Článek
Člověk se občas musí ptát. Ne proto, že by chtěl někoho soudit — ale protože některé výjevy z veřejného života si o hlubší zamyšlení přímo říkají. Jedním z nich je i Andrej Babiš, jeho slavná jízda a otázka, která se vynořuje stále znovu: V čem ten člověk vlastně jede?
Po debatě s premiérem Petrem Fialou se Andrej Babiš sebral, naskočil do auta, zapnul italský hit „Sarà perché ti amo“ a začal zpívat jako by právě vyhrál volby. Na první pohled zábava. Na druhý otázka: co to sakra bylo?
A na třetí – ta, kterou si klade víc lidí, než by přiznali:
Užívá Andrej Babiš drogy? A pokud ne, je tohle fakt normální chování člověka, který chce znovu vést zemi?
Nechceme být jako v Americe
Představa, že bychom měli dalšího lídra, jehož chování se občas pohybuje na hraně srozumitelnosti, vyvolává děsivé paralely.
Vzpomínáme si, jak v USA běžel souboj mezi Joe Bidenem, který občas zapomíná, kde je, a Donaldem Trumpem, který nikdy nezapomene, že je všude.
Jeden působil senilně, druhý jako maniak s vlastní realitou.
A teď se podívejme zpět k nám:
- Jeden den Babiš křičí na plénu.
- Druhý den točí videa z auta.
- Třetí den huláká italské slaďáky.
- A čtvrtý den? Možná jede na další besedu, kde s vážnou tváří tvrdí, že „on je ten jediný normální“.
Drogy? Těžko říct. Ale něco tam jede.
Neexistují důkazy, že by Andrej Babiš užíval drogy. Jenže otázka už není, jestli je „na něčem“ chemickém, ale jestli jede na kombinaci moci, narcismu, spánkového dluhu a permanentní kampaně.
To samo o sobě může být toxické.
Pokud ti někdo připadá, že mluví moc rychle, má sklony k neklidu, potřebuje se pořád natáčet a je přesvědčen, že „všichni mu ubližují“ — no, psycholog by měl pár návrhů, co to může být. A ne všechny by byly lichotivé.
Chceme lídra, ne TikTok baviče
Tady je to klíčové:
Máme před sebou člověka, který reálně chce znovu vést tuto zemi.
A přitom se chová jako někdo, kdo potřebuje ne politickou funkci, ale publikum.
Ne zodpovědnost, ale reakce.
A pokud publikum tleská, i zpěv italských songů ve zpětném zrcátku vypadá jako „vítězství“.
Ale premiér by měl být něco víc než hlavní herec vlastní show. Měl by umět mlčet, když je potřeba. Naslouchat. A především — působit normálně, i bez kamery.
Takže… co bude dál?
Nejspíš tohle:
- Babiš bude dál mluvit, zpívat, točit.
- Opozice bude dál kroutit hlavou.
- Někteří voliči se budou smát. Jiní se budou bát.
A my ostatní? Budeme doufat, že příští volby nejsou konkurzem na influencera roku.
Možná se ptáme špatně. Možná nejde o to, v čem „jede“ Babiš, ale v čem jedeme my, že tohle pořád sledujeme. Že nás to baví. Že nás to dráždí.
Ať už jede na čemkoli, jedno je jisté: jízda to je pořádná. A my jsme v tom autě taky. Jen nevíme, kdo drží volant.
