Snowtown: 12 těl v sudech a samozvaný soudce Bunting, který chtěl zbavit svět „lidské spodiny“

Na konci 90. let se v Austrálii otevřel jeden z nejtemnějších případů, jaké kdy země zažila. Malé, ospalé městečko Snowtown v Jižní Austrálii se ze dne na den stalo synonymem pro zlo, které si lidé nedokázali ani představit. V opuštěné bance tam policie objevila dvanáct těl, rozložených v plastových sudech. Pachatelé? Skupina mužů, kteří žili mezi běžnými lidmi, chodili do obchodů, na pivo, zdravili sousedy. A jejich vůdce – John Justin Bunting – se stal symbolem hrůzy, chladné manipulace a domnělé „spravedlnosti“, která přerostla v čistou nenávist.

John Bunting se narodil v roce 1966 v australském Queenslandu. Jeho dětství nepatřilo mezi šťastná – otec odešel, matka byla nemocná a mladý John údajně vyrůstal s pocitem, že se musí bránit světu, který mu ubližuje. Když se později přestěhoval do Adelaide, začal si kolem sebe budovat jakýsi malý svět, ve kterém určoval pravidla on. Už tehdy měl pověst člověka, který se nezdráhá říkat, co si myslí – a často to bylo něco o „špíně“ společnosti, o lidech, které podle něj nebylo třeba litovat.

Na první pohled nepůsobil výjimečně. Krátké vlasy, trochu zavalitá postava, upřímný pohled. Na ulici by si ho nikdo nevšiml. Ale v jeho domě na Waterloo Corner Road v Salisbury North se začal formovat kruh lidí, kteří se k němu postupně přidali – nejdřív přátelé, později spolupachatelé.

Bunting měl zvláštní schopnost působit na lidi kolem sebe. Uměl být charismatický i hrubý, podle situace. Rád mluvil o „očistě“ společnosti, o pedofilech, feťácích a lidech, kteří podle něj zneužívají sociální systém. Tyto myšlenky se časem staly jádrem jeho posedlosti. Své okolí přesvědčil, že dělá něco „dobrého“, že trestá zlo, které stát přehlíží.

Postupně se kolem něj vytvořila skupina – Robert Wagner, James Vlassakis a Mark Haydon. Každý z nich měl jiný důvod, proč zůstal. Wagner Buntinga obdivoval a sdílel jeho nenávistné postoje. Vlassakis byl mladý, nejistý a zranitelný – v Buntingovi viděl otcovskou postavu. A Haydon? Ten spíš přihlížel a později pomáhal s ukrýváním těl.

Nikdo z nich zpočátku netušil, že se stanou součástí něčeho, co jednou dostane jméno „Snowtown murders“.

Rok 1992. Dvacetiletý Clinton Trezise zmizel po návštěvě Buntingova domu. O jeho osudu se dlouho nevědělo. Až o několik let později vyšlo najevo, že se stal první známou obětí. Bunting ho obvinil z pedofilie – zřejmě bez důkazů, spíš na základě řečí – a následně ho ubil lopatou. Tělo pohřbili poblíž Lower Light, severně od Adelaide. Nikdo si tehdy nevšiml ničeho podezřelého.

V dalších letech se podobný scénář opakoval. Vždy někdo, koho Bunting označil za „špatného“. Lidé s duševní nemocí, invalidé, homosexuálové, narkomani. A vždy stejný výsledek – mučení, smrt a zmizení. Bunting se přitom nikdy necítil jako vrah. V jeho očích byl vykonavatelem spravedlnosti.

Způsob, jakým své oběti zabíjeli, byl nesmírně krutý. Některé byly mučeny elektrickými kabely, jiné pálili cigaretami nebo dusili plastovými pytli. V jednom případě oběť nutili, aby telefonovala své rodině a předstírala, že je v pořádku – zatímco už byla těžce zraněná.

Vraždy měly svůj rituál. Bunting oběti obviňoval, vyslýchal je, ponižoval. Vlassakis později u soudu popsal, že „nejděsivější nebylo to, co dělali, ale že se u toho smáli“.

A pak tu byla ještě jedna věc – peníze. Po smrti oběti skupina často převzala její dávky nebo bankovní účet. Na první pohled šlo o „ideologickou“ válku proti zlu, ve skutečnosti ale pachatelé žili z peněz svých mrtvých.

V květnu 1999 policie objevila v opuštěné bance ve městečku Snowtown šest plastových sudů. Uvnitř byla těla rozpuštěná v kyselině. Později se zjistilo, že jich je celkem dvanáct.

V té době bylo Snowtown malé, ospalé město s pár stovkami obyvatel. Nikdo tam nic podezřelého nezaznamenal. Bývalá banka, kam pachatelé sudy přivezli, byla uzamčená, okna zakrytá. Když vyšetřovatelé vstoupili dovnitř, zasáhl je silný zápach, který se nedal popsat. Jeden z nich později řekl, že to byl okamžik, kdy pochopil, že má před sebou něco, co se do dějin Austrálie zapíše navždy.

