Článek
Směrnice Evropské unie je legislativním aktem, který je závazný pro všechny členské státy Unie. Jakým způsobem a jakými prostředky jej ale docílí, je ponecháno v kompetencích jednotlivých států. Je tedy čistě na členském státu, jaké prostředky, způsoby či metody k dosažení daného cíle použije.
Rodičovská dovolená je doba, po kterou má nárok na čerpání příspěvku jeden z rodičů, otec či matka, ihned po skončení mateřské dovolené v délce 28 nebo 37 týdnů. Doba samotné rodičovské dovolené není pevně stanovena, čerpat ji však lze nejdéle do 4 let věku dítěte. Jak dlouho ji však konkrétní rodič bude čerpat, záleží pouze na jeho rozhodnutí. Po dobu rodičovské dovolená čerpá rodič rovnoměrně příspěvky, které mohou za celou dobu rodičovské dosáhnout maximálně 300 000 Kč, v případě vícerčat až 450 000 Kč.
Evropská unie nyní přišla se směrnicí, která upravuje právě čerpání rodičovské dovolené. Jedná se o směrnice o work life balance. Cílem směrnice je, aby rodičovskou nečerpal pouze jeden rodič, ale aby alespoň část rodičovské dovolené čerpal i ten druhý. Pokud by tato směrnice nebyla implementována, může být Česku udělena pokuta až ve výši 45 milionů korun.
Tato směrnice byla schválena 13. června 2019 a úkolem členských státu bylo ji implementovat do třech let od tohoto data, tedy do 13. června 2022. To se Česku nepodařilo, a tak již nyní jsme v prodlení se splněním tohoto požadavku. Ministr práce Jirečka už má ale plán, jak alespoň částečně implementovat tuto směrnici a splnit požadavky Evropské unie.
Tento plán zatím počítá s tím, že dvouměsíční výše příspěvku bude vyplacena druhému z rodičů, než který je s dítětem dlouhodobě na rodičovské dovolené. Střídání rodičů na rodičovské prozatím povinné nebude. Ale pozor! Pokud k prostřídaní rodičů na rodičovské dovolené minimálně na tyto dva měsíce nedojde, výše dvouměsíčního rodičovského příspěvku propadne.
A tady nastává ten problém, který zatím nikdo neřeší. Představme si ženu, která bude druhým rokem s dítětem na rodičovské dovolené. Aby rodina nepřišla o dvouměsíční rodičovský příspěvek, který pro ně může být existenční otázkou, nastoupí do práce a dítě svěří na dva měsíce do péče otce. Co bude zaměstnavatel s ženou, která se vrátila do práce, dělat? Než se do procesu opět zapojí, bude jí to samozřejmě chvíli trvat. Může procházet i řadou školení o změnách a nových pracovních postupech. Sotva se zaškolí a začne plnohodnotně pracovat, vrátí se zpět na rodičovskou dovolenou, kde zůstane třeba i další rok a půl. Po konečném návratu zpět k zaměstnavateli bude muset tuto proceduru podstoupit znovu.
Zaměstnavatel tak může ztratit až dva měsíce, kdy bude muset platit mzdu navrátivší se zaměstnankyni a zároveň bude mít dodatečné výdaje s jejím zaškolováním a uvedením zpět do provozu. A to nemluvíme ani o tom, že na její místo mohl být na dobu mateřské přijat jiný pracovník, kterého zaměstnavatel bude muset platit i v době, kdy bude mít svou zaměstnankyni zpět.
Některé rodiny si ani nemohou dovolit, aby otec nepracoval a byl doma s dítětem, neboť by jim výrazně klesl rodinný rozpočet, případně existují rodiny, kde dítě nemůže být v tomto období bez péče matky. Pokud se tedy rozhodnou, že výměnu rodičů v péči o dítě na dva měsíce nepodstoupí, přijdou o část rodičovského příspěvku. A to může být pro některé rodiny opravdu velký zásah do rodinného rozpočtu.
Opravdu je tohle to pravé řešení? Nezpůsobí snad více škod než užitku? Nebo vláda spoléhá na to, že propadlé příspěvky těch, kteří se rozhodli výměnu nepodstoupit, obohatí státní kasu?
