Článek
Pokud jste se někdy v létě zastavili na louce a mezi trávou zahlédli pavouka, který vypadal spíš jako vosa, skoro určitě šlo o křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi). Jeho černožlutý pruhovaný zadeček se nedá přehlédnout a mnohým nahání respekt. Přitom jde o tvora, který pro člověka žádné nebezpečí nepředstavuje. Jeho příběh je zajímavý už tím, že ještě před pár desítkami let byl u nás spíše raritou, zatímco dnes ho najdete skoro všude, kde roste vyšší tráva.
Středomořský návštěvník
Křižák pruhovaný byl dlouho považován za „jižanský“ druh. Vyskytoval se hlavně ve Středomoří, v severní Africe a velké části Asie. U nás ho sice objevili už ve 40. letech minulého století, ale šlo spíš o výjimky. Teprve v posledních třiceti letech se začal rychle šířit a dnes patří k poměrně běžnému obrazu letní krajiny. Vědci to dávají do souvislosti s oteplováním klimatu, ale také s tím, že se pavouk dokáže šířit na velké vzdálenosti.
Mladí jedinci totiž využívají tzv. ballooning – vypustí tenká vlákna pavučiny, která zachytí vítr, a nechají se unášet. Dokážou tak „přeletět“ celé kilometry. Pro mladého pavoučka jde o geniální způsob, jak obsadit nová území.
Maskuje se jako vosa
Nejvíc pozornosti poutá samice. Je velká, robustní, dorůstá až 1,5 centimetru (bez nohou), a její zadeček zdobí nápadné černé a žluté pruhy. Když ji vidíte na slunci sedět uprostřed sítě, opravdu připomíná vosu. Tohle nápadné zbarvení má odrazovat predátory, hlavně ptáky.
Sameček vypadá vedle ní jako drobný přízrak – je hnědavý, nenápadný, sotva půl centimetru dlouhý. Rozdíl mezi oběma pohlavími je obrovský a u křižáků docela běžný. Samice totiž potřebuje velké tělo k tvorbě vajíček, samec má však jediný úkol – najít partnerku a oplodnit ji.
Pavučina a záhadný „podpis“
Křižák pruhovaný si staví klasickou kolovou síť, ale poznáte ji na první pohled. Vede jí totiž napříč klikatý bílý pruh z hustšího vlákna – tzv. stabilimentum. Nikdo dodnes přesně neví, k čemu slouží. Někteří odborníci říkají, že láká hmyz, protože odráží ultrafialové světlo. Jiní zase tvrdí, že jde o varování pro větší zvířata: „Pozor, tady je překážka, vyhni se.“ A další možnost je, že stabilimentum slouží jako maskování – pavouk sedí uprostřed a jeho pruhované tělo splývá s pruhem pavučiny.
Ať je to jakkoliv, stabilimentum dělá síť tohoto druhu pavouka nezaměnitelnou. Člověk prochází loukou, mezi trávou zahlédne bílý klikatý znak a hned ví, že má před sebou „vosího pavouka“.
Pavouk v síti s jasně viditelným stabilimentem
Lovec koníků
Křižák pruhovaný se specializuje na větší hmyz – kobylky, koníky, sarančata, ale chytí i včelu nebo mouchu. Sedí nehnutě v centru sítě hlavou dolů a čeká. Jakmile se něco zamotá do vláken, reaguje neuvěřitelně rychle: vyrazí, kořist obmotá do pevného hedvábí a usmrtí kousnutím.
Jeho jed je účinný na hmyz, ale pro člověka neznamená prakticky žádné nebezpečí. Pokud by kousl, je to podobné jako slabší žihadlo vosy – nepříjemné, ale nijak nebezpečné. Většina lidí se navíc ani do situace, kdy by pavouka dráždila, nedostane.
Riskantní láska
Pro samce křižáka pruhovaného je hledání partnerky otázkou života a smrti. Samice je několikanásobně větší a agresivní. Někdy se podaří spářit a utéct, ale často skončí samec jako její potrava. Z hlediska přírody to ale dává smysl – samice získá energii pro vývoj vajíček, samec už splnil svůj úkol.
Samice pak koncem léta naklade vajíčka do velkých kulovitých kokonů z pevného hedvábí, které zavěsí mezi stébla trávy. Každý kokon ukrývá několik stovek vajíček. Přezimují uvnitř a na jaře se líhnou malí pavoučci, kteří se vydávají do světa.
Kokony křižáka pruhovaného
Život je krátký
Křižák pruhovaný patří mezi jednoleté druhy. Mláďata se líhnou na jaře, přes léto rostou, v srpnu a září dospívají a páří se. Samci hynou prakticky hned po rozmnožování, samice většinou krátce po nakladení kokonů. Celý cyklus je tedy dokonale sladěný s rytmem roku.
Na jihu Evropy, kde je teplejší klima, zvládne pavouk i dvě generace za rok. U nás zatím jen jednu.
Návštěvník, který se tu usídlil trvale
Když se křižák pruhovaný v Česku začal objevovat častěji, působil jako exotická rarita. Dnes už je pro biology spíš běžným druhem, ale pořád patří k pavoukům, které lidé poznají na první pohled. Jeho zbarvení působí hrozivě, ale ve skutečnosti nám nijak neškodí. Naopak – protože loví kobylky a jiný hmyz, lze ho brát i jako „užitečného souseda“.
Jeho rozšíření zároveň ukazuje, jak se příroda mění. Druh, který byl před třiceti lety v Česku skoro neznámý, dnes potkáte prakticky na každé louce. A s největší pravděpodobností se jeho areál bude dál posouvat na sever.
V případě samic se rozhodně nejedná o žádného pavoučího drobečka
Křižák pruhovaný je možná nejfotogeničtější pavouk našich luk. Barevný, nápadný, se sítí, kterou zdobí zvláštní „podpis“. Jeho život není dlouhý, ale během jediné sezóny stihne všechno: vyrůst, lovit, spářit se, naklást kokony a zmizet. Pro člověka je zajímavý nejen vzhledem, ale i tím, jak rychle se dokázal přizpůsobit a rozšířit. Pavouk, který byl ještě donedávna výjimkou, se stal dalším z obyvatel naší přírody – a díky svému pruhovanému kabátku si získal pověst „vosího pavouka“, který se nedá přehlédnout.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.buglife.org.uk/bugs/bug-directory/wasp-spider/
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/krizak-pruhovany-invazni-nebo-expanzivni-druh.pdf
https://www.livinglevels.org.uk/september-wasp-spider
https://en.wikipedia.org/wiki/Argiope_bruennichi