Austrálie byla v šoku. Média mluvila o „továrně na smrt“, o „největším masovém vrahovi v historii země“. Obyvatelé Snowtownu se bránili – „většina z těch vražd se přece nestala tady,“ říkali. Ale jméno jejich města se přesto navždy spojilo s případem.

Při vyšetřování se ukázalo, že jen malá část vražd proběhla přímo v Snowtownu. Většina se odehrála v okolí Adelaide, v obyčejných domech, za bílými záclonami.

Policie našla důkazy o systematickém postupu: seznamy jmen, přezdívky obětí, dokonce i nahrávky mučení. Skupina se k nim vracela, poslouchala je, jako by to byla zábava.

Proces začal v roce 2001 a trval dlouho. Soud musel projednávat stovky stran důkazů, výpovědi svědků i nahrávky. Bunting se choval chladně, bez emocí. Když slyšel jména obětí, nehnul ani brvou. Obhajoba se snažila naznačit, že byl obětí svého dětství, že se jen snažil chránit děti před pedofily. Soudci to ale neuvěřili.

V roce 2003 byl John Bunting uznán vinným z jedenácti vražd a odsouzen na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Stejný rozsudek dostal i Robert Wagner. James Vlassakis, který se přiznal a spolupracoval s policií, dostal nižší trest – 26 let. Mark Haydon byl odsouzen za napomáhání po vraždě.

Po odhalení případu se Snowtown ocitlo ve zvláštní situaci. Obyvatelé se styděli. Turisté začali jezdit jen proto, aby se vyfotili před starou bankou. Město uvažovalo o změně názvu, ale nakonec z toho sešlo. Starousedlíci říkají, že nejhorší na tom bylo, jak média z jejich města udělala symbol zla, i když se tam stala jen jedna z vražd.

Budova banky dodnes stojí. Nikdo ji nechce koupit. A někteří lidé přiznávají, že kolem ní raději přecházejí po druhém chodníku.

Za statistikou dvanácti obětí se skrývají konkrétní jména a životy:

Byli to lidé na okraji společnosti. Slabí, nemocní, často bez přátel. Právě proto si je Bunting vybíral. Nehledal odpor, hledal oběť.

Odborníci později popsali Buntinga jako klasického psychopata – člověka bez empatie, ale se silnou potřebou ovládat druhé. Byl přesvědčený, že dělá správnou věc, i když vraždil. V jeho hlavě to dávalo smysl: svět je zkažený, a on je ten, kdo ho čistí.

Soudní znalci upozornili, že právě kombinace ideologického přesvědčení a sadismu byla smrtící. Bunting nebyl typ „samotářského šílence“ – byl organizátor, manipulátor, který dokázal z obyčejných lidí udělat spolupachatele.

V roce 2011 vznikl film Snowtown, který příběh zpracoval s děsivým realismem. Nejde o klasický thriller, spíš o syrové drama o zlu, které se rodí v obyčejných domech. Diváci často film nevydrží dokoukat. Režisér se záměrně vyhnul efektům – nechal kameru stát v tichu, jako by chtěl říct: „Podívej se, tohle se skutečně stalo.“

Dnes, více než čtvrt století po prvních vraždách, se případ Buntinga učí v kurzech kriminologie i psychologie. Je to ukázka, jak může vzniknout kolektivní zlo – když se spojí manipulace, ideologie a vakuum morálky.

Pro mnohé Australany zůstává nepochopitelné, jak mohli lidé kolem Buntinga vraždit, a přitom žít běžné životy. Chodili na barbecue, vyzvedávali děti ze školy, smějí se na fotografiích.

Bunting a Wagner si odpykávají své tresty ve vězení s nejvyšší ostrahou. Nikdy neprojevili lítost. Nikdy neřekli „promiňte“.

Z případu Snowtown nezůstaly jen titulky v novinách. Zůstaly zničené rodiny, město poznamenané hanbou a příběh, který varuje, jak snadno se může nenávist vydávat za morálku. John Bunting si možná myslel, že „čistí“ společnost. Ve skutečnosti ji znečistil víc než kdokoliv jiný.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.serialkillercalendar.com/John%20Justin%20BUNTING.php

https://www.theguardian.com/world/2003/sep/09/australia

https://www.theguardian.com/australia-news/2025/aug/05/snowtown-murderer-granted-parole-after-decades-in-jail-south-australia-ntwnfb

https://www.heraldsun.com.au/news/law-order/true-crime-scene/how-australias-worst-serial-killers-john-bunting-and-robert-wagner-stained-snowtown-with-their-sadistic-kill-games/news-story/7a8f5f816349f60b8eeee2e06b23b2a4

https://samirchopra.com/2012/11/02/the-snowtown-murders-john-bunting-and-his-barrels/

https://maamodt.asp.radford.edu/psyc%20405/serial%20killers/Bunting,%20John%20Justin.pdf