Bear Grylls: muž, který proměnil přežití v miliardovou show. Skákal do ledových řek a jedl larvy

Bear Grylls se ve skutečnosti nejmenuje Bear. Narodil se jako Edward Michael Grylls, 7. června 1974, a přezdívku „Bear“ mu dala už jako malému jeho starší sestra. U tak známé postavy to zní skoro jako marketingový nápad, ale v jeho případě to vzniklo dávno před televizní slávou. Dřív než přišly kamery, štáby, celebrity v džungli a dramatické záběry na muže visícího nad propastí, byl tu prostě kluk z britské rodiny, který měl od dětství blízko k vodě, skalám a pohybu venku. Jeho vlastní životopis uvádí zásadní milníky: zlomená záda po parašutistické nehodě v roce 1996, výstup na Everest v roce 1998, premiéru pořadu Man vs. Wild v roce 2006 a jmenování britským Chief Scoutem v roce 2009.

Grylls nevyrůstal jako člověk, kterého by příroda dostala až v dospělosti. K divočině, lezení a lodím se dostal brzy. Jeho otec sir Michael Grylls byl politik, ale také člověk, který měl rád dobrodružství. Bear později často mluvil o tom, že právě otec v něm probudil vztah k horám, moři a překonávání vlastního strachu. Grylls se nestal známým proto, že by byl největším horolezcem, nejtvrdším vojákem nebo nejlepším zálesákem na světě. Stal se známým proto, že dokázal spojit skutečné zkušenosti, odvahu, určitou dávku exhibice a mimořádný cit pro televizi.

Ještě před televizní slávou prošel vojenským výcvikem. Sloužil u 21 SAS, tedy u záložní složky britských speciálních sil. Nebyl to hollywoodský supervoják z akčního filmu, ale prošel náročným výcvikem, který člověka naučí pohybovat se v terénu, snášet únavu, hlad, bolest a stres. Pro pozdějšího Beara Gryllse to byla zásadní škola. Nejen fyzicky, ale hlavně psychicky.

Přežití totiž není jen o tom, jestli člověk umí rozdělat oheň třením dřívek nebo najít vodu. To jsou techniky. Důležitější je hlava. Umět si přiznat strach, ale nenechat se jím úplně řídit. Umět se rozhodnout, když je člověk promrzlý, unavený a nemá ideální vybavení. V tomhle se Bearův pozdější televizní obraz opírá o reálný základ. Vojenský výcvik mu dal rámec, ze kterého potom vycházel.

Jenže skutečný zlom nepřišel v boji ani při natáčení. Přišel při nehodě.

V roce 1996 měl Bear Grylls parašutistickou nehodu. Během seskoku se mu špatně otevřel padák a on dopadl tak nešťastně, že si vážně poranil páteř. Sám jeho oficiální životopis tento okamžik shrnuje stručně: „1996 – zlomená záda při nehodě ve volném pádu.“ Pro mladého muže, jehož identita stála na pohybu, odvaze a fyzické výkonnosti, to musela být tvrdá rána.

V podobných příbězích se často používá fráze, že se člověku „zhroutil svět“. U Gryllse to ale nebyla jen fráze. Když vám lékaři řeší páteř a není jisté, jak se budete hýbat, nejde už o dobrodružství. Jde o obyčejnou schopnost vstát, chodit, fungovat. Právě v tomhle období se podle všeho zrodila jedna z hlavních linií jeho pozdější veřejné image - nikdy se nevzdávat. Zní to jednoduše, skoro motivačně až otravně, ale u něj to mělo konkrétní pozadí. Byl to člověk, který musel po těžkém úrazu znovu budovat „vlastní tělo“.

A pak přišlo rozhodnutí, které zní skoro nepochopitelně. Chtěl na Everest.

V roce 1998 Bear Grylls vystoupil na Mount Everest. Bylo mu tehdy třiadvacet let. Jeho oficiální životopis uvádí výstup na Everest právě jako jeden z hlavních životních milníků. V kontextu jeho úrazu to nebyl jen sportovní výkon. Byl to symbolický návrat. Z člověka, který si mohl nést následky nehody celý život, se stal mladý Brit stojící na nejvyšší hoře světa.

Everest má v lidské představivosti zvláštní místo. Není to jen hora. Je to slovo, které se používá jako zkratka pro nejvyšší možnou výzvu. Jenže skutečný Everest není metafora. Je to místo, kde se špatně dýchá, kde tělo rychle slábne a kde drobná chyba může znamenat smrt. Výstup na něj není romantická procházka po sněhu. Je to dlouhé, pomalé, vyčerpávající trápení, v němž člověk postupně přichází o sílu, jistotu i pohodlí.

Pro Gryllse se z Everestu stal odrazový můstek. Najednou nebyl jen bývalý voják po úrazu. Byl mladý dobrodruh, který přežil vážnou nehodu a potom stál na střeše světa. To je příběh, který si média pamatují. A Bear Grylls dokázal s příběhy pracovat velmi dobře.

