Článek
Člunozobec africký dostal název podle jeho velkého, plochého a nápadného zobáku, který připomíná člun. Zbarvením se samec od samice neliší, rozdíl bývá pouze ve velikosti. Jeho unikum tkví v tom, že se dorůstá neuvěřitelných rozměrů. Dospělý jedinec měří na výšku v průměru mezi 120 a 170 centimetry. Ti větší jedinci se tak mohou s přehledem rovnat člověku. Když člunozobec roztáhne křídla, jejich délka dosahuje až necelých 2,5 metru. I přesto, že se nejedná o ptáka velké hmotnosti, mívá mezi 5 až 6 kilogramy.
Už podle jeho názvu je jasné, že domovinou mu bude Afrika. Nikde jinde se volné přírodě nevyskytuje. Nenarazíte na něj ale na celém tomto kontinentu. Nejraději má vlhká místa. Žije tedy nejčastěji v bažinách, močálech a u jezer. Vzhledem k tomu, že se jeho celosvětová populace stále snižuje, byl zařazen na seznam ohrožených druhů.
Nejvíce jedinců, až několik tisíc, žije v Súdánu, jinak ho můžeme vidět také ve státech střední Afriky. ve volné přírodě ho jinde na světě neobjevíte. Tam, kde je člunozobec doma, vysloužil si od místních přezdívku duch bažin. Pokud se totiž snaží ulovit svou kořist, dokáže stát zcela nehybně a působí tak velmi zlověstným dojmem.
Dokáže si pochutnat na spoustě malých živočichů. Nejčastěji sice loví ryby, mezi jeho nejoblíbenější patří sumec, hned za ním pak úhoř, dokáže ale zkonzumovat i živočichy, kteří žijí na souši. Tam má nejraději hady a troufne si na krokodýlí mláďata.
Pokud vás ale člunozobec zaujal, můžete ho navštívit v některé ze zoologických zahrad. Hned třináct zoologických zahrad na světě se může pochlubit tím, že chová tento raritní druh ptáků. V Evropě je k vidění na třech místech, z nichž jedním je pražská zoologická zahrada. Takže i my Češi máme tu možnost vidět tohoto jedinečného ptáka, aniž bychom museli někam vycestovat.
Člunozobci mohou být ohromní
V Zoo Praha jsou k vidění hned dva páry člunozobců, které sem doputovaly z Afriky před dvaceti lety. Tyto páry však v pražské zoo žijí odděleně. Jeden pár najdete v expozici Ptačí mokřady, druhý pak běžně mezi voliérami jiných ptáků. Cennějšími ptáky, než jsou tito čtyři jedinci, pražská zoologická zahrada nedisponuje.
Chov člunozobců, ani jejich rozmnožování není nic lehkého. Jsou totiž striktně monogamní, snášejí zpravidla jen tři vejce. Mezi sourozenci pak probíhá souboj o to, kdo je nejsilnější. Ten, který vyhraje, většinou připraví ostatní mláďata o potravu, což nakonec vede k tomu, že pojdou hladem, případně dochází i k vzájemnému souboji, který končí smrtí ostatních sourozenců.
I přes toto drastické chování patří člunozobec ke zcela výjimečným druhům ptáků, u nichž máme to štěstí, že je můžeme vidět na vlastní oči v pražské zoo.
Zpracováno na základě:
