Článek
Ropuchy jsou mnohými lidmi považované za odpudivé tvory kvůli své hrbolaté kůži a jedovatému sekretu, který v případě nebezpečí vypouští. Tento vzhledově pro někoho nevábný tvor má však důležitou roli v ekosystému a pokud se nám objeví na zahradě, měli bychom si ji hýčkat.
Ropucha obecná (Bufo bufo)
Ze všech evropských obojživelníků patří mezi ty nejznámější. Je typická svojí hrbolatou bradavičnatou kůží, která bývá hnědé nebo šedavé barvy s různými odstíny, což jí pomáhá splynout s okolím. Dorůstá do délky i 10 cm, přičemž samice bývají větší než samci. Tělo je poměrně mohutné, končetiny silné, ale spíše kratší a hlava je široká. Velmi výrazné jsou její oči, které mohou na někoho působit odstrašujícím dojmem, ale pokud se na ropuchu zadíváte bez předsudků, jsou její oči opravdu krásné. Zornička je horizontální a duhovka je zlatavé barvy. Za očima má potom tzv. parotidy, příušní žlázy, pomocí kterých může v případě nebezpečí vylučovat jedovatý sekret. Kvůli tomuto sekretu se řada lidí ropuch bojí jako jedovatých živočichů, ale pro člověka nebezpečný nebývá. Ropuchy se často pohybují spíše těžkopádně, nejsou tak dobrými skokany jako jiné druhy žab.
Ropucha svým zbarvením skvěle splývá s prostředím
Domovem ropuchy obecné je téměř celá Evropa a částečně i Asie. Najít ji můžeme v řadě biotopů, v nížinných oblastech i v horách. Žije v lesích, na loukách, v křovinatých oblastech, dokonce i v polích nebo na jejich okrajích. Zdržuje se i poblíž vodních ploch a výjimkou nejsou ani zastavěné oblasti, které jsou osídlené. Pokud má k dispozici dostatek úkrytů a potravy, tak se dokáže velmi dobře přizpůsobit různorodým podmínkám.
Ropuchy jsou tvorové s převážně soumračnou a noční aktivitou. Přes den se skrývají pod kameny, ve škvírách, různých norách nebo pod hromadami rostlinného materiálu, jako jsou třeba hromady starého dřeva nebo kupičky listí. Se soumrakem se pak vydává na lov. Během zimy upadá do zimního spánku, obvykle schovaná v podzemních norách nebo na jiných místech, kde je chráněna před mrazem.
Jde o masožravce, převážně hmyzožravce. Loví různé brouky, pavouky, housenky, ale také různé červy a slimáky. Velké ropuchy jsou schopné ulovit i drobná mláďata některých menších živočichů. Při lovu se řídí primárně zrakem, kterým jsou schopné zachytit i nepatrný pohyb. Obvykle čekají nehnutě v úkrytu a ve chvíli, kdy se potenciální kořist přiblíží, bleskurychle vystřelí svůj lepkavý jazyk a kořist polapí. Během jedné noci dokáže zkonzumovat velké množství kořisti. Tím je prospěšná zahradníkům, neboť výrazně snižuje množství škůdců.
Velkou zajímavostí je proces příjmu potravy. Ropuchy nemají slinné žlázy a jejich jazyk není schopný posunovat úlovek do krku. Když mají v tlamě kořist, v posunu do trávicího traktu jim pomáhají jejich oči. Jakkoliv to může znít zvláštně, při polykání se jejich oči vtlačí dovnitř do lebky a směrem dolů, čímž pomáhají posunout potravu hlouběji. Toto vtlačení umožňují speciální svaly, které mají nejen ropuchy, ale i jiné žáby.
Většinu času žijí ropuchy samotářským životem, ale tak jako u jiných samotářských druhů, i ropuchy se v době páření shlukují, aby si nalezly vhodného partnera. Rozmnožují se na jaře, většinou v průběhu března až dubna. V tomto období vyhledávají vodní plochy jako jsou rybníky, lesní tůně, lomy, ale i třeba zavodněné příkopy. Často se vrací do těch míst, kde samy přišly na svět. Kvůli této migraci, která se týká nejen ropuch, ale i jiných druhů žab, se budují speciální zábrany nebo přechody, aby se předešlo zbytečným úhynům na silnicích, přes které migrují.
Na místo páření dorazí nejdříve samečci, kteří zde čekají na samičky. Když dojde k samotnému páření, samec se samici přichytí na záda v pozici zvané amplexus, kdy se jí pevně drží předními končetinami a v této pozici je schopný strávit několik hodin nebo dokonce i dní, dokud samice nevypustí vajíčka. Není vzácností vidět samici, na které je přichyceno několik samečků, kteří o ni bojují. Jakmile samice vypustí vajíčka, samec je oplodní. Vajíčka jsou kladena v takových dlouhých želatinově působících provázcích, které následně připevňuje k vodním rostlinám. Po několika dnech se z těchto oplodněných vajíček líhnou malí pulci. Ty čeká několikatýdenní vývoj, během kterého se z pulců stanou malé ropušky.
V České republice jsou ropuchy obecné chráněné jako ohrožený druh. I když patří mezi nejhojnější obojživelníky, její populace klesají. Na vině, jak už to tak bývá, je zmenšování přirozeného prostředí, znečištění, používání chemických přípravků, ale také silniční doprava, kvůli které přicházejí desítky žab o život v době rozmnožovací migrace. Tyto ztráty naštěstí minimalizuje výstavba přechodů.
Ropucha obecná je nenápadný, ale velmi důležitý živočich, který si zaslouží naši pozornost i respekt. Přestože na první pohled nevyniká krásou, svým způsobem života a užitečností výrazně přispívá k udržení přírodní rovnováhy. Na zahradách nám pomáhá regulovat škůdce, v přírodě hraje roli ve složitých potravních řetězcích a její přítomnost je známkou zdravého a pestrého prostředí. Pokud se ropucha objeví i u vás na zahradě, určitě ji nevyhánějte (mají výbornou paměť a nejspíš se vrátí zpět) a naopak jí můžete pomoci tím, že jí poskytnete vhodný úkryt a třeba i nějakou menší vodní plochu. Za to se vám odvděčí likvidací drobných škůdců.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.froglife.org/who-we-are/common-toad-2/
https://www.woodlandtrust.org.uk/trees-woods-and-wildlife/animals/reptiles-and-amphibians/common-toad/
https://wildlifeaid.org.uk/wildlife-facts/common-toad/
https://temata.rozhlas.cz/ropucha-obecna-7946531
https://obojzivelnici.wbs.cz/ropucha-obecna.html
https://www.denik.cz/z_domova/ropucha-obecna-uzitecny-tvo20111128.html
