Článek
Začalo to na konci 70. let, kdy vznikla Charta 77, která kritizovala komunistický režim, zejména pak jeho politickou a státní moc. A to se samozřejmě vrcholným představitelům státu, kteří se mohli touto chartou cítit ohroženi, nelíbilo. Ještě téhož roku bylo tedy rozhodnuto o tom, že hlavní organizátoři charty musí být izolováni a rozloženi. A jednou z možností, jak toho docílit, bylo tyto lidi vystěhovat z ČSSR.
Jenže to všechno byli občané našeho státu, a tak nebylo možné je nějakým nařízením odvést za hranice a tam je nechat svému osudu. Tím by komunisté riskovali problémy se sousedními mocnostmi. Bylo třeba tyto lidi přinutit k tomu, aby naši zemi opustili dobrovolně. Dobu, kdy lidé odlišného smýšlení nesměli přes hranice pod hrozbou smrti, tak vystřídalo období, kdy byli vystěhováváni účelně, aby byl v tehdejší republice udržen klid.
Na známé disidenty nebyl vyvíjen takový nátlak jako na ty méně známé. Přece jen to byly osobnosti, které byly vidět, a kdyby najednou z veřejného života zmizely, lidé by se ptali, co se s nimi stalo. A tak byli lidé v rámci akce Asanace podrobování jak fyzickému násilí, kdy byli biti a někteří dokonce mučeni, případně je komunistický aparát vydíral. Ti, kteří se pak na základě tohoto nátlaku rozhodli emigrovat, měli vše potřebné připravené ve velice krátkém čase a na hranicích při jejich vycestování nebyl kladen odbor.
Akce trvala až do roku 1984 a za tu dobu opustilo Československou republiku velké množství disidentů. Byl mezi nimi například i herec Pavel Landovský, který přesídlil do Vídně, kde se dál věnoval svému hereckému povolání, či známý písničkář Jaroslav Hutka, který komunisty pobuřoval svými protest songy.
Asanace se ale nevyhnula ani osobnostem duchovním. Václav Malý byl knězem a pomocným pražským biskupem. I jeho se snažili komunisté z republiky dostat. Václav Malý však odmítl, a tak musel až do revoluce pracovat jako topič a zeměměřič. Svůj boj ale nevzdal. I v této pro něj nepříznivé době dál tajně vykonával své kněžské povolání a ještě se k tomu podílel na tvorbě samizdatové literatury. Stejně na tom byl i Karol Sidon, vrchní pražský rabín a spisovatel. Ten ale emigroval do Německa. Prostředí našich sousedů mu ale k srdci nepřirostlo, a tak se po revoluci vrátil zpět do Prahy.
I když totalita padla a v naší zemi byla po listopadu 1989 nastolena demokracie. Tento zločin zvaný Asanace nikdo dlouho neřešil. Teprve po roce 2000 se začali konat mnohočetné soudy, které měly za úkol potrestat viníky tohoto zrůdného činu. Odsouzeno bylo mnoho příslušníků StB, většina z nich ale podmíněně na dobu mezi 10 měsíci a 4 roky. Jediný, kdo potrestán nebyl, byl Jaromír Obzina, tehdejší ministr vnitra, který k celé akci vydal rozkaz. Zemřel totiž dříve, než byl vynesen rozsudek.
Akce Asanace zůstává jedním z největších zločinů komunistického režimu.
Zpracováno na základě:
