Článek
Před pár dny jsem narazila při čtení knížky České říkanky a básničky pro kluky a holčičky (nakladatelství Sun, 2024) na verše, které mi přišly nebezpečné – ne proto, že by děti nerozuměly slovům, ale protože obraz násilí je přímočaře vyjádřený. Kosmas+1
Barevná obálka, veselý zajíček, ilustrace, které lákají malé čtenáře. Jako rodič si řeknete – skvělá knížka před spaním. A pak narazíte na tuhle „říkanku“:
Celá báseň
Šel zajíček kolem plotu,
roztrhnul si novou botu.
Liška mu ji zašívala,
veverka se posmívala.
Mlč veverko mlč,
vrazím do tebe nůž.
Vrazím do tebe zavíráček,
budeš zpívat jako ptáček.
Vrazím do tebe kudličku,
vyrazím ti dušičku.
Ano, tohle je součást knihy pro děti.
Tradice nebo násilí?
Obhájci podobných textů často říkají: „To jsou lidové říkanky, takhle se to říkalo vždycky.“ Ano, některé verše mají původ ve starých popěvcích, kdy se jazyk nehlídal a násilí bylo běžnou součástí světa. Jenže dnes už víme, jak silně děti vstřebávají obrazy a slova.
Opravdu potřebují slyšet o bodání nožem a vyrážení dušičky?
Druhá „nevinná“ varianta
A aby toho nebylo málo, v té samé knize nebo na dětských webech najdete i další říkanku o zajíčkovi:
Zajíček běží po pšenici,
myslivec za ním po silnici.
Počkej ty zajíčku, já ti dám ránu,
až se ti ocásek uhne na stranu.
Ani tady nejde o hravou poezii – jde o přímý popis lovu a smrti.
Kdo hlídá, co čtou a recitují naše děti?
Když rodič sáhne po knížce říkanek nebo cvičebnici pro děti, očekává nevinný obsah – hravý jazyk, veselá zvířátka, lehké poučení. Jenže realita může být jiná. V českých knihách pro děti se totiž objevují texty, které působí spíš jako varování než jako podpora dětského rozvoje.
Podobné rýmy, předčítané tříletému dítěti, mohou působit nejen děsivě, ale i normalizovat násilí.
Cvičebnice a Líza z Liberce
Stejně tak cvičebnice od Evy Mrázkové překvapila rodiče i učitele. Úloha, která měla sloužit k procvičení vyjmenovaných slov, obsahuje větu:
„Právě mě lízá Líza z Liberce. Rozplývám se Líze na jazyku a ona chtivě polyká.“
Vysvětlení? Děti měly poznat, že jde o lízátko. Jenže zatímco žákům unikne dvojí význam, dospělého zarazí jednoznačně sexualizovaný tón.
Co na to odborníci
Dětský psychoterapeut Miloslav Čedík v reakci pro média uvedl, že podobné dvojsmysly do učebnic nepatří. Podle něj by texty pro děti měly být srozumitelné, jasné a odpovídající jejich věku – bez skrytých narážek, které si mohou vykládat dospělí.
Problém kontroly
Cenzura tam, kde ji nikdo nechce – a ticho tam, kde by měla být
V televizi zmizí i obyčejné slovo, které se někomu zdá nevhodné. Sociální sítě mažou příspěvky, protože „mohou působit necitlivě“.
Zatímco se ve společnosti často mluví o cenzuře obsahu na internetu nebo sociálních sítích, v knížkách a učebnicích pro děti projdou texty, které působí šokujícím dojmem. Chybí tu systematická kontrola a citlivý redakční dohled.
Otázky, které musíme položit
- Chceme, aby si děti recitovaly básně o nožích a „vyražených dušičkách“?
- Je vhodné, aby v cvičebnicích pro základní školy byly věty, které dospělí čtou jako erotické narážky?
- Kdo rozhoduje o tom, co je pro děti vhodné a co už ne?
Říkanky a cvičení pro děti mají být bezpečné, hravé a podporovat fantazii. Pokud v nich místo toho nacházíme násilí nebo dvojsmyslné narážky, je nejvyšší čas ptát se: Kdo hlídá, co se dostává do rukou našich dětí?
Není cílem „vymazat“ lidové texty z historie. Ale měli bychom jasně rozlišovat, co je archivní sbírka pro etnology a co je určeno malým dětem. Protože děti nepotřebují slyšet o kudlách a vyrážených dušičkách, aby se naučily rýmovat.
Možná je čas říct: tradice ano, násilí ne.
