Článek
V roce 1939 byl mezi Ruskem a Německem uzavřen pakt o neútočení. Polsko bylo rozděleno na dvě části. Každé z těchto mocností připadla jedna část tohoto území. Když Německo začalo druhou světovou válku útokem na Polsko, Rusové tomu jen nepřihlíželi. Zaútočili z druhé strany na bránící se Poláky. Následovalo zatýkání všech důležitých a vlivných osob tehdejšího Polska.
Nejvíce se Stalin a jeho pravá ruka, politik Lavrentij Berija, obávali vzdělaných Poláků a polských důstojníků. Nejprve pro ně byly zřízeny speciální tábory, které byly rozmístěné na mnoha místech tehdejšího území Sovětského svazu, tedy nejen v dnešním Rusku, ale i v Polsku a na Ukrajině. Byli to však váleční zajatci, proto se nepředpokládalo, že by došlo k nějakým razantnějším krokům. Jenže Rusko se obávalo jejich vlivu v poválečném dělení Polska.
Tito lidé nebyli z ničeho obviněni a nekonal se ani žádný soud. Přesto bylo celkem 25 tisíc Poláků během několika dnů odsouzeno k smrti zastřelením a tímto způsobem byli i popraveni. Těla pak byla odvezena do připravených masových hrobů.
Po bitvě u Stalingradu v roce 1943, kde nacisté s Ruskem prohráli, posloužily paradoxně tyto vraždy Adolfu Hitlerovi. Jeho vojska totiž jeden takový hrob nalezla. Sám Hitler pak na místo přizval novináře, aby takto hrůzný nález oslabil pakt mezi tehdejšími spojenci. Stalin se bránil tím, že se jedná jen o nacistickou propagandu a že za všechno můžou právě Němci. V následném Stalinově vyšetřování byla vina Německa prokázána bez jakékoli pochybnosti.
Polští občané, jímž během této masové vraždy, které se začalo říkat Katyňský masakr, zemřeli příbuzní, tak vinili nacistické Německo. Jenže v roce 1990 tehdejší ruský prezident, Michail Gorbačov, veřejně přiznal, že za Katyňský masakr je vinen právě Stalin a jeho vojska.
Přesto, když Josef Vissarionovič Stalin v roce 1953 zemřel, jeho pohřeb vyvolal takový zájem Rusů, že vyšli v Moskvě do ulic. Bylo jich ale tolik, že už jimi začaly být ulice mezi Trubným a Vítězným náměstím doslova přeplněné. A přidávali se další lidé, které celou masu pomalu posouvali dopředu. Jenže pak už nebylo kam uhýbat. Lidé se začali tlačit. Mnoho z nich bylo v tento den ušlapáno, někteří se zaživa dusili v mačkajícím se davu.
Oficiálně bylo zveřejněno, že v tento den zemřelo na následky tlačenice v ulicích 109 osob. Jenže později bylo prokázáno, že takových lidí bylo daleko více. Hovoří se o tisících obětí. Nejpravděpodobnějších číslem je však 1500 osob.
Rusové svého Stalina prostě milovali. Když na povrch vypluly jeho hrůzné činy, Rusko se oficiálně postavilo proti němu. To už bylo ale na lítost pozdě.
