Článek
Podle průzkumu, na který se odkazuje magazín idnes.cz, má Praha osmé nejšpinavější záchodky v Evropě. Veřejných toalet je málo a často jsou špinavé. Není divu, že močí pak páchne kdejaké zákoutí a průjezd.
Sice i Lisabon má svůj čurací plácek a i tam občas uvidíte chlapa vykonávající malou potřebu někde do křoví, ale obecně se dá říct, že české veřejné záchody jsou ostudou země.
Dvě historky z natáčení
„Přijdu hned!“ Cedulka vyvěšená na veřejných toaletách na nádraží v Turnově a pod ní velký, ale opravdu velký, lidský výkal. Někdo pospíchal, šel na jistotu a spletl se. Podle otevíracích hodin neměl nastat žádný problém, jenže nepočítal s lidským faktorem.
Nádražní restaurace „Rychlík“ je na pražském Hlavním nádraží velmi frekventovaná. Toalety nemají a je s podivem, že tak velké restaurační zařízení bez toalet bylo schváleno. Na malou chlapa pošlou do „spirály“ před nádražní budovu. V parku jsou podobné zařízení dvě (to druhé je na úvodní fotografii). Protože vím, jak toalety vypadají, tak mě dost zaskočilo, když jsem z nich viděl vycházet ženu.
Lidí sice kolem chodí spousta, mušle je věčně naplněná po okraj, takže neplní svůj účel, zápach rozhodně neumožní se zdržet zbytečně dlouho a obecně jde o místo spíš pro ostudu. Kdo ho využije, si stejně ve výsledku močí pod nohy. Jak by řekl klasik: „Hnus, velebnosti.“ Ne, že by v rámci nádraží nebyly civilizované placené toalety. Ale musíte je hledat a cizinci ne vždy mají české mince. A dvacka za vymočení není zrovna málo.
Zahraniční zkušenosti
Toalety zdarma, čisté, nehlídané a nevykradené. U nás to zní jako naprosté sci-fi. Představte si veřejné záchody uprostřed frekventované turistické značky na odpočinkovém místě za městem. Odskočit si do okolního lesního porostu není žádný problém, ale proč to dělat a nechávat po sobě papírové vizitky, když se nabízí civilizované řešení?
Po většinu času nikde nikdo, občas se zastaví turisti, pokochají se, snědí svačinu a jdou dál. Nebo využijí příslušné zařízení a neodnesou si toaletní papír. Jsme u protinožců na Novém Zélandu, kde je všechno jinak. Vlivem coriolisovy síly se i odtékající voda v umyvadle točí obráceným směrem. A nikdo nekrade toaleťáky ani na veřejných záchodech ani na školách. I takové případy se u nás vyskytly.
Pokud města nechtějí mít pokálené parky a zákoutí, měly by být záchody zdarma a všude. Jsem si vědom toho, že se z některých mohou stát záchytné body pro aplikaci drog a dalších neřestí. Jenže jakmile získáte zahraniční zkušenost podobnou té novozélandské, přestanete chápat, proč to u nás nejde. Respektive jde, ale draze a často hnusně.
Toalety na nádraží v Blansku
Pořiďte si WC kompas
WC kompas je sice užitečná stránka, která vám ukáže nejbližší záchody (a nechť hodí kamenem, kdo nikdy na veřejných WC nebyl), ale už nezaručí, že se tam nebudete štítit v podstatě sáhnout na cokoli. Platit za něco podobného je, eufemisticky řečeno, velmi nefér. Nefungující záchody ve vlacích jsou dalším z dlouhodobě neuralgických bodů a články ze staršího tisku ukazují, že špinavé, někdy až odporné záchody jsou dlouhodobým problémem.
Po celé zemi proběhlo masivní rušení veřejných záchodů, někdy byly přebudovány. V Ústí nad Labem se z nich stal bufet, ovšem kam půjdete „vypustit“ pivo, které jste vypili, to už nikdo neřeší. Ostatně, vždyť nová občerstvovna je v parku, takže řešení se nabízí tak nějak samo. Běžné bylo rušení bez náhrady.
V zásadě se dá říct, že veřejných toalet je obecně zoufale málo. Například v Ústí nad Labem máte v městském centru smůlu. Pokud jste zkušení nebo kreativní, poradíte si. V centru je hned několik státních úřadů, které mají toalety k dispozici a bývají i zdarma. Což je ideální v pracovní době, později se možnosti rozšíří o hospody a kavárny. Byť i tady jdete často do hygienického rizika.
Pokud se kulturnost země měří kvalitou veřejných služeb, kam veřejné záchody bezesporu patří, tak jsme zatím ještě velmi nekulturní zemí.
