Zemřela Catherine O’Hara. Herečka, která uměla být směšná i hluboce lidská.

Někteří komici umějí publikum „jen“ rozesmát. A pak jsou herci, kteří dokážou udělat ještě něco navíc: stát se součástí postavy tak, že se smějete – ale v koutku hlavy vám současně běží, že se vlastně díváte na někoho opravdového. Někoho, kdo je sice přepálený, výstřední nebo trapný, ale pořád lidský. Catherine O’Hara patřila právě k té druhé, vzácnější skupině.

Byla typem herečky, u níž si člověk často neuvědomil, jak precizní je, protože všechno vypadalo naprosto přirozeně – jako by se to dělo jen tak mimochodem, v letu, s lehkostí. Jenže ta lehkost nebyla náhoda. O’Hara vyrostla na improvizaci a na dokonale načasovaném rytmu skečů, a později to zúročila ve filmech i seriálech, které dokázaly oslovit několik generací.

Narodila se 4. března 1954 v Torontu. Do světa profesionální komedie vstoupila přes The Second City – legendární líheň improvizátorů, kde se komik nenaučí jen „být vtipný“, ale hlavně poslouchat a reagovat. To je dovednost, která se nedá předstírat: buď ji máte, nebo ne. A ona ji měla.

Právě z tohoto prostředí se zrodil i fenomén SCTV, s nímž je O’Hara spojená od raných let kariéry a který ji pomohl vytvarovat v osobnost, jakou pak poznal celý svět. V obsazení se potkávala se jmény, která dnes znějí jako seznam komediálních velikánů – a zároveň to byla parta, která fungovala týmově. V takovém světě neuspěje ten, kdo „urve scénu pro sebe“, ale ten, kdo umí scénu postavit, rozjet a teprve pak v ní zazářit.

Zprávy o její smrti dnes znovu připomínají i tohle období: její těsnou tvůrčí blízkost s kanadským režisérem a hercem Eugenem Levym a to, že O’Hara byla od začátku víc než jen herečka – byla i spoluautorka, někdo, kdo uměl přicházet s nápady a dotahovat je do fáze, která fungovala.

V osmdesátých letech začala pronikat do filmu a postupně se z ní stala herečka, kterou si režiséři pamatovali. Ne pro „krásnou tvář“ nebo nějakou typickou vlastnost, ale pro schopnost udělat i z vedlejší role něco, co dá filmu náboj.

Pro mnoho diváků je navždy spojená s filmem Beetlejuice, kde vytvořila Delii Deetz – excentrickou, ostrou, stylizovanou postavu, která balancuje na hraně karikatury, ale nikdy ji nepřekročí tak, aby působila trapně. Málokdo umí hrát „přepálené“ charaktery tak, aby nepůsobily jako jednorázový gag. O’Hara dokázala, že i velká stylizace může mít vnitřní logiku.

Pak přišel film, který zná skoro každý – ať chce, nebo nechce. Home Alone neboli Sám doma přinesl Catherine roli Kate McCallisterové, matky, která se ocitne v noční můře každého rodiče: její dítě zůstane samo a rodina je pryč.

Vtip té postavy není jen v hysterii nebo v křiku. Je v tom, že divák jí věří. Její panika není „komediální panika“, je to reálný, prudký strach, který si film udržuje jako motor. A právě tím O’Hara pomohla udržet rovnováhu: aby se z příběhu nestala jen řada fórů a vtipných scén, ale aby v něm pořád byla láska, vina, mateřská posedlost ochránit dítě. I proto se její výkon udržel v paměti déle než většina podobných rolí v rodinných komediích.

Další velkou kapitolou její kariéry se staly mockumenty Christopher Guesta – filmy, které vypadají jako dokument, ale ve skutečnosti jsou satirou a zároveň pozorováním lidí, kteří to často myslí dobře… jen se u toho nevyhnutelně ztrapňují.

