Článek
Carl Clauberg se stejně jako Josef Mengele dopustil svých největších zločinů v koncentračním táboře v Osvětimi. Nejprve se ale snažil ženám pomáhat, tak jak to doktoři dělají. Zkoumal příčiny neplodnosti a její možnou léčbu.
Po první světové válce, které se účastnil jako člen pěchoty, se ponořil do studia medicíny. Jeho tehdejší profesoři a nadřízení ho měli za genia. Brzy po absolvování školy se tak stal vedoucím univerzitní gynekologické kliniky. Jenže už tehdy se u něj projevovala nesnášenlivost k Židům. Dívky a ženy z židovských rodin odmítal vyšetřovat.
Jenže v roce 1942 dostal úkol, po kterém toužil. Podařilo se mu totiž přesvědčit Heinricha Himmlera, aby jej poslal do koncentračního tábora v Osvětimi, kde by se zabýval výzkumem masové sterilizace, aby se Židé nemohli dále rozmnožovat. Hlavní lékař v osvětimské táboře Edward Wirths tehdy sterilizoval ženy pomocí radiace nebo odstraněním vaječníků. Clauberg se ale na základě pověření snažil najít jiný způsob. Chtěl vyvinout novou a účinnou metodu, která bude extrémně rychlá a finančně nenáročná.
Dostal nápad, který potřeboval otestovat. Už tehdy se mu v hlavě zrodil sadistický plán sterilizace kyselinou. Tento ohavný způsob sterilizace začal praktikovat, aniž by o tom vyšetřované ženy věděly. Tvářil se před nimi, že jde o běžnou rutinní prohlídku, ale přitom jim do pohlavních orgánu vstřikoval právě kyselinu.
Ženy pak trpěly ohromnými bolestmi. Nikdo jim však nepomohl. Některé z nich zemřely, mnoho přímo v Claubergově ordinaci, přeživší později trpěly vážnými infekcemi. Na kolika ženách své pokusy uskutečnil, není možné zjistit. Před osvobozením tábora došlo k hromadné likvidaci důkazů, avšak přibližně 700 žen jeho pokusy přežilo. Nikdy však už nebyly schopné mít děti.
Když byl tábor konečně osvobozen, Clauberg překvapivě neutíká spolu s ostatními, ale jen se přesouvá do jiného tábora do Ravensbrücku, kde ve svém výzkumu pokračuje. Zde ale netestuje sterilizaci na ženách židovského původu, nýbrž romského.
Při osvobozování Rudou armádou byl Clauberg zatčen. Rozsudek padl v roce 1948 a odsoudil jej k 25 letům vězení. Už v roce 1955 byl ale navrácen zpět do Německa v rámci výměny vězňů mezi Sovětským svazem a Německem.
Až neuvěřitelné se zdá, že v západním Německu, kam se toho roku vrátil, byl opět přijat na kliniku, kde dříve pracoval. Jenže jeho chování bylo poněkud bizarní a neustále se vychloubal svými úspěchy a objevy na poli sterilizace, které učinil za války. To vzbudilo pozornost a přeživší války začali proti jeho působení na klinice protestovat. Následně byl Clauberg zatčen, ale zemřel ještě předtím, než došlo k soudními řízení. Za své ohavné činy si tak odseděl pouze sedm let.
