Článek
Když jsem ho viděl mezi rybářskými domky vylézat ven, došlo mi, proč ve vesnici mají tak málo krys, ještě méně koček a téměř žádné volně pobíhající slepice. S ocasem mohl mít varan téměř dva metry. Působil na mě až monstrózně, ale bylo vidět, že místní berou varany jako běžnou součást života vesnice. Dalším jedincem byla březí samice, která díky břichu vypadala ještě mohutněji.
Březí samice varana skvrnitého v Penangu
Zatímco na Floridě aligátoři prokazatelně zvládnou pozřít dítě nebo psa, u vesnice Teluk Bahang (malajský ostrov Penang) by podobně mohl zvládnout vzrostlý varan ulovin dítě i zde. Zdejší varani skvrnití (Varanus salvator) nejsou ani tak slavní anitak velcí. A dokonce ani nejsou jedovatí. Zato jsou chutní. Přece jen. Pokud vzrostlý dospělec váží 15–20kg, tak jde o pořádnou porci masa. Navíc se dá snadno ulovit, ať už do pastí či střelnou zbraní. Dá se péct, smažit i dusit. Jenže žije-li v kanále a živí se odpadky, jako tomu bylo u varanů od Teluk Bahang, ztratí o něj místní zájem.
„Zdržuje se často u lidských příbytků, aby zde loupil drůbež. Pronásledován, hledí se co nejdříve dostati do vody. Domorodci nižších kast zmocňují se varana tak, že jej vykopávají z brlohu, jejich maso je jim pochoutkou,“ píše o varanu skvrnitém Brehmův život zvířat z roku 1938. Zajímavé je, že tento druh označuje za největší z ještěrů, byť varan komodský byl už v té době znám. Podle studie publikované v Biodiversity Journal je považován za druhého největšího ještěra. „Varan skvrnitý je nejrozšířenějším druhem ze všech varanů. Rozšíření tohoto druhu sahá od subkontinentální Indie až po jihovýchodní Asii, Sundské ostrovy a Moluky,“píše se v ní.
Přímo v Malajsii mi místní lov varanů přiznali a na několika místech v jihovýchodní Asii jsem několik jedinců viděl přímo k prodeji na tržišti, což znamená, že varaní maso není tabuizované, naopak mnohde jsou varani historicky zdrojem bílkovin. Maso je přirovnáváno ke kuřecímu, a to nejen v případě nejrozšířenějšího varana skvrnitého, ale třeba i varana pustinného (Varanus griseus), který se konzumuje v Indii, či u beduínských komunit v zemích Perského zálivu, či australského varana obrovského (Varanus giganteus).
Varan pustinný chycený v indickém Pushkaru
Občas měli varani pro nás až nepochopitelně rituální význam. Jediným známým jedovatým druhem varana je varan komodský (Varanus komodoensis), nicméně, podle Brehma, k výrobě „jedu“ používali Sinhálci i varana skvrnitého, u něhož žádné jedové žlázy prokázány nebyly. „Jedy získané z různých jedovatých hadů jsou podle Tennetha smíchány s arsenikem a vařeny v lidské lebce, přičemž k ohništi jsou ze tří stran přivázáni varani a týráni tak dlouho, až syčí. Jejich dech má podle přesvědčení Synghaleců na oheň a tím i na jed kouzelný účinek.“
Varaní maso není ani kouzelné, ani nemá nějak výrazné zdravotní účinky, jak dodnes věří některé domorodé komunity. Zato jeho kousnutí může přinést nepříjemné zdravotní komplikace. V případě varanů v Teluk Bahang jsem začal být mnohem pozornější, když jsem s foťákem brouzdal v pobřežních houštinách.