Když se řekne Best in Show nebo A Mighty Wind, je jasné, že jde o komedii. Jenže O’Hara v těch filmech dělala něco specifického: nepředváděla výsměch. Hrála lidi, kteří jsou směšní, protože jsou příliš lidsky hladoví – po uznání, po lásce, po „něčem, co konečně vyjde“. V tom je obrovský rozdíl. Smát se někomu je snadné. Smát se a zároveň cítit, že toho člověka nechcete zničit, ale pochopit, to už je vyšší disciplína.

Právě proto si ji na podobné projekty tvůrci žádali. Byla schopná improvizace, ale zároveň přesná. Dokázala být divoká, a přitom kontrolovaná. To je opět kombinace, kterou nejde úplně naučit – buď ji v sobě máte, nebo ne.

A pak přišlo pozdní, ale o to větší znovuzrození v podobě Schitt's Creek. Její Moira Rose se stala postavou, kterou lidé citovali, napodobovali, milovali i nechápali – a často tohle všechno zároveň. Seriál měl srdce, ale Moira byla jeho ohňostroj: hlas, dikce, kostýmy, zvláštní slovník, teatrálnost a křehkost schovaná pod nánosem pózy.

Její výkon v seriálu se proměnil i v ocenění a široké uznání – právě za Moiry se o ní v posledních letech mluvilo jako o herečce, která dokázala spojit komedii s hlubším portrétem člověka, jenž se musí naučit žít znovu od nuly.

Moira se mohla snadno stát jen groteskou. O’Hara ji ale hrála tak, že jste si po čase všimli, že pod tím vším je strach ze ztráty identity, strach, že bez bohatství a slávy nezůstane nic. A právě tím byla postava najednou víc než pouhý mem. Byla zrcadlem. Přehnaným, křivým, ale přesně mířeným.

O’Hara měla i jednu velkou devizu, kterou nejde přehrát: hlas. Nezaměnitelný, pružný, schopný jemných i teatrálních poloh. Proto se uplatnila i v dabingu a animaci, kde je hlas často důležitější než cokoli jiného – protože musíte „hrát“ bez tváře.

Ve světě, kde se soukromí často prodává, působila O’Hara dlouhodobě jako někdo, kdo si drží odstup. O jejím soukromém životě toho moc nevíme, v podstatě jen to, že po ní zůstal manžel Bo Welch a dva synové.

Byla slavná, ale nepůsobila jako někdo, kdo potřebuje, aby se na něj svět neustále koukal nebo o něm četl. Ale když se objevila na obrazovce, svět se koukal s potěšením.

Zůstává po ní práce, která je překvapivě trvalá. Některé komedie zestárnou rychle – zůstanou uvězněné ve své době, ve svých narážkách, ve stylu, který vyprchá. U O’Hary se často děje opak: její postavy nestojí jen na vtipech, ale na pozorování lidí. A lidé se v čase zase tak dramaticky nemění.

Zůstává po ní i zvláštní typ humoru, který se nebojí trapna, ale zároveň se mu nevysmívá. Humor, který je někdy ostrý, ale nebývá krutý. A zůstává i důkaz, že komik nemusí být „menší“ herec – že naopak může být hercem, který unese i emoci, i přesnost, i charakter.

Ať už si ji pamatujete jako matku z vánočního filmu, jako excentrickou umělkyni, jako královnu trapna v mockumentech nebo jako Moiru, která mluvila, jako by každé slovo bylo drahé šampaňské – pokaždé to bylo poznat: je to ona. A to je pro herce jedna z nejvzácnějších deviz.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://apnews.com/article/catherine-ohara-dies-9fdc89411b4961c1d599f836503a6203

https://deadline.com/2026/01/catherine-ohara-dead-1236703726

https://people.com/catherine-ohara-schitts-creek-star-dies-71-8659396

https://variety.com/2026/tv/news/catherine-ohara-dead-schitts-creek-home-alone-1236646029

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-zemrela-catherine-o-hara-herecka-ze-sam-doma-297758