Článek
La Jument je maják, který leží ve francouzské Bretani. Byl postaven v roce 1911 a jeho výška dosahuje 48 metrů. Neleží ale na útesu nad pobřežím tak, jak bývá u majáků zvykem. Nachází se přímo na moři v přibližné vzdálenosti 300 metrů od ostrova Ushant. A nestojí v příliš klidných vodách. Kdybychom si ho totiž lokalizovali na mapě, zjistili bychom, že se nachází na západním pobřeží Bretaně v Atlantském oceánu.
Dříve na majáku sloužil hlídač. Dostat se ale na maják byl doslova nadlidský úkol. Moře kolem něj totiž bylo vždy značně rozbouřené, a tak se takový hlídač na maják často dostával z vrtulníku. Na věži pak přebýval zcela sám se zásobami potravin. A i když se zdá 1,2 milionu dolarů ročně, v přepočtu přibližně 30 milionů korun, jako přehnaná odměna, ani za tuto částku se poté, co poslední hlídač majáku skončil, tuto práci nikomu dělat nechtělo.
Nepříznivé počasí zde totiž nebylo žádnou výjimkou. Obecně se tato oblast Francie považuje za velmi drsnou a nebezpečnou. Špatné počasí, silné poryvy větru a vlny bičující maják tu můžeme zažít po většinu roku. Je tak takřka neuvěřitelné, že se stavitelům před 114 lety povedlo na takto rozbouřeném moři stavbu postavit. Pomohla jim ale zejména skála, na které je maják postaven. I když totiž není vidět a nachází se pod hladinou, maják stojí přímo na ni. I tak to ale nebyla jednoduchá práce a než byl maják v roce 1911 hotov, stavěl se celých sedm let.
Pro námořní dopravu byl ale maják zcela nezbytný. Právě díky němu se výrazně zvýšila bezpečnost mořeplavců plujících v těchto vodách. Jejich lodě předtím často končily ztroskotáním. V roce 1896 zde při lodním neštěstí zahynulo asi 250 lidí, což bylo právě tím impulsem ke stavbě majáku na takto netradičním místě.
Posledním hlídačem majáku byl Théodore Malgorn, který zde sloužil až do roku 1989. Že do majáku narážely vlny vysoké i více než deset metrů, nebylo nic neobvyklého. Toho roku ale přišla extrémní bouře, která s sebou přinesla vlny o výšce 20 až 30 metrů. Ty na majáku rozbily okna, vyrazily dveře a stavbu vytopily. Théodore Malgorn tehdy málem přišel o život.
Protože pak ale nového hlídače majáku Francouzi nemohli sehnat a maják je dodnes v těchto vodách naprostou nezbytností, bylo rozhodnuto o jeho automatizaci. Roku 1991 byla tato automatizace hotova a hlídač již není na majáku potřeba. I dnes je automatizovaný maják ale častým účastníkem námořních bouří a je zmítán v ohromných vlnách Atlantiku.
Prakticky nikdo se k němu neodváží ani za slušného počasí a fotografie a videa, která při bouřích vznikají, fascinují lidi po celém světě. V Evropě totiž snad nenajdete jiné místo, kde by moře předvádělo tak unikátní představení.
Zpracováno na základě:
