Trest smrti, jeho historie a současnost. Jde o spravedlnost, odplatu či něco jiného?

Trest smrti nás provází už odpradávna. Považuje se za nejvyšší možný trest, který může být někomu udělen. Variovat může podle způsobu usmrcení, přičemž rychlá smrt je považována za milosrdnou. Umírat se dá totiž také dlouho a v bolestech. Ale o tom později.

Historie trestu smrti

Trest smrti byl vždy vyhrazen pro ty nejhorší zločiny, kterým se často také říkalo „hrdelní“. Jednalo se mnohdy o společensky velmi závažné prohřešky jako vraždy, ale také se mohlo jednat o hrozbu vůči králi nebo jednoduše tomu, kdo dané společenství lidí vedl. Je potřeba mít na paměti, že pravidla se v průběhu časů různě měnila a co považujeme za zločin dnes, nemuselo být vnímáno tak vážně v minulosti a naopak, za co se trestalo dříve, to se dnes považuje za projev svobody.

Úplně na počátku nebyl trest smrti nutně trestem za předchozí jednání odsouzence. Prvotní lidská společenství byla velmi nábožensky založená a často obětovala svým bohům kromě různých věcí, potravy či zvířat i jiné lidi. Rituální poprava měla být symbolem poděkování božstvům a také prosbou, např. o dobrou úrodu, lepší počasí apod.

Mezi první dochované záznamy o společenských pravidlech a trestech za jejich porušení, řadíme tzv. Chammurapiho zákoník. Jednalo se o 282 článků, které byly vytesány do kamene a umístěny na veřejném místě v hlavním městě Babylónie. Řada z nich se věnovala trestnímu právu a pochází z něj též zásada „oko za oko, zub za zub“. Pro dnešní společnost však součástí odplaty byla nepochopitelně i odplata vůči blízkým osobám hříšníka.

Velmi podobná zásada byla i páteří jiného zákoníku, Knihy smlouvy, což je jeden z nejstarších zákonických celků židovského Pentateuchu. Hlavním rozdílem však je, že židovský zákoník směřoval trest striktně proti proviněnému, nikoliv vůči dalším, nezúčastněným osobám.

Ve starověkém Řecku můžeme najít první zákony, které byly zapsané na dřevěné desky. Tyto zákony sepsal Drakón, řecký státník, ale s velkou pravděpodobností nebyl jejich přímým autorem. Jednalo se o tvrdé zákony, a ještě tvrdší postihy, pro které se v pozdějších dobách vžilo označení „drakonické“ jako synonymum pro „velmi přísné“. Paradoxně však Drakón již existující zákony nejspíš lehce zmírnil.

Podobně jako v Řecku, i ve starověkém Římě existovaly zákony, které byly shrnuty na tzv. Zákoníku dvanácti desek. Původní obsah zákonů se sice nedochoval, ale římské právo se stalo základem pro právní systémy celé Evropy.

Historie v českých zemích

Velkomoravská říše nám nezanechala vytesané zákony, tehdy panovalo právo „obyčejové“, které se předávalo mezigeneračně. U starých Slovanů nebyl trest smrti pravděpodobně praktikován, místo toho se využívalo vypuzení daného člověka ze společenství. Což však v mnoha případech znamenalo smrt také.

Postupem času se však trest smrti začal objevovat také. V Kosmově kronice jsou popisovány popravy na šibenici za kněžny Libuše, ale do jaké míry jde o reálný popis a do jaké míry jde spíše o povídky, to je otázka pro historiky. V dobách pozdějších století, zhruba od 8. století později, však bylo právo běžně vykonáváno na dvorech panovníků a na rozsudku se podíleli jak světští šlechtici, tak i církevní hodnostáři.

Ve druhé polovině 13. století vzniká Zemský soud a v polovině 14. století začíná přenášet Jan Lucemburský své hrdelněprávní povinnosti na královská města. Zvláštním typem soudního řízení však byl současně i tzv. Boží soud, a to až do konce 14. století. Říkalo se mu také ordálové řízení a spočívalo v tom, že pokud nebylo možné prokázat ne/vinu, nechal se rozsudek na Bohu. Nejpoužívanější byl ordál vody a zakládal se na tom, že pokud je člověk nevinen, voda (často řeka, rybník apod.) daného člověka odmítne. Zatímco pokud byl vinen, tak se ve vodě utopí.

