Článek
Život v Evropě bez Středozemního moře si dnes neumíme představit. Před sto lety se ale objevil jeden názor, který chtěl plochu Středozemního moře výrazně zmenšit. Tento názor patřil Hermanu Sörgelovi. Ten dobře věděl, že Gibraltarský průliv je pro Středozemní moře naprosto nezbytný. Kdyby neexistoval, Středozemní moře by začalo vysychat. Přítoky řek, které do něj proudí, totiž nestačí na to, aby jeho hladina zůstala neměnná. Více vody se vypaří, než do něj přiteče.
A tak chtěl v místech Gibraltarského průlivu zbudovat přehradu, která by umožnila množství vody ve Středozemním moři regulovat. Hladina moře by v jejím důsledku klesla asi o sto metrů. Nebyla to ale jediná přehrada, která byla součástí projektu. Druhá měla být zbudována mezi Sicílií a Tuniskem. Pokles vody by byl v tomto případě obdobný. Třetí přehrada pak měla oddělit Středozemní moře od Černého moře.
Cíl byl jednoznačný. Vytvořit nová území, která by se dala osídlit, a spojit Evropu s Afrikou. Nápad to byl sice megalomanský, nikomu se do toho ale moc nechtělo. V konečném důsledku by se totiž nespojila pouze Evropa s Afrikou, ale s pevninou by se spojilo i mnoho řeckých ostrovů, Sicílie by se zvětšila výrazně a po zániku Messinské úžiny by se stala součástí pevninské Itálie. Nejvíce nového území na úkor moře by se objevilo v Tunisku.
Problém by ale nastal v případě Benátek. Ty by v případě ústupu moře ztratily své kouzlo a staly by se historickým městem stojícím v bahně. I na tento problém ale Sörgel myslel. Mezi Itálií, která by se z velké části spojila s Chorvatskem, by vznikl kanál, který by benátskou lagunu zásoboval mořskou vodou tak, aby jedno z nejnavštěvovanějším měst v Evropě mohlo fungovat tak, jak bylo do té doby zvyklé.
Sörgelův plán
Přestože Sörgelův plán byl státy Evropy i Afriky odmítnut, snažil se jej architekt stále prosadit. Stále bazíroval na tom, že přelidněné státy získají nová území a zároveň stavbou hned několika přehrad dojde k následné tvorbě velkého množství elektrické energie. Jeho projekt byl však tak náročný, že by dle jeho odhadů trvalo více jak sto let, než by byl celý systém vybudován.
Sörgel zemřel v roce 1952 a projekt si vzal s sebou do hrobu. Už nikdy po jeho smrti se o něm reálně neuvažovalo a žádný stát s přístupem k moři tuto alternativu znovu nezmínil. Atlantropa se stala jen bujným nápadem architekta, který se sice snažil vyřešit problémy Evropy, avšak nadobro by tím změnil její tvář a zničil by pobřeží jihoevropských a severoafrických států včetně mnoha ostrovů tak, jak je známe dnes.
Zpracováno na základě:
