Článek
To, že speciální jednotky všech zemí, od amerických SEAL a Delta Force, přes britské SAS až po ruské SPECNAZ bojují nekonvenčně, nikoho nepřekvapuje. Je to přímá součást jejich práce. To, že Rusko přijalo už dávno nekonvenční způsob boje i v nebojovém prostředí, se ví taky dlouho. Jejich Agentura pro výzkum internetu není nic jiného než speciální oddělení civilistů plnících válečné úkoly v rámci hybridní války. Dělají to dlouho a jsou v tom extrémně dobří. A vítězí. Důvod je nasnadě. Nemají proti sobě adekvátního protivníka, protože alespoň u nás k tomu není politická vůle. Proto máme relativně hodně nechráněná záda, respektive měkký podbřišek.
Rusko vede
Nejprve fakta. Ruští „válečníci“ na hybridní frontě mají celou řadu úkolů. Jedna vrstva má za úkol vyburcovat obyvatelstvo k zásadní nedůvěře vůči oficiálním orgánům, další poštvávat jednotlivé vrstvy obyvatel vůči sobě, ideálně až k občanské válce. Tím se nejen oslabí vzájemná soudržnost, ale i vznikne důvod pro „řešení situace“ zvenčí. A v neposlední řadě je to radikalizace obyvatel, ať už je to na jakékoli téma.
„Rusko se i v uplynulém roce snažilo o narušení jednoty západních států a zasévání sváru mezi občany evropských zemí. Jedním z cílů subverzních aktivit Ruska bylo oslabení soudržnosti podporovatelů Ukrajiny, dodávek potřebného materiálu a vybavení a politického zastání napadeného státu. K těmto účelům Rusko začalo s nebývalou intenzitou využívat osoby bez přímého napojení na ruskou státní moc, kterým slibovalo finanční odměnu za páchání útoků na předem vytipované cíle. Tyto osoby jsou rekrutovány mezi členy skupin organizovaného zločinu s vazbami na Rusko a jemu blízké země nebo na internetu prostřednictvím inzerátů nabízejících snadný výdělek za předem nespecifikovanou práci. Nejčastější platformou k online rekrutaci je Telegram, odtud se vžil termín telegramoví agenti,“ píše BIS ve své poslední výroční zprávě.
Od podpory Ukrajiny přes otázky migrace až k důchodové reformě. V rozšíření nespokojenosti se hodí cokoliv. Rusové dokonce vědí a aktivně podporují témata, která ve společnosti rezonují. Zatímco u nás je to migrace (na tohle téma se aktivně zaměřuje SPD – viz aktuální požadavek policie k vydání T. Okamury ke stíhání), jinde to jsou například potraty (Polsko) nebo homosexualita.
Vojáci to vědí, politici tuší
Přestože máme hned několik služeb, které „hlídají“ bezpečnost státu (rozvědku i kontrarozvědku), nemáme nikoho, kdo by se na frontě hybridní války postavil oficiálně a aktivně. Zjednodušeně řečeno, bojoval stejně nekonvenčně, jako to dělají Rusové. V praxi by to znamenalo zaměstnat lidi, ať už pod vlajkou Vojenského zpravodajství (což by mělo největší logiku), nebo některou z dalších služeb, jejich úkolem by bylo vytvářet aktivní opatření. Tedy taky útočit, ne jen se bránit.
Ten, kdo se brání, dříve nebo později prohrává, neboť se jen přizpůsobuje a pozdě reaguje. Nevybírá si místo a čas útoku. Nepřipravuje se na útok dopředu. Obranou nikoho nepřekvapíte, nezaskočíte. Útok váže síly protivníka, bere mu čas a manévrovací prostor, zaměstnává lidi a připravuje o zdroje. A to platí v horké fázi konfliktu stejně tak jako v té hybridní.
Buďme jako oni
Heslo „nejsme jako oni“ je v tomto případě extrémně kontraproduktivní. Sami sebe tak stavíme do situace křesťana, který sice nechce, ale nastaví druhou tvář, protože se mu násilí protiví. A tak bude bit.
Ano. Bojovníci by museli být tajní, protože tím, jak Rusko na hybridní frontě vyhrává, tak má spoustu užitečných idiotů, kteří by „bojovníky skryté války“ rádi vydali všanc nepříteli.
Slovy Otakara Foltýna: „Potřebujeme víc spisovatelů Padevědů, víc odbornic Drábových.“ Jenže spoléhat se na vlastenectví jednotlivců je málo. Potřebujeme regulérní vojáky hybridní války. Jenže ty si oficiálně nikdo nechce vzít na triko. A tak tahle část fronty zůstává dlouhodobě většinově nekrytá. BIS, podobně jako Vojenské zpravodajství, sice odvádí práci na ochraně státu, ale jak už bylo řečeno, monitoruje nebo reaguje na útoky. Aktivní útočné jednotky chybí. A už nyní je vidět, že je to chyba.
