Dítě, které zvápenatí v těle matky. Zahra Aboutalib nosila v břiše kamenné dítě dlouhých 46 let.

Lithopedion zní jako motiv z hororu, ale jde o skutečný – a velmi vzácný – medicínský jev. Vzniká tehdy, když plod mimo dělohu odumře a tělo matky ho nedokáže vyloučit. Aby předešlo infekci, „izoluje“ cizorodou tkáň tím, že ji postupně obalí vápenatými solemi. Plod tak doslova zkamení a někdy v těle zůstává desítky let, často bez výraznějších příznaků.

Většina mimoděložních těhotenství probíhá ve vejcovodu a končí dříve, než by k něčemu takovému vůbec mohlo dojít. Lithopedion se typicky vyvíjí u abdominálního těhotenství, kdy se embryo uchytí v dutině břišní – například na pobřišnici, omentu nebo střevních kličkách. Pokud plod v pozdější fázi odumře a není možné ho vstřebat ani vypudit, přepne organismus do ochranného režimu: kolem mrtvé tkáně vytváří vrstvy vápníku. Jde o klasickou reakci na cizí těleso – tělo vytváří „obal“, který zamezí rozkladu a zabrání vzniku těžké infekce.

Proces kalcifikace může trvat týdny až měsíce. Výsledný útvar bývá tvrdý, někdy nepravidelný, a může mechanicky utlačovat okolní orgány. Přesto řada žen nepociťuje nic zásadního – zvykne si na jakýsi trvalý „kamínek“ v břiše a normálně žije (často se jednalo o ženy z chudších poměrů v rozvojových zemích, kde diagnostika byla ještě v plenkách a mnohdy nebylo lékařské ošetření dostupné).

Lékařská literatura rozlišuje tři základní varianty podle toho, co se vlastně kalcifikuje:

Tyto kategorie se v praxi překrývají a patologové je používají hlavně jako popisný rámec. Z pohledu pacientky je podstatné, že jde vždy o dlouhodobě „zahojené“ těhotenství mimo dělohu, které tělo uzavřelo do jakéhosi minerálního pancíře.

Lithopedion patří k raritám. V odborných souborech se uvádí méně než 300–350 zdokumentovaných případů. Přepočteno na všechny gravidity jde o zlomky promile, řádově kolem 0,005 %. Zdaleka ne každé abdominální těhotenství dojde tak daleko – kalcifikace se odhaduje jen u zhruba 1,5–1,8 % z nich. I proto se na „zkamenělé dítě“ obvykle přijde náhodou, třeba při vyšetření kvůli úplně jiným potížím.

Spektrum obtíží je pestré – od žádných až po dlouhodobé tupé bolesti břicha, pocit tlaku, poruchy trávení či močení. Pokud je útvar větší nebo nevhodně uložený, může mechanicky dráždit střevo, močovod či močový měchýř a způsobovat komplikace (například časté močení, zácpu, občas i záněty). U řady žen ale lithopedion desítky let mlčí a jediným „příznakem“ je tvrdá, málo pohyblivá masa v podbřišku.

Dříve se na tyto útvary narazilo až při operaci nebo pitvě. Dnes je nejčastěji odhalí zobrazovací metody: rentgen (podezřelé stíny a kostěné struktury v pánvi), CT (jasná vizualizace kalcifikovaných částí plodu i vztahu k orgánům) a MRI (detail měkkých tkání). Ultrazvuk bývá užitečný, ale u masivně kalcifikovaných struktur naráží na své limity. Často tak radiolog popíše obraz „kalcifikované abdominální masy s kostěnými prvky“, což zkušeného gynekologa nasměruje k diagnóze.

Základní otázky jsou dvě: Je to bezpečné ponechat? A jde to bezpečně vyndat? Pokud je pacientka bez obtíží, má vyšší věk a útvar je pevně srostlý s okolím (například s cévami nebo střevem), může být paradoxně nejbezpečnější nechat lithopedion na místě a jen sledovat. Naopak při bolestech, infekci, poruchách vyprazdňování či hrozící erozi do orgánů lékaři volí operaci. Moderní přístup je individuální – posoudit rizika, celkový stav a přínos zákroku. Nejde o onkologii ani o „časovanou bombu“, a proto se volí řešení šité na míru konkrétní ženě.

Historie medicíny zná případy, které se vyprávějí dodnes. Abú al-Kásim (Abulcasis) už v 10. století popsal ženu, u níž se přes pupeční kýlu a nehojící se ránu postupně uvolnily kosti nenarozeného dítěte – první známý popis jevu. V 16. století se „kamenné dítě“ z francouzského Sens stalo evropskou senzací, kterou studoval i slavný chirurg Ambroise Paré. Moderní éra přinesla mediálně nejznámější případ Maročanky Zahry Aboutalibové - těhotenství z roku 1955 se u ní proměnilo v lithopedion, který byl nalezen a odstraněn až po desetiletích.

