Článek
Liliana Lovell se narodila v roce 1967 a jako barmanka se živila ještě při studiu vysoké školy. Když se pak naplno ponořila do práce asistentky a po večerech si přivydělávala stále jako barmanka, zjistila, že se s vydělanými penězi v New Yorku příliš dobře mít nebude. Rozhodla se tedy, že se bude věnovat pouze jednomu z těchto dvou povolání a paradoxně zvolila právě práci barmanky. Při této práci přece jen záleží na tom, jak se chováte k zákazníkům, protože velká část vašeho příjmu závisí na spropitném.
Brzy se jí ale naskytla životní příležitost a Lovell si otevřela vlastní bar, který nazvala Coyote Ugly, což se dá přeložit jako Ošklivý kojot. Brány tohoto podniku se otevřely v lednu 1993 a brzy se o něm začalo mluvit po celém městě. Lovell se totiž rozhodla pro velmi odvážný krok. Za bar postavila samé dívky, což bylo v tehdejším USA něco nevídaného. Zaměstnání v Coyote Ugly ale mohly získat pouze dívky, které měly něco do sebe. Musely být krásné nebo alespoň charismatické, aby přilákaly mužskou klientelu.
A povedlo se. Barmanky dostávaly od mužů mnohem větší spropitné a nedocházelo k tak častým potyčkám. Aby byly zisky ještě větší, nutila Lovell své barmanky tančit a ukazovat mužům své ladné křivky. Nic neobvyklého nebylo ani to, že dívky lily mužům alkohol přímo do úst. Práce v tomto podniku tak nebyla vhodná pro stydlivé. Dívky, které nechtěly být Lovell po vůli a nechtěly opustit svou komfortní zónu, zde příliš dlouho nevydržely.
Sláva newyorského podniku rostla rychle. Ve světě se ale proslavil až v roce 1997, kdy o něm napsala článek reportérka, která v něm kdysi pracovala. A tento námět zaujal filmaře, kteří o něm natočili celovečerní film. Tím, že jej pojmenovali podle názvu baru, tedy Coyote Ugly, urychlili růst jeho celosvětové popularity. U nás se tento film promítal pod názvem Divoké kočky.
Sláva, kterou bar získal, vedla Lovell a investory k založení dalších poboček Coyote Ugly. První z nich se otevřel už v roce 2001 v Las Vegas. Následovalo New Orleans, San Antonio, Nashville a mnoho dalších. Později se začal rozšiřovat i za hranice USA. Dnes existují jeho pobočky například i ve Velké Británii, Rusku nebo Německu. Z původně malého baru se tak stala mezinárodní frančíza, na které Lovell pohádkově zbohatla.
Přestože se může někomu zdát, že práce pro dívky v baru musí být nepříjemná a ponižující, Lovell i její zaměstnankyně to vyvrací. Pracují tak většinou při studiích a pokud se odhodlají přistoupit na Lovelliny pravidla, mohou si v baru vydělat pěkné peníze a snáze tak financovat svůj vysokoškolský život.
Zpracováno na základě:
