Článek
Když se řekne Čachtická paní, asociací se nám často chybně vybaví paní v bílém, která jako strašidlo chodí po hradbách. Tato postava ale skutečně existovala, rozhodně však nešlo o přízrak. Byla to krvelačná šlechtična, která má na svědomí mnoho životů.
Hraběnka Erzsébet Báthory se narodila v polovině 16. století v Maďarsku. My ji u nás známe jako Alžbětu Báthoryovou nebo ještě častěji jako Čachtickou paní. Její životopis se stal předlohou mnoha románů i jiných divadelních, literárních a filmových děl, kde z ní byla vytvořena postava krvelačné hraběnky bez svědomí. Jak to ale bylo doopravdy?
Alžběta Báthoryová žila se svým mužem na území tehdejšího Uherského království, avšak obec Čachtice, podle které dostala hraběnka své přízvisko, bychom dnes v Maďarsku marně hledali. Leží totiž na Slovensku v Trenčínském kraji. V době společného soužití Alžběty s jejím mužem sužovala Uherské království takzvaná patnáctiletá válka, kterou vedl tehdejší císař Rudolf II, známý pro svou zálibu v alchymii a sídlící jako jeden z mála příslušníků habsburského rodu v Praze, proti Turkům.
V té době byla tato oblast nebezpečným místem k žití. Turci tu velkou část obyvatel povraždili, ostatní byli prodáni do otroctví, nebo zemřeli hlady. Pro Alžbětu Báthoryovou to bylo ideální místo a doba. Zločiny dějící se za hradbami jejího panství byly v takto pohnuté době velmi snadno přehlédnutelné. Nikdo neměl čas řešit, co se to na hraběnčině panství děje, když všude kolem umírali lidé. Navíc byly oběti drženy ve sklepeních hluboko pod hradem, takže bylo prakticky nemožné se k nim dostat.
Pozůstatky Čachtického hradu
Jenže v roce 1605 Rudolfovo tažení proti Turkům skončilo, a tak o pět let později bylo vzneseno obvinění proti hraběnce Báthoryové a jejím pomocníkům z mučení a zabíjení mladých dívek. Zde se historické prameny rozcházejí. Některé uvádějí 20 obětí, jiné dokonce 2 tisíce.
Vyšetřována byla už od jara toho roku. Byla sledována a vysokým uherským úředníkem přistižena při činu. V hraběnčině panství byly nalezeny dvě umučené mrtvé dívky, třetí byla surově zbitá. Našly se i další svázané dívky zatím bez zranění. Soud se započal v roce 1611, avšak Alžběta Báthoryová na něm chyběla. Souzeni byli pouze její pomocníci. Jedna žena byla pro nedostatek důkazů osvobozena. Dvě další ženy byly zaživa upáleny, mladík pro jeho útlý věk sťat a teprve poté jeho tělo spáleno.
Před soudem se řešily i zločiny samotné hraběnky, dokonce byla evangelickým kazatelem obviněna z kanibalismu. Odsouzena však nikdy nebyla. Nejpravděpodobnější variantou, proč tomu tak bylo, byl fakt, že byla v příbuzenském vztahu s polským králem Štěpánem Báthorym.
Alžběta Báthoryová zůstala ve vazbě na Čachtickém hradu a ani jedenkrát se nezúčastnila procesu. Z vazby se však už nikdy nedostala. Roku 1614 na hradě zemřela. Nikdy tak nebude možné zjistit, jak velkou roli v mučení a vraždění dívek hrála. Zemřela neodsouzena a na svém hradě. O její vině však nemají historici pochyby, přestože se čas od času objeví názor, že byla jen obětí spiknutí.