V době středověku byla hlavním představitelem hrdelního práva městská rada. Jejím předsedou byl purkmistr, zatím co rychtář měl za úkol ohledávat místa zločinů, hledat viníky či podezřelé a případně je uvěznit a hlídat do doby, než proběhl soud. Neméně důležitou postavou byl i kat, který rozsudek vykonával.

Paradoxem bylo, že ačkoliv byl kat jen vykonavatelem vůle městské rady, jeho společenské postavení bylo vlivem jeho „zaměstnání“ velmi nízké, podobně jako jeho mzda. Často museli bydlet za hradbami města a vydělávat si i jinými způsoby. Obvykle se věnovali i dalším „špinavým“ pracím jako čištění stok, odchyt toulavých koček a psů, ale též i prodeji bylinných mastí, lektvarů a také za „lékařské“ výkony. Díky svému povolání totiž měli poměrně dobré znalosti anatomie, a tak byli schopni dobře pomoci zraněným lidem. Nejznámějším českým katem byl Mydlář.

Trest smrti byl u nás poprvé zrušen za vlády císaře Josefa II. až do roku 1795, kdy byl znovu obnoven. V roce 1787 vydal Josef II. Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně, který byl ovlivněn dílem italského filozofa Caesara Beccarii, O zločinech a trestech.

Trest smrti nebyl zrušen ani za dob první republiky a za dobu její existence bylo popraveno 20 lidí. I když se nám to může zdát jako vysoký počet, jednalo se o malý podíl těch, kteří byli k trestu smrti odsouzeni. Většině z nich se totiž trest zmírnil nebo byl dokonce prominut.

V letech 1939-1945 docházelo k rozsudkům trestu smrti poměrně často, zejména v době vyhlášení stanného práva. Úplně nejhorším obdobím byla v tomto směru heydrichiáda. V těchto letech bylo popraveno více jak tisíc osob. Po atentátu na Reinharda Heydricha bylo jen v areálu Kounicových kolejí v Brně popraveno oběšením 326 mužů a 69 žen. Tresty smrti oběšením byly praktikovány také v pankrácké věznici, ale přesná čísla popravených nejsou známa, neboť nacisté seznamy zničili.

Konec druhé světové války nepřinesl v tomto ohledu také žádné zmírnění. Společnost se potřebovala „zahojit“ a také tvrdě skoncovat s těmi, kdo utlačovali národy a způsobili obrovské neštěstí týkající se mnoha a mnoha rodin. Na základě tzv. velkého retribučního dekretu, který byl namířen proti nacistickým zločincům a kolaborantům, bylo vyneseno přes 700 rozsudků smrti, z nichž se většina vykonala téměř okamžitě. Na procesní práva obžalovaných se v té době příliš nehledělo. Rychlost bylo prvořadá, odvolání nemožné. Už v té době ale retribuční soudy čelily výrazné kritice veřejnosti.

Ani později nebyla společnost ušetřena nejvyššího trestu. K hrdelním zločinům se nově v době komunistického režimu přidaly tzv. politické trestné činy. V letech 1948-1968 bylo za tyto politické zločiny popraveno skoro 250 lidí, z nichž asi nejznámější byla JUDr. Milada Horáková, která byla odsouzena k trestu smrti oběšením po vykonstruovaném politickém procesu v roce 1950. Poslední poprava na základě politického procesu byla provedena v roce 1960, poslední poprava jako taková byla naposledy vykonána v roce 1989 za čtyřnásobnou vraždu, kterou spáchal Štefan Svitek.

Zrušení trestu smrti v roce 1990 prosadil v parlamentu Václav Havel.

