Článek
U Żórawiny nedaleko Vratislavi se archeologové letos v létě vrátili k pohřebišti, na kterém se pohřbívalo ve 4. a na počátku 5. století. V posledních dnech výzkumu si ale všimli kruhu, který se rýsoval v půdě. Měl zhruba čtyři metry v průměru a s hroby, kvůli kterým sem původně přijeli, neměl nic společného. Byly to zbytky mohyly, kterou během staletí téměř srovnala se zemí orba.
Pod ní našli kostru dospělého muže. Ležela tam podstatně déle než ostatní mrtví na pohřebišti – muž byl pochován zřejmě někdy kolem roku 2900 před naším letopočtem. U kostry se našel kamenný sekeromlat, pazourková čepel, jantarové a kostěné korálky a také desítky provrtaných zubů. Původně byly navlečené na šňůrce a tvořily náhrdelník. Archeologové jich napočítali dvaačtyřicet.
Hrob přitom nebyl prázdný. Vedle kostry zůstala pazourková čepel, kamenný sekeromlat, jantarové a kostěné korálky. A potom něco, co archeologové na podobném místě rozhodně nenacházejí každý den. V prostoru kolem krku leželo 42 provrtaných zubů. Šňůrka nebo řemínek, na kterém byly kdysi navlečené, samozřejmě nevydržely. Zuby však zůstaly ležet tak, že bylo možné poznat, že původně tvořily náhrdelník.
Zuby vlka, jelena, možná medvěda. A snad i člověka
Náhrdelník teď čeká podrobné zkoumání, protože zatím není jisté ani to, komu všechny zuby patřily. Antropolog Paweł Dąbrowski z Vratislavské lékařské univerzity mezi nimi předběžně rozeznává řezáky a špičáky několika druhů větších savců. Část může pocházet z jelenovitých, další z psovitých šelem, například z vlka nebo psa. U některých se uvažuje také o mladém medvědovi. A výčet tím možná nekončí. Dąbrowski připustil, že některý ze zubů by mohl být lidský.
Více světla na nález vrhne až laboratoř. Jednotlivé zuby se budou zkoumat a teprve potom bude možné říct, z jakých zvířat náhrdelník skutečně vznikl. Představa pravěkého muže ověšeného zuby vlků a medvěda je sice tradiční, jenže zatím nevíme ani to, zda zvířata ulovil on sám. Náhrdelník mohl dostat, mohl jej postupně doplňovat, mohl ho zdědit nebo mohl mít význam, který dnes nedokážeme poznat.
Jisté je zatím hlavně to, že si s jeho výrobou někdo dal práci. Všech 42 zubů bylo u kořene provrtáno tak, aby se daly navléknout.
Samotné zuby přitom mohou časem prozradit mnohem víc než jen druh zvířete. Vědci chtějí využít genetické i chemické analýzy a porovnat jejich výsledky také s ostatky pohřbeného muže. Pokud by se mezi zvířecími zuby skutečně našel lidský, bude samozřejmě zajímavé zjistit, zda měl s mužem v hrobě něco společného.
Kamenný sekeromlat už měl něco za sebou
Nápadný je i další předmět z hrobu. U kostry ležel kamenný sekeromlat vyrobený ze serpentinitu, který archeologové spojují s kulturou se šňůrovou keramikou. Právě do jejího období pohřeb předběžně datují.
Sekeromlat nebyl neporušený. Na jeho ostří jsou vidět stopy používání a drobná poškození, takže nešlo o nový předmět vyrobený jen jako výbava pro mrtvého. Někdo s ním před uložením do hrobu skutečně pracoval. K čemu sloužil, už se určuje hůř. Mohl být zbraní, mohl se používat při lovu a nelze samozřejmě vyloučit ani jiné využití.
Spolu se sekeromlatem dostal muž do hrobu také pazourkovou čepel, jantar a kostěné korálky. Archeologové proto uvažují, že mohl mít ve své komunitě významnější postavení. Padla možnost bojovníka nebo zkušeného lovce, ale ani jedno zatím není možné brát jako hotovou věc.
O něco méně ochotná ke spekulacím bývá lidská kostra. Na kostech se dají hledat starší zahojená zranění, dlouhodobé přetěžování některých částí těla nebo následky nemocí. Opotřebení chrupu zase může něco napovědět o stravě. Pokud tedy muž skutečně často bojoval nebo se věnoval fyzicky náročné činnosti, existuje šance, že po sobě zanechal stopy, které budou antropologové schopni poznat.
Fotografie z místa nálezu zde.
Vedle muže ležely části dvou dalších lebek
Pak je tu ovšem ještě jeden nález, který se vysvětluje podstatně hůř. V hrobě byly spolu s mužem také části lebek dalších dvou dospělých lidí. Nešlo o dvě kompletní kostry. Z těchto lidí zůstaly v hrobě jen části hlav, navíc poměrně špatně zachované. Archeolog Tomasz Gralak a antropolog Paweł Dąbrowski proto připouštějí možnost, že hlavy mohly být od těl odděleny záměrně a do hrobu vloženy spolu s mrtvým mužem. Archeologové ale zatím nic netvrdí s jistotou. Nejprve musejí zjistit, zda na kostech vůbec zůstaly stopy po oddělení hlavy ostrým nástrojem.
