Článek
Nijak nepopírám potřebu starat se o naše životní prostředí a snažit se žít tak, abychom ho zatěžovali co nejméně. Počítá se každá prospěšná aktivita, každé zlepšení, které sníží zátěž. A vždy by měl člověk začít nejdřív u sebe, než začne kázat ostatním o vodě. To bezpochyby.
Zaráží mě však náš přístup. Respektive přístup „vyspělé“ Evropy pod taktovkou Evropské komise. Evropská unie měla vizi, chtěla být ekologickým lídrem světa. Přicházet s revolučními technologiemi a postupy, které by znamenaly snížení emisí na minimum a ideálně se dostat do stavu uhlíkové neutrality. Krásná a vznešená vize je však postupně „zabíjena“ naprosto nesmyslnými nařízeními a plány. Místo lídra se stáváme outsiderem a jen sledujeme, jak nás všichni předbíhají. A nejen to. Jak nás tak předbíhají, odhazují kolem sebe odpadky. Vpravo, vlevo, po cestě… jen my si v ruce mačkáme papírové brčko od pitíčka, které v cíli, pokud do něj vůbec dorazíme, ekologicky zrecyklujeme a budeme se tvářit, že zachraňujeme svět.
Je jasné, že „spasit“ svět nedokážeme, zejména pokud o to někde nebudou stát. Ale jako vyspělá oblast, za což Evropu z větší části považuji, jsme mohli využít naše znalosti, možnosti a schopnosti a soustředit se na řešení největších ekologických katastrof, pomoci nasměrovat správným směrem největší znečišťovatele a podporovat ty, kteří se snaží pracovat na zlepšení.
Přirozeností člověka je, že v první řadě hledí na uspokojení vlastních potřeb, zejména těch základních. A když jsou základní potřeby uspokojeny, začíná člověk uspokojovat ty „méně důležité“ a začíná si i více hledět prostředí, v němž žije. Pokud ale nebudou jeho základní potřeby uspokojeny, pak ho opravdu nebude zajímat, jestli někde opodál plave v říčním toku PET lahev.
Ignorace tohoto faktu vede postupně k tomu, že Evropská unie se snaží protlačit řadu opatření, která mají za cíl zlepšit naše životní prostředí a minimalizovat tzv. uhlíkovou stopu, ale vzhledem k tomu, že současně vedou i ke zdražení mnoha produktů a služeb, jsou společností velmi špatně přijímána. Evropská společnost je vesměs bohatá, alespoň pokud to porovnáme s jinými zeměmi, zvláště třetího světa. Současná ekonomická krize, která Evropu zasáhla (byť každou zemi v různé síle), „sežrala“ lidem část z jejich úspor a nutí je hledat další úspory, aby byli schopní dál platit své běžné závazky a životní náklady. V takové atmosféře se dá poměrně logicky očekávat, že lidé začnou méně řešit stav životního prostředí a veškerá opatření budou považovat spíše za další možnou příčinu jejich chudnutí. O tom, že ne všechna opatření mají opravdu hlavu a patu a jsou domyšlená do konce, ani nemluvě.
Pokud bude Evropská komise dál „tlačit na pilu“ a snažit se protlačit další omezení a nařízení, která mohou vést k dalšímu „chudnutí“ obyvatelstva, může si být celkem jistá, že efekt jejího ekologického snažení bude zcela opačný - lidé budou investovat do méně nákladných řešení, kupovat levnější produkty, využívat levnější služby a nebudou hledět na to, do jaké míry bude jejich chování ekologické. A co si budeme povídat, „levné věci“ obvykle nepocházejí z vyspělých a ekologicky zodpovědných zemí, ale ze zemí třetího světa, kde se na ekologii většinou vůbec nehledí. Snaha o lepší přístup k životnímu prostředí tak povede k paradoxu - dojde k většímu znečištění, jen na jiném místě na Zemi, kde se o ekologii tolik (nebo vůbec) nezajímají. To chceme? Uděláme si to tady v Evropě hezké a budeme se plácat po zádech, zatímco zbytek světa se bude (i kvůli nám) topit v odpadcích, skleníkových plynech apod.?
Las Vacas v Guatemale
Řeka Las Vacas je jen jedním z mnoha vodních toků, které jsou silně zanesené odpadky a odpadními vodami. Podle posledních zpráv je její znečištění už natolik silné, že ani proud už nemá sílu téct tak, jak by bylo přirozené. Smutnou doplňující informací je fakt, že tato řeka se vlévá (i když o vlévání už nemůže být moc řeč) do Montaguy, další řeky, která patří v oblasti Střední Ameriky mezi nejdůležitější. A ta se následně vlévá do oceánu. Podle nizozemské organizace Ocean Cleanup tato řeka každoročně pojme kolem 20 tisíc tun odpadu. Dovedete si takové množství vůbec představit?
