Článek
Vindobona – Berlín. Praha. Vídeň.
Vindobona spojovala Berlín s Vídní přes Prahu. A od roku 1966 se na této mezinárodní trase začaly objevovat právě motorové jednotky VT 18.16.
Byly krátké, elegantní a rychlé.
A hlavně vypadaly úplně jinak než klasické vlaky tažené lokomotivou.
VT 18.16 se na Vindoboně udržel s přestávkou mezi lety 1966–1969 a 1972–1979. Potom byl z tohoto spoje stažen a Vindobona pokračovala s klasickou soupravou.
Vlak ale nepatřil jen Vindoboně.
Jednotky VT 18.16 jezdily také na mezinárodních spojích Karlex a Karola do Karlových Varů, stejně jako do Skandinávie.
Takže když se dnes Delfín znovu objeví v Česku, nejde o náhodně vybranou historickou trasu.
Část zdejších kolejí už velmi dobře zná.
Pak přišlo ticho
Historická jednotka VT 18.16.07/10 přežila konec pravidelného provozu.
Jenže přežít neznamená jezdit.
Po dlouhém odstavení se dostala do projektu rozsáhlé obnovy. Práce probíhaly mimo jiné v Halberstadtu u společnosti VIS Verkehrs Industrie Systeme. Opravovaly se oba motorové vozy i dva vložené vozy.
Nebyla to jen otázka nového laku.
Na jednotce se pracovalo po technické i interiérové stránce a renovace trvala řadu let.
A potom přišel okamžik, který musel být pro lidi kolem projektu trochu absurdní.
Motor znovu nastartoval.
Po více než dvaceti letech
Německá společnost SVT Görlitz popisovala poslední fázi obnovy jako velmi náročnou. Po více než dvaceti letech odstavení bylo při zkušebních jízdách nutné řešit další technické problémy.
To je ostatně rozdíl mezi historickým vlakem a historickou fotografií.
Fotografie už funguje.
Vlak musí ještě fungovat také.
V červnu 2026 proto přišla důležitá chvíle. VT 18.16.07/10 absolvoval po dokončení hlavní technické prohlídky první jízdu z Halberstadtu do Thale.
O den později se přesunul do svého nového domova v Radebeulu.
Delfín byl zpátky na kolejích.
A potom Praha
V září 2026 se příběh dostal tam, kde měl pro české železniční fanoušky vždycky zvláštní význam.
Do Česka.
Dne 12. září se VT 18.16 vrátil do Görlitz, města svého původu. Německá média jeho návrat označila za návrat legendárního „ICE východu“.
O několik dní později zamířil přes Česko.
A právě tady se historie začala podivuhodně skládat dohromady.
Delfín, který kdysi jezdil jako Vindobona mezi Berlínem, Prahou a Vídní a jako Karlex či Karola do Karlových Varů, se po desetiletích znovu objevil na českých kolejích.
A tentokrát už ne jako běžný vlak.
Jako připomínka doby, kdy cesta z Berlína do Prahy a dál na Vídeň nebyla jen otázkou jízdního řádu.
Proč to vlastně někdo dělá?
Proč věnovat tolik času a peněz vlaku, který už dávno nahradily modernější stroje?
Protože některé věci se neopravují proto, že je potřebujeme.
Opravují se proto, že nechceme, aby zmizely.
A Delfín je jednou z nich.
Nemusí být nejrychlejší.
Nemusí být nejpraktičtější.
Nemusí vozit tisíce lidí každý den.
Stačí, když jednou za čas nastartuje motor.
A rozjede se.
Protože v tu chvíli už to není jen starý vlak.
Je to kus Evropy, která už neexistuje.
A na několik hodin se znovu pohybuje po kolejích.