Stejně důležité bude ověřit jejich stáří. To, že lidské ostatky ležely pohromadě, ještě samo o sobě nestačí k potvrzení, že všechny pocházejí z jednoho pohřbu. Radiokarbonové datování by mělo ukázat, zda muž a oba lidé, z nichž se zachovaly části lebek, skutečně žili ve stejné době. Pokud ano, začne být zajímavá i jejich vzájemná příbuznost. Tu by mohla odhalit DNA.
Teprve pak bude možné vážněji uvažovat o tom, co dvě lebky v hrobě znamenaly. Mohly patřit příbuzným, nepřátelům, lidem obětovaným při pohřbu nebo někomu úplně jinému.
Před pěti tisíci lety se Evropa hodně měnila
Muž z Żórawiny žil v době, kdy se velká část Evropy měnila mnohem výrazněji, než si lidé ještě před několika desetiletími představovali. Kultura se šňůrovou keramikou, ke které archeologové hrob předběžně řadí, se objevila ve třetím tisíciletí před naším letopočtem na obrovském území od střední Evropy až daleko na sever a východ.
Její jméno je docela doslovné. Lidé zdobili nádoby tak, že do ještě měkké hlíny vtlačovali šňůru. Mnohem známější jsou ale jejich pohřby a kamenné sekeromlaty, které se objevují především u mužů.
Dlouho se o jednotlivých pravěkých kulturách mluvilo hlavně podle keramiky, nástrojů a způsobu pohřbívání. Genetika v posledních letech tenhle pohled dost změnila. Ukázalo se, že ve třetím tisíciletí před naším letopočtem skutečně docházelo k rozsáhlému pohybu lidí. Do střední a severní Evropy přišly skupiny s výrazným podílem původu spojeného s oblastmi východoevropských stepí a během několika generací se proměnilo složení zdejšího obyvatelstva.
Proto se bude zkoumat i to, odkud pocházel muž z Żórawiny. Nemusel se totiž narodit tam, kde nakonec zemřel. Vědci se to pokusí zjistit mimo jiné pomocí izotopů uložených v jeho zubech. Zubní sklovina vzniká v dětství a chemické složení, které tehdy získá, si uchovává. Dá se proto porovnat s prostředím v okolí místa pohřbu. Není to pravěký občanský průkaz, ze kterého by šla vyčíst konkrétní vesnice, ale někdy lze poměrně dobře poznat, že člověk vyrůstal v geologicky odlišné oblasti.
Pro srovnání mají archeologové další zajímavý nález z nedalekých Iwin, kde byl objeven mohylník přibližně stejného stáří. Pokud se podaří získat dostatek použitelných údajů z obou míst, mohou ukázat, jestli šlo o lidi vyrůstající v této části dnešního Polska, nebo zda sem někteří přišli odjinud.
Muž zatím zůstává bezejmenný. Neznámých ale může rychle ubývat
Část ostatků byla natolik křehká, že ji archeologové ani nezkoušeli na místě úplně očistit. Odebrali ji spolu s okolní zeminou a další práce proběhne až v laboratoři. Bloky mají být nejprve prohlédnuty rentgenem, aby při preparaci nedošlo k poškození kostí nebo drobných předmětů ukrytých uvnitř.
Pak přijdou na řadu jednotlivé analýzy. Radiokarbonové datování má zpřesnit stáří pohřbu, DNA může ukázat původ a příbuznost pohřbených a izotopy snad napovědí, kde muž strávil dětství. Samostatně se budou zkoumat i zuby z náhrdelníku.
Je tedy docela možné, že za několik měsíců bude příběh hrobu vypadat jinak než dnes. Třeba se ukáže, že v náhrdelníku žádný lidský zub není. Možná se nepotvrdí ani domněnka, že dvě lebky patřily lidem, kterým někdo úmyslně oddělil hlavu od těla. To ale nálezu na zajímavosti příliš neubírá.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.umw.edu.pl/pl/aktualnosci/niezwykly-grob-sprzed-5-tysiecy-lat
https://uwr.edu.pl/antropolog-znaleziony-pod-wroclawiem-naszyjnik-z-zebow-pochodzi-sprzed-okolo-5-tys-lat/
https://scienceinpoland.pap.pl/aktualnosci/news%2C114393%2Cdolnoslaskie-wroclawscy-naukowcy-badaja-tajemnice-cmentarzyska-sprzed-1600
https://www.smithsonianmag.com/smart-news/archaeologists-excavating-a-roman-era-cemetery-in-poland-were-surprised-to-stumble-upon-a-5000-year-old-necklace-made-of-42-teeth-180989471/