Z biologického pohledu je to elegantní řešení: mrtvá tkáň v břiše představuje velké infekční riziko. Organismus se jí neumí zbavit jinak než izolací. Kalcifikace je proto logická – vytvoří pevnou bariéru, kterou imunitní systém ještě „oplotí“ vazivem. Přestane docházet k zánětlivé reakci, bolestivost se utlumí a hostitel může fungovat dál. Cenou je trvalá přítomnost cizí masy v těle – většinou neškodné, někdy problematické.

Kolem „zkamenělých dětí“ se historicky šířily pověry. V různých kulturách byly vnímány jako znamení, kletby nebo naopak zázraky. Dnes víme, že jde o krajní důsledek mimoděložního těhotenství a obranných mechanismů těla. Zůstává ale etický rozměr - některé pacientky se z náboženských či osobních důvodů brání operaci, jiné naopak chtějí mít jistotu, že „zkamenělé dítě“ v sobě dál nosit nebudou. Dobrá komunikace, respekt a citlivé vedení jsou stejně důležité jako technické zvládnutí zákroku.

Lithopedion je raritní, ale reálný jev - odumřelý plod mimo dělohu se v těle matky promění v kalcifikovaný „kámen“. Vzniká to především u abdominálních těhotenství, která unikla včasné diagnostice (často tedy u chudých žen v rozvojových zemích). Většinou je nález náhodný a neohrožuje ženu bezprostředně na životě, léčba je individuální – od sledování po operaci. Přesto jsou příběhy žen, které v sobě nosily „zkamenělé dítě“ i půl století, připomínkou, jak vynalézavé (a zároveň neúprosné) umí lidské tělo být.

Když plod odumře v děloze, obvykle dojde k potratu nebo – pokud je těhotenství pokročilejší a děložní hrdlo zůstává uzavřené – k tzv. mumifikaci plodu, při níž se tekutiny vstřebají a tkáně vyschnou. V děloze však nebývají vhodné podmínky pro tvorbu vápenného „krunýře“. Lithopedion je tedy specificky spojený s těhotenstvím mimo dělohu, nejčastěji v břišní dutině. Důležité je i to, že tělo ženy často zároveň vytvoří jizvu a pevné srůsty, které plod k podkladu „přilepí“. Proto bývá chirurgické vyjmutí technicky náročné a vyžaduje zkušený tým.

Kalcifikovaná masa v pánvi může být i myom (děložní fibroid) s kalcifikacemi, dermoidní cysta vaječníku (zralý teratom s kostí a zuby), zbytek po zánětu nebo starém hematomu. Lékaři proto pátrají po tom, zda je na snímcích patrná silueta kostry (lebka, stehenní kosti, páteř), zda je uvnitř struktura „vaku“ a jaký je vztah útvaru k děloze a vaječníkům. CT a MRI v tom bývají rozhodující.

Souhrny případů ukazují, že ženy s lithopedionem bývají při diagnóze často po menopauze – průměrně okolo padesáti až pětapadesáti let. Mnohé v sobě nesou kalcifikovaný plod více než dvě desetiletí, v extrémech i půl století a déle. Neznamená to, že by se nedalo znovu otěhotnět - jsou popsány případy, kdy žena po vzniku lithopedionu prodělala další, normální těhotenství a porodila zdravé dítě.

Chirurgické odstranění se plánuje pečlivě. Bývá nutné předem zmapovat přisednutí útvaru k cévám a střevu, aby nedošlo k masivnímu krvácení či poranění orgánů. Někdy je volena laparotomie (otevřená operace) s možností rozebrat srůsty krok po kroku, jindy lze přistoupit k laparoskopii. U starších a křehkých pacientek může tým zvolit postup po etapách – nejprve uvolnění a biopsie, definitivní odstranění až po zlepšení kondice. Cílem je především úleva od obtíží a prevence komplikací, nikoli „operovat za každou cenu“.

Tyto příběhy nejsou kuriozity jen pro média – pro lékaře jsou cenné tím, že ukazují rozmanitost průběhu i fakt, že lithopedion často „mlčí“ a odhalí ho až moderní zobrazování. Případů tak může být více, než o kterých víme. Jen tyto zkamenělé plody své „nositelky“ nijak neomezují a tedy se na ně nepřišlo.

V době, kdy je ultrazvuk v těhotenství standardem, je vznik lithopedionu ještě vzácnější než dřív. Přesto má tento jev připomínkovou hodnotu - upozorňuje na nutnost včas myslet na mimoděložní těhotenství, zejména u žen s bolestí břicha a pozitivním těhotenským testem. Ukazuje také, jak extrémně plastický a adaptivní je lidský organismus – dokáže proměnit potenciálně smrtelné riziko v „neutrální nález“ a umožnit nositelce prožít plnohodnotný život.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10475392

https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/bdr2.2410

https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/014107689608900105

https://abcnews.go.com/Health/rare-40-year-stone-baby-found-elderly-woman/story?id=21206604

https://www.zdravotnickydenik.cz/2015/06/lithopedion-neboli-zkamenele-dite-desivy-ale-vysvetlitelny-fenomen-znamy-po-staleti/

https://zena.aktualne.cz/rodina/zkamenele-dite-kdyz-miminko-umre-ale-zustane-v-mame