Článek
Tomáš Baťa byl doslova fascinován Amerikou a jejími mrakodrapy. Nebýt jeho předčasného skonu, jistě by nějaký mrakodrap postavil i u nás. Do toho se nakonec pustil jeho bratr, Jan Antonín Baťa, který po něm obuvnickou firmu převzal. Jeho plán byl na tehdejší dobu neobvykle odvážný. Najatí architekti ho ale splnili do puntíku.
Z malé obce zvané Zlín se tak stávalo moderní město, jehož dominantou měl být jeden z prvních Československých mrakodrapů. Postaven byl v roce 1938 a dostal název Jednadvacítka. Měřil neuvěřitelných 77,5 metrů a měl šestnáct pater. Tato výška z něj udělala druhou největší moderní budovu v Evropě. Uvnitř této stavby se ale skrýval ještě jeden unikát.
Světovou raritou se totiž stala Baťova kancelář umístěná ve výtahu. Ač se nám to i dnes může zdát jako nesmyslné, skutečně to tak bylo. Baťa chtěl pracovat ve výtahu. Nebyl to ale jen tak ledajaký výtah. Prostor, který měl Baťa uvnitř k dispozici, zabíral 36 metrů čtverečních. Zcela revoluční byla v té době i vybavenost kanceláře klimatizací. Za každého ročního období se teplota v kanceláři pohybovala mezi 18 a 25 stupni. To ale není zdaleka všechno. Baťa zde měl k dispozici i umyvadlo s teplou i studenou vodou či odpad.
Baťova výtahová kancelář
Dechberoucí bylo vybavení kanceláře. Zatemňovací rolety sloužily k zakrytí oken, pokud nechtěl být ředitel podniku ve svém výtahu vidět. Telefonovat mohl tehdejším telefonním aparátem značky Siemens. Luxusní nábytek interiéru pak doplňoval amplion, kterým mohl Baťa oslovovat své podřízené. Někteří se tehdy domnívali, že Baťa si nechal tuto kancelář navrhnout, aby mohl své zaměstnance kontrolovat, zda jsou dostatečně produktivní. Důvod byl ale jiný. Kancelář ve výtahu měla sloužit k tomu, aby mohl Baťa rychle komunikat se všemi odděleními, kdykoli bylo potřeba.
Baťův mrakodrap, nazývaný 21, obdivovala celá Evropa ještě po válce. To, co Jan Antonín Baťa vymyslel a zkušený architekt Vladimír Karfík navrhl, bylo něco, co bylo v tehdejší Evropě nevídané a co obdivovali lidé z okolních států dlouhá léta.
Přestože došlo ke zprovoznění výtahu s kanceláří v roce 1939, Baťa už ji nikdy nevyužil. Když se vrátil v dubnu do Zlína z pobytu v Polsku, obával se, že mu v protektorátu hrozí nebezpečí. Mnoho lidí mělo totiž v dobré paměti jeho protiněmecké výroky. Rozhodl se tedy emigrovat. Jako krytí mu posloužila účast na Světové výstavě v New Yorku, z které se už nehodlal vrátit. Tehdejší protektorát tak opustil v létě 1939.
Baťa se pak do Československa už nikdy nevrátil. Zemřel v roce 1965 v brazilské Batatubě, kde prožil posledních 24 let svého života. Jeho mrakodrap 21 však stále stojí a najdete v něm i slavnou kancelář ve výtahu, ve kterém se Baťa nikdy neprojel.
Zpracováno na základě:
