Článek
V době, kdy neexistoval online svět, nebo byl přístup k němu nanejvýš omezený, bavíme se o 90. letech a dřívější době, byla bakalářská či diplomová práce skutečným důkazem toho, že student se během svého studia naučil pracovat s textem, přečetl si publikace odborné literatury, tématu rozumí a umí se v dané problematice orientovat. Dnes už tomu ale tak není.
Od té doby, co jsme pořád online, už student ani nemusí shánět odbornou literaturu po všech možných knihovnách. Spousta zdrojů je online, to je určitě vítané usnadnění. Ale dají se používat i webové texty a publikace. Vše žije někde na serverech a sehnání materiálu už nám tak často nedá žádnou práci.
To by bylo ještě v pořádku. Student má ale přístup prakticky ke všem bakalářským a diplomovým pracem, které byly na toto nebo podobné téma napsány. Takže stačí několik podobných prací zkompletovat. Z každé práce si vzít nějaký poznatek na dané téma, trochu přetvořit větný slovosled a přeházet věty tak, aby to nerozporovalo logice textu. V praxi tedy studenti pracují pouze s několika pracemi absolventů dané školy, přetvářejí jejich texty, následně pak dle klíčových slov vyhledají v online odborných publikací, kde se o daném jevu píše, a citaci z této publikace umístí do své práce, jako by skutečně daný odborný zdroj zkoumali.
Věřím, že se najde určité procento poctivých studentů, kteří svou práci napíší poctivě. Sice s využitím moderních výdobytků, ale opravdu stráví mnoho času, aby vytvořili dílo hodné vysoké školy. Tak jsem na vysoké škole postupoval i já. A je to jen pár let nazpět. Ale okolo mě většina studentů, se kterými jsem studoval, využívala postup, který jsem vám nastínil výše. A to je poměrně tristní situace. Co pak taková bakalářská nebo diplomová práce dokazuje? No, vůbec nic. Je to jen 40 či 60 normostran popsaných něčím, co už někdo jiný kdysi napsal. Případné výzkumy se dost často falšují a nejsou tak relevantním zdrojem ani pro žáka základní školy, který tvoří referát.
A to si ještě to, co napíší, mohou asi za 30 korun nechat zkontrolovat ve webové aplikaci, která jim nejen ukáže procentuální shodu s jinými pracemi, ale zároveň jim vypíše přesné pasáže, kterých se tato shoda týká.
Jak doba postupuje, studenti už ale mnohdy nejsou schopni pracovat ani tímto nepříliš čestným způsobem, nebo jsou na to moc líní. Vinu na tom může mít samozřejmě i to, že studenti si často při studiu na živobytí vydělávají. Pak nemají tolik času, a aby svůj studentský život, který bývá mnohdy drahý, utáhli, volí ještě jinou variantu. Variantu ještě více nečestnou, než je zkompletování několika prací do jedné. Nechají si práci napsat někým jiným.
Dříve se tím přiživovali jednotlivci, většinou přátelé daných studentů, kteří jim danou práci za určitý poplatek napsali. Z občasných pisatelů bakalářských prací se tak stávali profesionálové. Dnes už existují celé firmy, které se zabývají psaním závěrečných prací pro studenty. Ano, studenti si připlatí. Za takovou bakalářskou práci zaplatíte určitě přes deset tisíc, často mnohem víc. Za diplomovou práci se jen zřídka dostanete pod dvacet tisíc korun.
Taková je realita dnešního vysokoškolského studia.
