Článek
Kreativita z reklamy, alespoň ve veřejném prostoru, jako by se vytratila. Po několika letech jsem viděl reklamu v televizi a měl jsem pocit, jako kdybych ji viděl denně. Prací prášky, sušenky a slevy v supermarketech, to všechno zarezonovalo. Svět kolem nás začíná být řízen umělou inteligencí, ale reklamní byznys, alespoň ten v televizi, jako kdyby si toho nevšiml.
O to víc se mi líbí staré reklamy, které opadávají spolu s omítkou. Reklama na dijonskou hořčici v historické části francouzského Arles na mě dýchla „prvorepublikovou“ atmosférou. Bez okecávání říkala co propaguje, tedy hořčici z Dijonu. Barva domu měla barvu hořčice a rozpraskaná fasáda jako by naznačovala, že v Dijonu se dnes už toto „dochucovadlo“ od roku 2008 nevyrábí.
V minulosti se v okolí Dijonu hořčice pěstovala, dnes se ale dováží z Kanady. Právě ekonomické problémy, respektive zemědělská krize v Severní Americe způsobila nedostatek dijonské hořčice na globálním trhu.
Celá reklama znázorňovala holčičku tisknoucí k sobě sklenici jmenované hořčice. Jednoduché, efektní a efektivní. Pochopitelné na první pohled, ale nepodlézavé.
Francouzi, jak známo, si život vychutnat umí. Jejich víno, sýry a bagety jsou proslavené. Pokud k tomu přidáte německý salám, tak budete mít pro hořčici ten správný důvod. Základní trik je v záměně octu za mošt z nezralých hroznů.
Arles ve hře světla a stínů
Samotný snímek je exponovaný v historické části Arles, což je městečko založené Galy a od Dijonu vzdálené téměř 500 kilometrů. Aby reklama na domě měla nějaký význam, musela být Dijonská hořčice známá. A je dokonce i u nás, v zemi proslavené spíš pivem než světovou gastronomií.
Exif data úvodní ho snímku
Clona: 6,3
Čas: 1/400 s.
ISO: 400
Blesk: nepoužit
Datum pořízení: 30. 4. 2025