Současnost

V současné době je trest smrti praktikovaný stále ve více jak 50 zemích světa. Nejvíce zaznamenaných vykonaných poprav (přes 80 %) však připadá na čtveřici států - Irák, Írán, Saúdskou Arábii a Egypt. Důležité je však slovo „zaznamenaných“. Jsou totiž státy, kde je počet těchto rozsudků a vykonaných trestů státním tajemstvím, a tak se můžeme o skutečných číslech jen domnívat. Například se předpokládá, že v Číně probíhají tisíce poprav, čímž se tato země dostává na přední příčku.

Kdo by si však myslel, že k tomuto trestu jsou odsuzováni jen lidé, kteří spáchali zvlášť závažné zločiny, jako jsou třeba vraždy, ten by se velmi mýlil. K popravám často dochází i na základě následujících "prohřešků":

Víra, odpadlictví a čarodějnictví patří mezi časté důvody zejména v afrických zemích. V asijských zemích se zase více řeší politické názory, aktivismus a šíření nežádoucích informací nebo materiálů. Homosexualita je postihována ve všech těchto oblastech s podobnou intenzitou. V USA se nejčastěji řeší tímto způsobem vraždy, drogy, velezrada a podobně závažné zločiny.

Trest smrti ještě nutně neznamená jeho vykonání. Odsouzenci často zůstávají po mnoho let uvězněni, aniž by věděli datum popravy či zda k ní skutečně dojde. Toto „čekání“ je často mnohem horším trestem než samotné vykonání trestu. Pro řadu odsouzenců sice může znamenat naději, že než dojde k výkonu trestu, objeví se „důkazy“, které podpoří jejich tvrzení o nevině, ale mnohdy k jejich „očištění“ dojde příliš pozdě nebo vůbec. Můžeme se jen domnívat, kolik lidí bylo popravených na základě nedostatečných, falešných nebo podstrčených důkazů, ačkoliv byli ve skutečnosti nevinni. Řada takových případů se odehrála nebo odehrává i v USA, kde v dřívější době bylo mnoho občanů jiné než světlé pleti obviněno a odsouzeno zejména na základě barvy kůže, protože se předpokládalo, že tito lidé páchají podobné činy častěji a nikdo se nebude „pídit“ po tom, zda jsou skutečně vinni.

V posledních letech sice klesá počet rozsudků trestu smrti, ale na druhou stranu naopak stoupl počet vykonaných poprav. Podle Amnesty International bylo v roce 2022 vykonáno 883 rozsudků smrti (a to jde jen o ty, o nichž se ví), což je oproti roku 2021 více jak 50% nárůst. Výrazné množství poprav se odehrálo v zemích Blízkého východu a v severní Africe. Saúdská Arábie například popravila 81 lidí během jediného dne. Írán zase popravil lidi jenom za to, že protestovali.

V Evropě byl ve většině členských zemí EU trest smrti zrušen během 80. a 90. let na základě Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobod, podepsané v roce 1950 v Římě. Poslední členskou zemí, která od něj upustila, je Lotyšsko, které tak učinilo v roce 2012. Dnes uplatňuje v Evropě trest smrti pouze Bělorusko.

Co se týče Ruska, to trest smrti nezrušilo, ale uvalilo na něj moratorium.

Spravedlnost, nebo pomsta? Jistota, nebo možnost omylu?

Trest smrti je v některých zemích povolen a praktikován, v některých je zakázán, ale často se o něm vedou debaty.

V zemích, kde je praktikován, je často i silně obhajován. Naopak tam, kde došlo k jeho zrušení, jsou zastánci i odpůrci tohoto trestu poměrně vyrovnaní, popřípadě převažují ti, kteří jej odmítají.

Samotný trest vyvolává spíše více otázek než odpovědí. Jedná se o projev spravedlnosti, nebo jde jen o pocit zadostiučinění pro společnost (nebo pozůstalé, např. v případě vraždy)? Nebo jde o pomstu? A jaké je riziko omylu a bude popraven nevinný člověk? Stojí trest smrti za to riziko? A jaká je cena?

Řada příznivců trestu smrti argumentuje, že v případech, kdy odsouzenec připravil úmyslně o život někoho jiného, je trest smrti spravedlivým a podporují starobylé pravidlo „oko za oko, zub za zub“. Odpůrci zase poukazují na to, že jistota je málokdy 100% a také na to, že trest smrti se mnohdy používá při jiných obviněních než je třeba vražda.

