Článek
Koncept Roter Hahn (Červený kohout), nabízející ubytování na farmách v Jižním Tyrolsku, nejsevernější italské provincii, přináší tyto tři příběhy, tři možnosti, kam se vydat třeba ještě před zimou za hranice běžných dnů.
1. St. Quirinus.
Luxus mezi vinicemi, kde se s vínem mluví
Caldaro/Kalterersee je nejteplejší výletní zónou horské země. Obklopené vinicemi, které z rovin šplhají i do okolních svahů, denně zahřívaných teplým fénem z jihu, jenž dodává růstu hroznů unikátní podmínku. Však jen nedaleko najdete i Tramin/Termeno…
St. Quirinus je patronem hospodářů, už pár let jeho jméno nese farma i vinařství na Oberplanitzer ve výšce 460 metrů. Se sousedním Premstalerhofem tvoří přirozený double. Jeden dům patří matce, druhý synovi s rodinou. Oba prošly před osmi lety atraktivní rekonstrukcí v režii architekta Waltera Angoneseho. A hospodaří tu společně.
Ze 14 hektarů pozemků patří 9 vínu a 5 jablkům. „Dříve jsme jen pěstovali víno a dodávali do družstva, teď už děláme i svoje,“ ukazuje Michael Sinn. Roční produkci odhaduje na 65 000 lahví dynamického biovína, bílého a červeného. Co to znamená? Pěstuje ho jen s pomocí přírody. „Když vás bolí v krku, dáte si heřmánkový čaj. Když vidíme, že víno strádá, pomůžeme mu podobně,“ ukazuje jeho 16letá dcera. Otec pak dodá, že na vinné šlahouny s révou mluví a dodává jim pozitivní energii. Vínu v sudech ve sklepě pak dokonce pouští hudbu. Ani dunivého Wagnera nebo Rammsteiny, ale klasiku včetně rozvolněnějšího Smetany. A pak ještě víno uchovává v amforách zakopaných až po hrdlo v zemi, odkud čerpají energii. Za víno sbírá ceny a pomalu nad ním předává vládu. „Syn Robert se vrátil z cest po světě, je mu dvaatřicet a už ho umí líp než já,“ usmívá se a zve na večerní ochutnávku (nejmíň dvaceti druhů vína všeho druhu včetně originálního Lagreinu).
Na farmě má čtyři apartmány s rozmáchlým designem a nádhernými výhledy do vinic nad Bolzanem. Blízko jezero na koupání, vedle les s bike traily a vůkol dvoutisícové kopce na túry i výběhy. Před domem bazén, uvnitř wellness se saunou i vířivkou. „Aktivitám se meze nekladou, v neděli vás klidně vezmeme i do práce na brigádu,“ zve na pobyt kdykoliv v roce.
2. Edel-Ansitz.
Výhled, který se osm set let nezměnil. Ale od oltáře už můžete na řádnou hostinu
Ve svahu daleko od dalších usedlostí, obcí, natož městeček. Ale s až všeobjímajícím rozhledem do okolí pod majestátním masivem Schlernu. Pro bližší navigaci, nedaleko jste na Seiser Almu/Alpe di Siusi, největší náhorní plošině Evropy s kulisou Dolomit.
První dojem budí ale asociace z filmového opusu Markéty Lazarové. Dvořiště se dvěma věžičkami, obytné stavení, rozhlehlá stodola… Však záznamy dokládají, že tu základy stály už v roce 1336 a podoba od roku 1662 se zásadně nezměnila. „My jsme tu ve třetí generaci,“ vítá nás Isidor Kompatscher. Ano, místo Kompatsch leží nedaleko…
Prohlídku zahájí s pýchou v jedné z věží, která už po staletí slouží jako kaple s oltářem, uváděným jako vyhlášená památka. Nahoře najdete apartmán, ve druhé věži další. O kus dál mají stavení s kuchyní a hofschankem – hostincem. „Vaříme jen někdy ve vybrané časy na objednávku. A zvládneme to většinou ve třech, táta, máma a já, někdy pomůžou příbuzní,“ ukazuje synek Simon. V této sestavě obsáhli i svatbu se sto padesáti hosty.
Ty už ovšem usadili do sousední stodoly, která ještě loni sloužila spíš jako odkladiště nepotřebného materiálu. Teď po velkolepé rekonstrukci zde bude muzeum historických zemědělských strojů a zároveň prostory pro hostiny, večírky… „A možná i koncerty, proč ne?“ zazubí se mladík v tričku s deathmetalovými obrázky, s piercingem v uších a potetovanýma rukama. Prostor vypadá úžasně a má originální atmosféru. K tomu výhledy.
Hlavně se ale musí postarat o krávy a prasata. „S mlékem je čtyřikrát tolik práce,“ vysvětlují volbu chovu pouze na maso. Mají 55 jalovic, které dostaly jména začínající ve stejném roce tím samým písmenem. Citové vazby si však nemohou příliš připouštět. „Práce, obživa,“ povídá přesvědčivě chlapec. Táta byl po třiceti letech týden na dovolené na Korsice. Syn si vyjede jednou za rok na dva týdny. „Letos do Japonska. Není snadné udržet životní balanc při práci na farmě,“ dodá moudře.
3. Dietrichhof.
Ve futuristické jeskyni léčící stres vedle krav
Ať už z jedné strany od Brixenu, tak z druhé od Klausenu dáte nohám nebo spojce vašeho vozu zabrat. Při výstupu/výjezdu, ale hlavně sestupu/sjezdu. Návštěva farmy Dietrichhof v 1185 metrech ještě nad Oberschnaudersem ale stojí za to.
Začalo to potřebou rekonstrukce maštalí pro krávy. „Spočítali jsme si, že bude lepší postavit úplně nový kravín vedle,“ ukazuje s rázným temperamentem Szilvia Rauterová, paní domu. „A pak jsme se rozhodli proměnit historickou budovu v apartmány,“ dodává. Ani rozpočet k 1,5 milionu eur ji nezviklal. A to ještě před první splátkou bance vypukl covid. „Mléko máte pořád, ne?“ zněla odpověď na žádost o snížení nebo odklad plateb.
„Museli jsme si poradit. Lidé sem chodili na lyže, stavili se na kafe. Pak se to rozjelo,“ ukazuje. Magnetem je vskutku unikátní projekt čtyř jakýchsi kobek či jeskyněk se skeletem z hlíny a slámy v patře nad původním chlévem, který sloužil jako seník. „Chtěli jsme něco jiného, já jsem rebel,“ usměje se až ďábelsky žena, která sem přišla před 25 lety z Maďarska. Její manžel a dědic rodinné farmy Reinhard jen přikyvuje.
Každý apartmán/pokoj má oblý tvar, který vytváří podivuhodnou náladu, kuchyňku, koupelnu a – výhled z kopců na Plose, Geisler nebo Schlern. „Použili jsme i dřevo z původní stodoly, máme topení v podlaze, ale ne pod postelí, mohou sem i vozíčkáři,“ ukazuje zajímavé detaily.
Vedle zřídili ještě společenskou místnost, kde zachovali i původní mlýnek. „Jezdí k nám převážně lidé, kteří prchají před stresem a chtějí na pár dní vypnout, přeřadit na klidnější režim. Užívat si sebe, pomalejšího životaběhu, klidu přírody okolo.“ I na sjezdovky je odtud kus cesty.
V létě dostavěli saunu, otevřeli i stánek pro výletníky. Ale pořád se věnují hlavně dvaceti kravám a patnácti telatům, chovaným na mléko. Můžete si tu zkusit třeba výrobu jogurtu.