Skutečná celosvětová sláva přišla až s pořadem Man vs. Wild, který měl premiéru v roce 2006. V češtině si ho lidé často spojují pod názvy jako Nutné k přežití nebo prostě „ten pořad, kde Bear Grylls jí všechno možné a skáče do řek“. Koncept byl jednoduchý - Bear se ocitne v nehostinném prostředí a ukazuje, jak by se člověk mohl dostat do bezpečí.

Na papíře to nezní nijak převratně. Jenže způsob, jakým byl pořad natočený, byl pro televizní publikum nesmírně účinný. Grylls nebyl tichý přírodovědec, který pomalu vysvětluje rozdíl mezi dvěma druhy mechu. Byl rychlý, fyzický, přímý. Lezl, padal, plaval, běžel, jedl larvy, skákal do ledové vody, pil tekutiny, které by většina lidí nechtěla ani vidět, a u toho se díval do kamery, jako by divák byl přímo s ním.

V tom byla jeho síla. Uměl vytvořit iluzi naléhavosti. Dívali jste se a měli pocit, že jde o každou minutu. Ve skutečnosti šlo samozřejmě o televizní pořad se štábem, produkcí a bezpečnostními pravidly, ale obraz fungoval. Bear Grylls se stal tváří moderního survivalu. Pro miliony lidí byl prvním člověkem, který jim ukázal, že přežití v divočině může být nejen užitečné, ale i strhující podívaná.

Právě tady se ale dostáváme k největší kontroverzi jeho kariéry. Man vs. Wild nebyl čistý dokument v tom smyslu, jak si ho část diváků představovala. V roce 2007 se objevily zprávy, že některé scény byly zavádějící a že Grylls v některých případech nespal skutečně v divočině tak, jak pořad naznačoval. Reuters tehdy psalo, že Discovery přehodnocuje pořad po tvrzeních, že jeho hvězda během natáčení přespávala v motelech, zatímco diváci měli dojem, že tráví noc venku. ABC News zase uvedla, že Channel 4 potvrdil nejméně dva případy, kdy Grylls strávil noc uvnitř, přestože pořad vytvářel jiný dojem.

Tohle mu část publika nikdy úplně neodpustila. A dá se tomu rozumět. Když pořad stojí na dojmu, že člověk skutečně čelí divočině, každé odhalení produkční pomoci působí jako podvod. Zvlášť u osobnosti, která si buduje pověst na odvaze a opravdovosti.

Na druhou stranu by bylo laciné z toho udělat závěr, že Bear Grylls je jen podvodník. Televize má svá pravidla. V podobných pořadech bývá štáb, bezpečnostní dohled, příprava lokací i opakované záběry. Problém nebyl v tom, že u natáčení existovala produkce. Problém byl v tom, že divák o ní v prvních letech neměl vždy dost jasnou představu. Grylls skutečně uměl mnoho z toho, co ukazoval, ale televizní obraz někdy předstíral větší osamělost a větší bezprostřední nebezpečí, než jaké při natáčení reálně bylo.

Zajímavé je, že kariéru mu to nezničilo. U jiné televizní osobnosti by podobná kauza mohla znamenat konec. U Beara Gryllse se stalo něco jiného. Po určitém období kritiky se jeho značka přizpůsobila. Pořady začaly být otevřenější v tom, že jde o ukázky technik, modelové situace a televizní dobrodružství, ne o záznam člověka skutečně ponechaného napospas smrti.

A diváci u něj zůstali. Možná proto, že Grylls nikdy nebyl jen instruktor přežití. Byl vypravěč. Uměl přenést do obýváku pocit, že svět je pořád ještě velký, nebezpečný a trochu tajemný. V době, kdy většina lidí tráví život mezi autem, kanceláří, obchodem a mobilem, působil jako připomínka něčeho staršího. Že člověk má tělo. Že se může zašpinit. Že může mít hlad. Že se může bát a přesto pokračovat.

Právě v tom je asi důvod, proč se stal tak populární. Ne proto, že by každý chtěl jíst škorpiona nebo spát v ledové jeskyni. Ale proto, že lidem nabízel fantazii o odvaze. O životě, který není pohodlný, ale je intenzivní.

Po Man vs. Wild přišly další projekty. Velmi úspěšný byl formát Running Wild with Bear Grylls, který začal v roce 2014. V něm Bear nebere do divočiny anonymní lidi, ale slavné osobnosti. Herci, sportovci, zpěváci i politici s ním opouštějí komfortní prostředí a podstupují dobrodružství, při kterém se často ukáže jiná stránka jejich osobnosti.

Objevil se s ním například Barack Obama, Kate Winslet, Zac Efron nebo Ben Stiller. V dalších letech se formát rozšiřoval a v roce 2026 jeho oficiální stránky zmiňují i devátou řadu Running Wild. Tenhle pořad už ani nepředstírá, že jde o čisté přežití bez zázemí. Je to dobrodružná show, rozhovor a psychologická zkouška v jednom. A v tom funguje mnohem poctivěji než rané díly Man vs. Wild. Divák ví, že sleduje televizní výpravu. Ne dokument o člověku, který byl omylem ztracen v džungli.

