Služka, která servírovala smrt: příběh nejděsivější travičky Francie, Hélène Jégado.

Když budete číst příběh Hélène Jégado, pravděpodobně vás napadne jedna věc: jak nenápadně může vypadat zlo. Nebyla to žena, která by poutala pozornost výstředním chováním nebo násilnostmi. Naopak – drobná, tichá, nenápadná služka z Bretaně, která se narodila v roce 1803, působila spíš plaše než hrozivě. A přesto je považována za jednu z „nejúspěšnějších“ traviček 19. století. Po Francii se pohybovala jako stín, z místa na místo, a za ní zůstávaly náhlé horečky, zvracení, nevysvětlitelné kolapsy - a mrtví.

To, co dnes známe o jejím životě, pochází z dobových záznamů, policejních spisů, soudních dokumentů a pozdějších historických prací. Přesto je její příběh v mnoha ohledech zvláštní: dlouhá léta se o žádném „vražedném řetězci“ nevědělo. Až podivně hladce proplouvala světem, kde jejím jediným skutečným společníkem byl arsen – jed tak běžný a tak tichý, že ho tehdejší medicína často neodhalila.

Hélène vyrůstala v prostředí, kde byla smrt přirozenou součástí života. Její matka zemřela, když byla malá, a podle dochovaných informací byla i sestra obětí otravy - ta je však spojována s Jégado až zpětně a bez přímých důkazů. Jisté je jen to, že Hélène se brzy naučila pracovat jako služka a kuchařka v různých rodinách a institucích v oblasti kolem Lorientu a později Rennes. Tady se dostala k tomu, co se stane tragickým leitmotivem jejího života: k jídlu, které připravovala druhým.

V raném 19. století byl arsen snadno dostupný a široce využívaný, nejen jako jed, ale i k hubení hlodavců nebo v domácnosti. Zároveň měl velmi typické, ale pro laiky těžko rozeznatelné účinky - prudké bolesti břicha, zvracení, náhlé kolapsy, někdy připomínající nakažlivé nemoci. A běžný člověk, nemluvě o venkovském lékaři, neměl mnoho způsobů, jak otravu s jistotou prokázat.

Její pozdější chování nasvědčuje tomu, že s jedy manipulovala už v mladém věku, ale pevně doložené to není. Fakta však potvrzují, že její vražedná série začala nejpozději na začátku 40. let 19. století - a možná i o mnoho let dřív.

Jégado pracovala jako služka převážně v domácnostech kněží, drobných úředníků, měšťanských rodin a občas také v hostincích. Její metoda byla prostá: připravila jídlo, do kterého přimíchala arsen. Oběti obvykle postihly prudké žaludeční obtíže několik hodin po jídle, někdy i druhý den. Pokud přežily první atak, často se stav opakoval, až organismus selhal. U mnoha případů nebylo ani podezření na vraždu - tehdy běžné nemoci jako cholera nebo potravinové otravy způsobovaly podobné symptomy.

A tak mohla Hélène v klidu pokračovat. Pokaždé, když v jedné domácnosti začalo být příliš mnoho smutku, prostě odešla. Nikdo tehdy neoznačil její odchod za útěk - služky přecházely mezi místy běžně.

Dochované záznamy mluví o mnoha podezřelých úmrtích: členové rodin, jejich děti, senioři, kněží, ale také sloužící pracující po jejím boku. Některé oběti byly prý zcela náhodné, jiné souvisely s osobními antipatiemi. Historici se shodují, že její vraždy nebyly motivovány ziskem, ale spíše zvláštním, až nepochopitelným pohnutím. Také v tom je její případ výjimečný: nešlo o peníze, dědictví nebo moc. Šlo jen - o zabíjení.

Kolik lidí Hélène Jégado skutečně otrávila, zůstává předmětem diskuse. Tehdejší Francie nevedla centrální evidenci úmrtí a mnoho podezřelých případů nebylo nikdy vyšetřeno. Moderní odhady se obvykle pohybují mezi 20 a 40 oběťmi, přičemž některé nahrazují chybějící fakta spíš pomocí pravděpodobnosti než důkazů. Soud jí však prokázal jen několik vražd - ty, které se odehrály v letech těsně před jejím zatčením.

Její pád začal prakticky náhodou. V roce 1851 Hélène pracovala v Rennes u jedné rodiny, kde během krátké doby zemřeli dva lidé a další onemocněl s příznaky připomínajícími otravu. Tentokrát však neměla stejné štěstí jako dřív: příznaky se opakovaly příliš často a příliš podobně, než aby se daly přičíst náhodě. Navíc byla v té době Francie mnohem citlivější na možnost otravy, a to díky rozvoji toxikologie.

Lékař, který oběti ošetřoval, vyslovil podezření na otravu arsenem a případ byl předán úřadům. Následovala exhumace a chemické analýzy, což už v polovině 19. století nebyla úplná novinka. Vyšetřování odhalilo stopy arsenu a Jégado byla zatčena.

Po letech tichého pohybu krajinou se najednou ocitla uprostřed obrovského zájmu tisku i veřejnosti. Její případ působil děsivě nejen rozsahem možných vražd, ale i nenápadností, s jakou je údajně páchala. Francouzské noviny ji začaly vykreslovat jako démonickou postavu - někdy až přehnaně. Soud však musel vycházet jen z toho, co bylo možné prokázat.

Proces v roce 1852 se soustředil na několik posledních případů, u nichž byly důkazy jasné: přítomnost arsenu, její přístup k jídlu, chování před smrtí obětí a další indicie. Obhajoba se marně snažila argumentovat náhodou nebo možností nemoci.

Porota měla jasno: Hélène Jégado byla shledána vinnou.

V únoru 1852 byla odsouzena k trestu smrti. A ještě téhož roku, 26. února, byla v Rennes popravena gilotinou. Podle dobových svědectví nesla rozsudek bez viditelné lítosti. Nepřiznala se ani tehdy, když už neměla co ztratit.

Z dnešního pohledu je na případu Hélène Jégado fascinující hlavně to, jak dlouho dokázala unikat pozornosti. Kombinace tehdejších životních podmínek, nedostatečné medicíny a její nevtíravosti jí poskytla takřka dokonalý prostor. Byla vždy tam, kde se smrt dala vysvětlit jinak. A když už toho bylo příliš, prostě odešla o dům dál.

Případ také ukazuje, jak významný byl v 19. století rozvoj toxikologie a forenzní chemie. Teprve jejich díky bylo možné odhalit otravy, které se dříve skrývaly pod diagnózami jako „cholera“, „žaludeční horečka“ nebo „přirozené úmrtí“. Hélène Jégado byla jednou z prvních vražedkyň, jejichž činům dokázala věda po letech zatemněných stop dodat jasný důkaz.

A přesto, i přes rozsah jejího případu, je stále lemovaný bílými místy. Nevíme přesně, kdy začala vraždit. Nevíme, kolik životů vzala. A nevíme ani to, co ji k vraždám vlastně vedlo. Její příběh tak bude do určité míry už navždy částečně zahalen tajemstvím.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://the-line-up.com/helene-jegado

https://www.executedtoday.com/2019/02/26/1852-helene-jegado-serial-arsenic-murderer/

https://www.tourisme-rennes.com/decouvrir-rennes/histoire/fleur-tonnerre-jegado/

https://shekillslit.com/2018/08/06/helene-jegado-the-pious-poisoner/

https://patrimoines-archives.morbihan.fr/decouvrir/instants-dhistoire/zoom-sur-un-personnage/helene-jegado