Článek
Můj pohled na gamblerství
Nejprve bych ráda řekla, že vše co píši, jsou mé zkušenosti, myšlenky, domněnky a můj pohled na celou problematiku ohledně gamblerství. Nejsem odborník, nečerpám z vědeckých článků ani z názorů specialistů. Píšu o tom, co jsem zažila na vlastní kůži.
Mnoho lidí nevnímá gamblerství jako skutečnou závislost. Vidí v patologických hráčích jen slabé jedince, kteří nedokážou přestat, i když se zjevně řítí do propasti. Odsuzují je, aniž by si uvědomili, že tito lidé jsou svým způsobem velmi nemocní a zoufale potřebují pomoc.
Moji blízcí a přátelé mě vždy vnímali jako silnou osobnost, která si poradí s jakýmkoliv problémem. Nikdo ale nevěděl, co všechno skutečně prožívám a jaké problémy řeším každý den. S něčím takový se nikdo svěřovat nechce.
Závislost, kterou nepochopíte, dokud ji nezažijete
Každý z nás se někdy setkal s něčím, co nedokáže pochopit. Například člověk, který od dětství sportuje a nikdy neměl problém s váhou, si jen těžko dokáže představit, jaké to je být obézní a snažit se zhubnout. Nekuřák nepochopí, jak těžké je přestat kouřit. Abstinent si neumí představit, co znamená být závislý na alkoholu.
Když nemáte s něčím vlastní zkušenost, můžete o tom mít svůj názor, ale neměli byste hned soudit druhé. Pokud si však něčím takovým projdete, váš pohled na lidi kolem se radikálně změní.
Měla jsem kamarádku, která vypila každý večer osm piv. Chápala jsem ji? Ne. Alkohol mi nikdy nechutnal. Odsuzovala jsem ji? Ani trochu. Věděla jsem, že její hlava a tělo ten alkohol vyžadovaly stejně, jako moje tělo potřebovalo dopamin z hazardu.
Skrytá závislost
Na rozdíl od alkoholismu nebo závislosti na drogách je gamblerství mnohem snazší skrýt – i před nejbližšími lidmi. A to i v případě, že společně sdílíte domácnost.
Během svého života jsem měla několik vztahů, ale nikdo z mých partnerů netušil, že mám problém s hazardem. Nikdy to nikoho ani nenapadlo. Utajit, že máte v sobě několik promile alkoholu nebo gram kokainu, je poměrně těžké. Ale schovat prohranou výplatu? To dokáže zkušený lhář snadno.
Život v nekonečné lži
Celý můj život je jedna velká lež. Lhala jsem snad každému, kdo prošel mým životem. Ne proto, že bych chtěla někoho podvádět. Ale proto, že jsem nebyla schopná přiznat si, v jakém průšvihu se nacházím.
Pořád jsem věřila, že se z toho dostanu a brzy budu žít normální život jako všichni ostatní. Bohužel jsem si ale namlouvala, že mě z toho vytáhne ta stejná cesta, která mě do těch problémů přivedla.
Nejsem na sebe pyšná. Když se ohlédnu zpátky, není nic, na co bych mohla být hrdá. Snad jen to, že jsem stále naživu. Ačkoliv nevím, jestli se to dá vnímat jako výhra. Ale k tomu se ještě někdy v budoucnu dostanu.
Finanční problémy – první varovný signál
Jedním z nejviditelnějších znaků gamblerství jsou finanční problémy. Jenže dluhy může mít kdokoliv– kvůli nevýhodným půjčkám, špatným investicím nebo třeba nezaplacenému paušálu, který se s exekucí vyšplhá na desetitisíce.
Vymluvit se z toho, že vám kamarádi půjčují na nájem nebo jídlo, je poměrně snadné. Stačí přijít s nějakou historkou a všechno najednou dává smysl.
Moje dluhy se už vyšplhaly do statisíců. Nešlo o půjčky, ale o špatné priority. Celý život jsem tvrdě pracovala, ale všechny vydělané peníze končily v tiketech. Místo toho, abych si třeba zaplatila jízdné v MHD, šla jsem vsadit na „jisté výhry“. Moje výplata na tehdejší dluhy nestačila a tohle měla být cesta, která mi pomůže. Vždyť přeci pokud mi výplata vyhraje například pětinásobek, budu moci vyřešit více dluhů najednou a tím rychleji budu moct s hazardem přestat. Nebo ne?
Vždy jsem měla pocit, že můj život strašně rychle utíká. Už od svých náctiletých let mám v sobě strach ze smrti a utkvělou představu, že můj život skončí dříve, než stihnu něco vybudovat, nebo něco zažít. Když jsem do dospělého života vstoupila jako dlužník, viděla jsem v hraní jedinou možnost, jak vše rychle vyřešit a nezničit si život. Kdybych měla někoho, komu bych se mohla svěřit, s kým si o tom promluvit, nebo kdybych mohla na internetu najít informace, jak svou situaci řešit, možná bych se v hazardu a dluzích neutopila, protože tehdy ta částka byla ještě poměrně zanedbatelná. Ve 25 letech jsem ale dlužila už téměř půl milionu. Tehdy byla běžná výplata okolo 20 – 25 tisíc. Když to propočítám, splácela bych téměř 10 let. 10 let, během kterých bych nemohla téměř nic. Ano, mohu si za to sama. Je to daň za mé chyby. Ale já tenhle život nechtěla. Život máme jen jeden. Chtěla jsem děti. Chtěla jsem rodinu. Chtěla jsem mít stabilní zázemí a normální život. Nepotřebovala jsem luxus, stačilo mi jen vstávat s vědomím, že mám co jíst a kde spát. Jak tohle vyřešit? Vsadit si. Vždyť už jsem viděla několikrát, že to jde. Že mohu vyhrát dobré peníze, které mi časem dluhy splatí a já pak přestanu a budu žít normálně.
„Vsadím si a všechno vyřeším…“
Měla jsem jednoduchý plán. Vsadím si, vyhraju, splatím dluhy, skončím s hazardem.
Nesmysl.
Tohle si říká každý gambler.
„Vyhraju na dluhy a skončím.“
„Vyhraju na nájem a skončím.“
„Vyhraju na dárky na Vánoce a skončím.“
Jenže to nikdy nekončí. Vyhraný tiket jen potvrzuje, že to jde. A dává naději, že to půjde znovu. Protože když už jsem vyhrála to, co potřebuju, můžu vyhrát ještě to, co chci. Nebo prohrát.
Chytrý gambler? Neexistuje
Pokaždé, když jsem skončila s nulou na účtu, dávala jsem si předsevzetí:
Budu vsázet maximálně za stovku. Jeden vklad měsíčně a pokud to prohraju, končím. Vložím na herní účet jen malou část výplaty, abych uspokojila svou závislost, ale neprohrála moc peněz. Jakmile vyhraju nějaké peníze, budu to posílat hned do banky a už na to nesáhnu…
Myšlenky, které mě motivovaly a zároveň uklidňovaly – příště to bude lepší. Příště tu smůlu prolomím.
Skvělý plán, že? Jenže žádná strategie nefunguje, když závislost převezme kontrolu.
Vydržela jsem pár dní. Pak přišla vlna výher – a s ní přesvědčení, že mám systém pod kontrolou. A než jsem se nadála, bylo všechno pryč. Znovu a znovu.
Takhle to funguje u všech gamblerů. Jinak by sázkové kanceláře nemohly existovat.
Budu ráda, když budete dál číst mé články, protože toho chci říct ještě opravdu mnoho…