Amnesty International, která bojuje proti trestu smrti, poukazuje na nejčastější mýty a omyly, které se s trestem smrti pojí:

Ve skutečnosti je popraveno za zvlášť závažné zločiny jen minimum odsouzenců. Řada z nich se činu navíc dopustila v emočním a psychickém stresu, vyrůstali v naprosto nevyhovujících podmínkách a byli formováni nevyhovujícím prostředím. V některých případech byli i týráni obětí.

Mnohem větší množství trestanců je odsouzeno za projevy homosexuality a jiné náboženské nebo politické přesvědčení, což ve svobodných zemích není vůbec trestné. Touha po svobodě a svobodném konání je přirozená.

Omyly jsou časté a jen málokdy se podaří pachatele usvědčit naprosto prokazatelně. I u na první pohled jasných případů nemusí být vše tak, jak se zdá a může dojít k chybnému obvinění. Jen v USA bylo od roku 1973 osvobozeno 144 neprávem odsouzených lidí. V některých zemích dochází k tomu, že obviněný se přizná ke skutku vlivem předchozího mučení a nátlaku.

Jak již bylo zmíněno, v řadě případů dochází k obvinění a odsouzení spíše lidí, kteří patří do minority, např. kvůli barvě své kůže, protože i když by mělo být soudnictví nezaujaté, můžou být soudy diskriminační a mít stejné předsudky, jako panují ve společnosti. Lidé patřící k minoritám navíc často bývají chudší a nemají na dobré obhájce.

Nebylo prokázáno, že by trest smrti měl skutečně odstrašující efekt na pachatele závažných trestných činů. Například v Kanadě došlo od roku 1975 ke 40% snížení počtu vražd, přestože zde byl trest smrti zrušen.

Podobně jako u předchozího bodu, tak jako nemá příliš vliv na vrahy a jiné pachatele trestných činů, stejně tak neodradí teroristy, kteří jsou často vedeni náboženským přesvědčením a trest smrti pro ně může být i jistá forma mučednictví.

Asi by tak tomu mohlo být v zemích, kde se s trestem smrti „nepářou“, soudy proběhnou rychle a odsouzenec je popraven. V jiných zemích, např. v USA, je trest smrti dražší variantou trestu než uvěznění. Samotný soudní proces je delší a komplikovanější než v případě, že by se nejednalo o možnost trestu smrti. Ušetřené peníze by naopak mohly být použity pro preventivní účely.

Společnost a její většinové přesvědčení ještě není zárukou spravedlnosti a uplatňování trestu smrti jen za závažné zločiny. Vzpomenout můžeme na to, že veřejností bylo přijímané jako v pořádku např. otrokářství či rasová segregace, dnes můžeme připodobnit k zemím, kde je trestná homosexualita a většinovou společností je to také přijímáno jako adekvátní trest za její projevy.

„Já jsem přesvědčen a všechny argumentace a vědecké analýzy to potvrzují, že trest smrti nás nezbaví ohrožení kriminalitou. Jsem celoživotním a zásadním odpůrcem tohoto trestu.“ Václav Havel

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

http://www.lidskaprava.cz/student/trest-smrti/clanky/historie-trestu-smrti-v-ceskych-zemich

https://cs.wikipedia.org/wiki/Drak%C3%B3n

https://www.amnesty.cz/trestsmrti/argumenty?gclid=Cj0KCQiA-62tBhDSARIsAO7twbYfmGrhkF5zjCVer8mzIkFuYkbq5vd-5a7zoQr22aeuyGkVDPdHJFcaAgTAEALw_wcB

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha_smlouvy

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/trest-smrti-poprava-amnesty-international_2305160731_ako

https://theses.cz/id/0ln5b7/diplomova_prace.pdf

https://www.amnesty.cz/zprava/5667/7-faktu-ktere-byste-meli-vedet-o-trestech-smrti-v-roce-2022

https://cs.wikipedia.org/wiki/Trest_smrti