Článek
V suchých oblastech severní Afriky a západní Asie existuje svět, který se navenek tváří jako prázdný. Rozpraskaná zem, kameny rozpálené sluncem, prach, který se drží i tam, kde už téměř nic není. Přesto se tu odehrává život, ale většinou tak tichý, že ho člověk zahlédne jen náhodou. Jedním z jeho aktérů je drobný žlutý štír Leiurus quinquestriatus, štír nejjedovatější zvaný také jako štír smrtonoš, nenápadný tvor, který si vysloužil pověst jednoho z nejnebezpečnějších štírů světa.
Tato pověst nevznikla z ničeho. Jed, kterým tento druh disponuje, patří mezi nejúčinnější ve své skupině. Neznamená to však, že by šlo o tvora, který aktivně vyhledává konflikt. Většinu času se spíše skrývá a svou přítomnost odhalí až ve chvíli, kdy o ni nikdo nestojí.
Téměř dospělá samice štíra.
Podoba, která splývá s krajinou
Tělo smrtonoše bývá dlouhé jen několik centimetrů. Zbarvení je světle žluté, někdy s nevýraznými příčnými pruhy. Ocas je štíhlý, členěný, na konci s žihadlem, které se dokáže pohybovat velmi rychle. Klepeta nejsou široká ani robustní, spíše jemná. Tento detail je pro porozumění druhu klíčový: zatímco štíři s mohutnými klepety využívají sílu, štíři s jemnými klepety spoléhají na jed.
Zbarvení těla se ztrácí mezi kameny, v písku i ve světle měsíce, které je v poušti často silnější, než by člověk čekal. Ve dne není snadné ho spatřit. Nehledá totiž příležitost ukazovat se; tohle je tvor přizpůsobený přežít tím, že není vidět.
Noční život v prostředí, které se přes den nedá snést
Denní žár v těchto oblastech není jen nepohodlný. Pro drobné živočichy je smrtící. Smrtonoš tráví den v úkrytu: pod kameny, v puklinách, v norách jiných živočichů. Aktivní je v noci, kdy teploty klesnou a poušť se mění.
V noci se objevují také jeho hlavní zdroje potravy - různé druhy hmyzu, drobní pavoukovci, někdy i jiní štíři. Jeho loveckým smyslem však není zrak. Na nohách má tzv. trichobothrie, jemné chloupky schopné zachytit vibrace. Ty dokážou rozlišit subtilní rozdíl mezi pohybem větříku a krokem drobného živočicha.
Když kořist přijde na dosah, následuje rychlý úder. Klepeta ji podrží, žihadlo zasáhne. Jed působí velmi rychle a drobný organismus se brzy přestane bránit.
Bodec působí děsivě, ale pokud není štír v ohrožení, na člověka neútočí.
Jed, který má svou váhu
Jed smrtonoše tvoří směs peptidů a dalších biologicky aktivních látek, které zasahují nervovou soustavu. Je schopen narušit přenos impulsů mezi nervovými buňkami a ovlivnit srdeční rytmus nebo dýchání.
U člověka bodnutí vyvolává rychle nastupující bolest. Ta může být doprovázena pocením, změnami srdeční frekvence, nevolností a u vnímavějších jedinců i dýchací tísní. U zdravého dospělého bývá bodnutí bolestivé a nepříjemné, ale obvykle není smrtelné, pokud je dostupná lékařská péče. Vyšší riziko představuje situace, kdy se jed dostane do těla dítěte, osoby starší, nebo někoho se srdeční slabostí.
Důležité je, že štír neútočí záměrně. Většina bodnutí nastane ve chvíli, kdy se člověk pokusí sáhnout pod kámen nebo na štíra nevědomky stoupne.
Životní cyklus
Páření probíhá tiše. Samec a samice se uchopí klepety a pohybují se do stran a vpřed, dokud samec neuloží spermatofor. Samice jej následně přijme. Nejde o rituál plný síly nebo agresivity. Připomíná spíše opatrnost a přesnost.
Mláďata se rodí živá. Krátce po porodu vyšplhají na hřbet samice a zůstávají tam, dokud neproběhne první svlek. Teprve poté se vydávají samostatně do prostředí, které nepromine žádnou chybu. Většina mláďat se dospělosti nedožije.
Ilustrační obrázek
Jed, který zabíjí – ale také pomáhá
Jedna z látek obsažených v jedu, chlorotoxin, se v současnosti zkoumá v medicíně. Ukazuje schopnost vázat se na určité nádorové buňky, především v mozku. Využívá se například k jejich zvýraznění během operací. Nádorová tkáň se díky tomu dá odlišit od zdravé přesněji, než by bylo možné pouhým okem.
Tento paradox - že látka určená k ochromení kořisti může pomáhat zachraňovat život - není v přírodě neobvyklý. Mnoho látek má schopnost být zdraví nebezpečná, ale současně i nápomocná. Leckdy záleží jen na množství.
Soužití v krajině, kde respekt znamená víc než strach
V oblastech, kde smrtonoš žije, se lidé naučili chovat obezřetně. Kameny se nezvedají bez rozmyslu. Opatrnost není projevem paniky, ale zdravého vztahu k prostředí.
Vztah člověka a tohoto štíra lze popsat dvěma slovy: klid a odstup. Není to boj. Je to společná existence v prostoru.
Smrtonoš je ukázkou životní strategie, která stojí na přesnosti a úspornosti. Nepotřebuje sílu ani výrazné chování. Jeho podoba splývá s krajinou a jeho role v ekosystému je jednoznačná. Představuje riziko, pokud dojde k nečekanému setkání, ale přitom zůstává jedním z mnoha článků v řetězci pouštního života. Příroda v tomto případě nevytvořila monstrum, ale živočicha, který dokonale zapadá tam, kde žije.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Leiurus_quinquestriatus/
https://www.animalspot.net/deathstalker-scorpion.html
https://scorpionworlds.com/deathstalker-scorpion/
https://www.ourbreathingplanet.com/deathstalker-scorpion/