Alto Hospicio v Chile
Alto Hospicio je chilské město nacházející se v oblasti nejsušší pouště Atacama. Nedaleko od něj se nachází pobřežní městečko Iquique, kam připlouvají lodě s nákladem starého oblečení. Obrovské balíky textilu si protřiďují jednotliví zpracovatelé, kteří si vybírají nejlepší a nejpoužitelnější kusy. Necelá polovina (cca 40 %) z celkového objemu však končí bez jakéhokoliv zájmu a odváží se do hor poblíž Alto Hospicio, kde je obrovská skládka tohoto starého textilu. Tisíce a tisíce tun textilu ročně tak přetváří jedinečnou krajinu ve sbírku odpadu. Aby se získalo další místo, dojde čas od času k „vzplanutí“ ohně a část skládky shoří, navzdory snahám hasičů.
Chile se snaží být v otázce ekologie aktivní, snaží se recyklovat, firmy se musí zajímat o odpad, který vytváří a i v případě starého textilu se snaží jej využít např. k výrobě izolačního materiálu. Přísun textilu je však vyšší než současné možnosti zpracování. A samozřejmě - roli hraje i finanční náročnost.
Chemická řeka Matanza v Argentině
Jak již bylo psáno výše, řeka Las Vacas je jen jednou z mnoha znečištěných řek. Další podobně zatíženou řekou je Matanza v Argentině, které se přezdívá Řeka jatek a je považována za jednu z nejvíce znečištěných řek světa.
Už podle přezdívky je zřejmé, jakým znečištěním trpí nejvíce. Kromě klasického odpadu, který je odnášen proudem této zapáchající řeky, se jedná o kontaminaci chemickými látkami a těžkými kovy z mnoha jatek a koželužen, které vypouštějí své odpadní vody rovnou do řeky. Podobně jako domácnosti. Život bychom v této řece chemického koktejlu hledali marně.
Páchnoucí řeka Buriganga v Bangladéši
Další řekou ze skupiny „mrtvých toků“ je například Buriganga v jedné z nejchudších zemí světa, v Bangladéši.
Přestože protéká hlavním městem Dhákou a člověk by očekával, že bude mít díky tomu náležitou pozornost, opak je pravdou. Jako kdyby si místní lidé zvykli, že řeka prostě páchne, je kalná a plná odpadu a chemických jedů (především z koželužen) a již to neřeší. Pro našince až nepředstavitelné, pro místní „normálka“. Epidemie tyfu či cholery tu nejsou žádnou výjimkou.
Lidnatá města (zejména) v rozvojových zemích
S velkými problémy s životním prostředím se potýkají lidnatá města mnoha rozvojových zemí. Nejčastějším důvodem je absence fungující kanalizace a funkční spalovny odpadů. Veškeré odpadky, ať už pevné, plynné či tekuté povahy se tak dostávají do prostředí a kromě samotného znečištění způsobují i epidemie řady nemocí, zvyšují riziko výskytu rakoviny a likvidují život v řekách i jejich okolí.
Smutným příkladem takových měst může být Maputo v Mosambiku, Dillí a Bombaj v Indii, Bagdád v Iráku nebo Mexico City. Posledně jmenované zažilo obrovský úpadek, neboť ještě v minulém století patřilo mezi nejčistší města světa.
Čínský paradox
Ačkoliv řada z nás si při spojení slov „stát, který nejvíce znečišťuje životní prostředí“ představí většinou jako první Čínu a ještě donedávna by takový odhad mohl být pravdivý, pravdou je, že Čína je zemí samých překvapení. Z velkého znečišťovatele se postupně stává lídrem v zavádění nízkouhlíkových technologií (tedy tím, kým by chtěla být EU). Tempu, které nasadila, nemůže zkostnatělá a byrokratická Evropská Unie bohužel ani zdaleka stačit. Čína staví rychle a produkuje levně. Za vším sice stojí státní dotace, pobídky a investice, ale zatím se to Číně vyplácí.
Pro stromy nevidíme les
Je dobře, že vnímáme i drobné věci, které zbytečně zatěžují naše prostředí a snažíme se je zlepšit. Pokud se ale soustředíme „na drobky“ a zásadní problémy neřešíme, pak je celkový efekt téměř nulový. Sice si můžeme říkat, že se nás skládka v Chile nebo pohřbívání chudých mrtvých do indické Gangy netýká, ale skutečnost je taková, že pokud chceme chránit náš kontinent, pak musíme chránit celou planetu a týká se nás všechno. K čemu nám budou bezemisní domy, když do oceánů potečou jedovaté řeky? K čemu nám budou auta na elektrický pohon, když moře budou brázdit obrovské nákladní lodě, jen aby nám dovezly cetky z druhé strany světa? K čemu nám bude zelená Evropa obklopená temnými mračny chemických zplodin z okolního světa?
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-v-rece-odpadku-v-guatemale-voda-uz-prakticky-neproudi-40465182
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/atacama-poust-obleceni-skladka-chile.A211218_094223_zahranicni_baky
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-lide-zivot-ve-svete/87722/nesmirne-dulezita-stoka-to-je-reka-buriganga-protekajici-dhakou.html
https://www.hydrotech-group.com/cz/blog/8-najznecistenejsich-riek-na-svete
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-nejvice-znecistena-mesta-na-svete-128964
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/doba-kdy-byla-cina-nejvetsi-znecistovatel-konci-zeme-vede-v/r~32dbd23c976f11eea873ac1f6b220ee8/
