovna není, ale co mu chybí na vizuální atraktivitě, to dokáže „dohnat“ zajímavými schopnostmi. Řeč je o sumýšovi, kterému se velmi často také říká mořská okurka. Setkat se s ním můžeme i na dovolené, vyskytuje se totiž i velmi blízko pláží, stejně tak jako ve značných hlubinách, kam stěží proniknou sluneční paprsky. Nejde o jeden druh - sumýšů je skoro na dva tisíce druhů a každý žije trochu jinak. O to zajímavější tito vodní tvorové jsou.
Sumýši (Holothuroidea)
Sumýši tvoří velmi početnou skupinu, která patří do kmene ostnokožců (Echinodermata). Jsou příbuzní například známým ježovkám nebo hvězdicím. Zatímco ježovky i hvězdice jsou atraktivnější a tedy i mezi laiky známější, sumýši pozornosti často unikají. Od svých příbuzných se však svým tělem, respektive jeho uspořádáním, liší a připomínají spíše vyspělejší živočichy včetně člověka. Zatímco jiní ostnokožci jsou paprsčitě souměrní, sumýši jsou bilaterálně souměrní jako třeba my lidé.
Sumýši neboli mořské okurky
Jak bylo psáno výše, druhů je obrovské množství. Oficiálně se udává něco okolo 1800 druhů, ale pravděpodobně jich bude ještě mnohem více. Některé druhy měří pár centimetrů, obvykle 10-30 cm, ale jsou i druhy, které jsou delší než jeden metr a mohou měřit i metry dva. Tělesně se v mnohém podobají - jde o válcovitá těla, měkká, dalo by se říct, že připomínají želatinové válce s různě hrbolatým povrchem a někdy i prazvláštními výrůstky. Obývají v podstatě všechny světové oceány, ale v teplejších oblastech je jejich druhová diverzita mnohem vyšší. Nejvyšší je pak samozřejmě u korálových útesů, které jsou celkově druhově velmi bohatými místy.
Jejich tělo na jedné straně začíná ústy, která bývají obklopená malými chapadélky. Na druhé straně končí jejich válcovité tělo řitním otvorem. Chapadélka jim pomáhají nasávat sedimenty z mořského dna a filtrovat drobný detrit, ze kterého získávají živiny. Některé druhy dokáží takto přefiltrovat až několik kilogramů sedimentu za den. Vlastně by se dali sumýšové nazvat i mořskými vysavači. Jejich role v udržování čistého dna je velmi významná a nezbytná.
V pohybu jim pomáhají drobné panožky a i když můžou vypadat neohrabaně nebo že dokonce jen tak leží na dně, pokud chtějí, umějí se pohybovat poměrně rychle. Zvláštní je také jejich vodní cévní soustava, která jim také pomáhá v pohybu, ale i v dýchání nebo vyměšování. Je rozvětvená podobně jako stromy a navazuje na řitní otvor. Přes její povrch dochází k výměně plynů. Okysličenou vodu nasává sumýš přes řitní otvor pomocí svalových kontrakcí, kyslík se vstřebává a oxid uhličitý pak zase vylučuje.
Druhová diverzita sumýšů je obrovská
Jejich způsob rozmnožování je podobný jako u celé řady dalších vodních organismů. Většina druhů je tzv. gonochoristická, tzn. že mají oddělené pohlaví a jde buď o samce, nebo o samici. Do vody uvolní pohlavní buňky, vajíčka a spermie a k oplodnění tak dojde mimo těla. Z oplodněného vajíčka následně vzniká volně plovoucí larva, která musí projít několika vývojovými stádii, než se z ní stane dospělý jedinec. Některé druhy, i když jich není mnoho, se však umí rozmnožovat i nepohlavním způsobem, tzv. dělením. Jedinec se rozdělí na dvě nebo více částí a každá část dokáže zregenerovat tak, že doroste v nového jedince. Podmínkou však je, aby každá část obsahovala dostatek potřebných orgánů a struktur, aby byla schopna celá zregenerovat. Tato „superschopnost“ regenerace pomáhá sumýšům kromě rozmnožení bez partnera přežít např. útok predátora.
Jejich další fascinující schopnost také souvisí s obranou a snahou přežít útok. Jedná se o tzv. evisceraci, kdy sumýš vyvrhne část svých orgánů či tkání, řitní otvorem, aby predátora zabavil nebo odradil. Samotný sumýš dokáže chybějící části opět zregenerovat. Některým sumýšům v obraně pomáhají i unikátní zvápenatělé struktury v kůži, kterým se říká mikrosklerity. Ty zpevňují jejich jinak měkkou tkáň a tak mohou pomoci při nepřátelském útoku.
V některých kulturách jsou využíváni v gastronomii
Jejich těla a život jsou už takhle více než fascinující, jenže to není všechno. V útrobách těchto tvorů totiž mohou žít další živočichové. Většinou se jedná o komenzály (sumýšům neškodí, ale ani jim nejsou prospěšní), ale v některých případech jde o parazity.
Často žijí v ústním, nebo naopak řitním otvoru sumýše. Mnoho z nich se řitním otvorem dostane i do samotných útrob, kde volně žijí v dutině mezi orgány. Někteří pak žijí na povrchu těla sumýšů.
Může se jednat o drobné rybky rodu Carapus nebo Encheliophis, které využívají tělní dutinu sumýšů jako úkryt a obranu před nepřáteli. Živí se zbytky potravy a v některých případech i samotnými tkáněmi sumýšů. Některé pak v noci opouštějí tělo sumýše, aby aktivně hledaly potravu venku. Kromě rybek mohou v sumýších žít i krevety nebo další malí korýši. Krevetky občas žijí i na povrchu jejich těl a pomáhají z povrchu odstraňovat parazity, odumřelé buňky nebo různé nečistoty.
Některé druhy sumýšů jsou ohrožené, ale většinou jsou jejich stavy dostatečně početné. Ohrožení však představuje oteplování, znečišťování přirozeného prostředí a v řadě případů i rybolov. V některých kulturách, zejména v Asii, jsou totiž sumýši vyhledávanou pochoutkou nebo se využívají v tradiční medicíně.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.nationalgeographic.com/animals/invertebrates/facts/sea-cucumbers
https://www.nhm.ac.uk/discover/what-is-a-sea-cucumber.html
https://www.britannica.com/animal/sea-cucumber
https://marinesanctuary.org/blog/sea-wonder-sea-cucumber/
https://en.wikipedia.org/wiki/Sea_cucumbers_as_food
https://animaldiversity.org/accounts/Holothuroidea/
https://www.scienceandthesea.org/articles/201804/cool-cucumber-regrows-itself
