Článek
Cestování na divoko je neuvěřitelně osvobozující. Všechny starosti, jako jsou uzávěrky, excelové tabulky, vydělávání peněz, a dokonce i jejich utrácení, jsou najednou daleko. Zůstávají dvě základní starosti. Jestli nemáme průjem (bavíme se o exotickém cestování), a kde budeme dneska spát. Druhá záležitost je relativně snadno řešitelná, stačí trocha tmy a okraj lesa. V případě mexického Palenque šlo o okraj pralesa.
Okraj pralesa u Palenque
Zaplatíte vstupné a můžete se kochat mayskou architekturou, protože Palenque je proslavené pyramidou, v níž byl pohřben K'inich Janaab' Pakal přezdívaný mexický Tutanchamon. Archeologická lokalita má jednu obrovskou výhodu. Archeology odhalené pyramidy jsou sice na plném slunci, což je při poledním vedru pekelně nepříjemné, ale lokalita navazuje na zastíněný prales, kam se dá schovat. A taky se tam dají schovat spacáky, samozřejmě mimo placený prostor.
Zavíráme prales
Strategie byla jednoduchá, projdeme si pyramidy i místní muzeum (Pakal leží v Antropologickém muzeu v Mexico City), počkáme až zavřou. A se setměním rozbalíme spacáky, zalezeme do pralesního šera a přikryjeme se maskáčovou celtou. Tak, jako jsme to udělali už mnohokrát předtím. Čím jednodušší je plán, tím menší riziko je, že se něco zhatí. Ovšem to neznamená, že se něco nezhatí. V tomto případě to byl místní strážce, který tvrdil, že se tady „zavírá i prales“. Evidentně reagoval na naše bloumání okolo.
A aby měl jistotu, že zmizíme z jeho rajónu, poslal nás po asfaltce směrem do města a zároveň vysílačkou zavolal svému kolegovi. „Popojdeme za ohyb cesty, chlápek odejde a my se vrátíme ke spacákům,“ domluvili jsme se s kamarádem Tondou. Jenže ouha, tam už čekal onen chlápek na druhém konci signálu, s vysílačkou za pasem a nasměroval nás opět blíž k městu. A mezitím se setmělo. S každou minutou bylo jasnější, že i kdybychom se zpátky dostali, tak potmě bágly se spacáky, zabalené do maskovací celty a zaházené místním listím (jistota je jistota), nemáme šanci najít. A kolem padala tma.
Palmový list měří přes dva metry
Bylo jasné, že spát v parku v Mexiku není z hlediska bezpečnosti zrovna ideální. Ale na okraji města to jde. Jeden palmový list, který měřil přes dva metry, posloužil jako „matrace“, druhý jako „peřina“. Ve skutečnosti byl ten druhý hlavně maskováním, protože jsme leželi v těsné blízkosti cesty, po které se vracela omladina z diskotéky. Nebylo poznat pod vlivem čeho byli, ale jen hudba to nebyla. Vzhledem k tomu, že pivo je v Mexiku běžný nápoj, tak se dá odhadnout, že právě to, či něco ostřejšího, mělo na svědomí jejich hlasité dohadování.
Anketa
Na první pohled „dramatická a neřešitelná situace“ spočívající v tom, že spacáky, a vlastně všechny věci krom těch, které jsme měli na sobě zůstaly nedostupné, měla překvapivě snadné řešení. Jít spát pod palmu a spolehnout se na tmu. A upřímně řečeno, žádné drama se nekonalo. Bylo trochu chladno a vstávali jsme dřív než obvykle. Dostat se zpět k věcem už pak ráno šlo bez problémů.