Grylls se v těchto pořadech posunul z role osamělého přeživšího do role průvodce. A právě tato poloha mu sedí možná ještě lépe. Když vedle sebe má slavného hosta, nejde jen o to, kdo sní horší věc nebo kdo se víc bojí výšek. Jde o rozhovor, o důvěru, o okamžiky, kdy maska celebrity trochu povolí. Bear v takových chvílích nepůsobí jen jako muž s nožem u pasu, ale také jako člověk, který dokáže druhého povzbudit, uklidnit a protáhnout něčím, co by sám nikdy nezkusil.

Méně efektní, ale pro pochopení Beara Gryllse důležitá je jeho práce se skautským hnutím. V roce 2009 se stal britským Chief Scoutem a podle tehdejších zpráv byl nejmladším člověkem v této roli. Později se stal také prvním Chief Ambassador světového skautingu, což oznámila Světová organizace skautského hnutí v roce 2018. V roce 2024 jej v roli britského Chief Scouta vystřídal dobrodruh Dwayne Fields.

Tohle je zajímavý kontrast k jeho televizní image. V televizi Bear často ukazuje extrém - ledová voda, pustina, hory, džungle. Skauting je oproti tomu dlouhodobější, méně efektní a v jistém smyslu obyčejnější práce. Jde o děti, oddíly, tábory, zodpovědnost, službu, spolupráci. Grylls tím ukázal, že jeho značka nestojí jen na šokujících scénách, ale i na obecnějším poselství - dostat mladé lidi ven, naučit je samostatnosti, odvaze a vztahu k přírodě.

A možná právě tady je Bear Grylls nejsilnější. Ne jako největší odborník na přežití na světě, ale jako člověk, který dokázal přimět spoustu dětí a dospělých zvednout se od obrazovek a začít přemýšlet o tom, co by zvládli sami.

Bear Grylls často mluví také o víře a rodině. Je ženatý se Sharou Grylls a mají spolu tři syny. Na obrazovce působí jako člověk, který se nezalekne ničeho, ale ve skutečnosti si na své veřejné image postavil i druhou, měkčí rovinu - pokoru, vděčnost, službu a vědomí, že člověk není všemocný.

To je u něj podstatné. Kdyby zůstal jen u pózy „jsem tvrdý muž a přežiju všechno“, nejspíš by časem začal působit směšně. Jenže on často přiznává strach, bolest i pochybnosti. To neznamená, že jeho mediální obraz není pečlivě budovaný. Je. Ale není úplně prázdný. V jádru jeho příběhu opravdu stojí člověk, který prožil vážnou nehodu, vrátil se k pohybu, zdolal Everest a potom dokázal svůj život převést do jazyka moderních médií.

Je fér říct, že mezi lidmi, kteří se přežitím v přírodě zabývají vážně, má Bear Grylls rozporuplnou pověst. Někteří ho respektují za fyzickou odvahu, pracovitost a popularizaci outdooru. Jiní mu vyčítají zbytečné riskování a techniky, které jsou dobré pro televizi, ale ne vždy vhodné pro běžného člověka.

A mají v něčem pravdu. Kdyby se běžný turista v krizové situaci choval přesně jako Bear Grylls v nejdramatičtějších scénách, mohl by si spíš ublížit. Skákat do neznámé vody, lézt po kluzkých skalách, jíst rizikové věci nebo se zbytečně vysilovat není automaticky chytré přežití. Opravdový survival bývá často nudnější - zůstat v klidu, šetřit síly, najít bezpečné místo, signalizovat, chránit se před podchlazením, nepodstupovat zbytečné riziko.

Jenže televize potřebuje obraz. Potřebuje drama. A Bear Grylls byl vždycky víc televizní dobrodruh než tichý instruktor krizové bezpečnosti. Když se na něj člověk dívá tímhle pohledem, je jeho kariéra srozumitelnější. Neprodával čistou metodiku přežití. Prodával příběh o odvaze.

Dnes už Bear Grylls není jen moderátor jednoho pořadu. Je to značka, podnikatel, autor knih, řečník, skautský ambasador a jedna z nejznámějších tváří dobrodružné televize. Jeho příběh má slabiny, sporná místa i přehnané momenty. Ale má také skutečnou sílu. Připomíná, že člověk může spadnout velmi hluboko a přesto se vrátit. Že strach nemusí znamenat konec. A že příroda, i když ji televize často zjednodušuje, v nás pořád probouzí něco základního.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.beargrylls.com/#story

https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/bear-grylls-jaky-je-hrdina-televizniho-serialu-mimo-zaber-kamer

https://forbes.cz/bear-grylls-nemusite-byt-nejsilnejsi-ani-nejchytrejsi-budte-tim-kdo-se-nevzda/

https://www.premierchristianity.com/interviews/bear-grylls-sharing-the-story-of-jesus-is-the-proudest-thing-ive-ever-done/19621.article

https://en.wikipedia.org/wiki/Bear_Grylls

https://www.active-traveller.com/mpora-archive/bear-grylls-biography-everything-need-know

https://www.purpledragonplay.com/tale/bear-grylls-talks-survival/