Článek
Nikdo si dnes ani nedovede představit, že bychom nedávno zesnulou britskou královnu nazvali jinak než Alžbětou. Kdyby v nějakém médiu zaznělo spojení „britská královna Elisabeth druhá“, určitě bychom se hned ohradili. Královna pro nás prostě vždy byla a navždy bude Alžbětou. Proč se ale jejímu synovi vždy říkalo Charles a nikoli Karel, jejímu vnukovi pak princ William a nikoli Vilém?
Člověk by asi na první pohled řekl, že je to tím, že královna Alžběta II. byla na trůnu od roku 1952, tedy od doby tvrdého komunismu. Mohlo to tedy být tlakem na to, aby se vše zahraniční překládalo. Ale jak doba plynula, od překládání zahraničních jmen se pomalu upouštělo. Dnes už mnoho jmen do češtiny nepřekládáme. Ale je tato úvaha správná? Jazykovědci ji vyvracejí.
Ústav pro jazyk český tvrdí, že jména panovníku by se do češtiny měla překládat vždy. Samozřejmě známe již i výjimky, kdy k tomu nedošlo, ale takových je naprosté minimum. Nepřeložením bychom tak porušili zažitou tradici. Neporušujeme ale zažitou tradici právě tímto překladem?
Vždyť tradice překládání jmen panovníků, ač existuje již desítky let, je jen velmi obecný pojem. Proč ale měnit jméno někomu, u koho jsme si již na nepřeložené jméno Charles zvyklí, když v podstatě věci o žádnou změnu jména nejde?
Objevily se i názory, že je překlad správně. Vždyť i jména papežů se i v dnešní době překládají. Jenže u papežů je to něco zcela jiného. Každý, kdo se stane papežem, má své občanské jméno, které mu zůstává po celý život. Teprve tím, že vstoupí do úřadu, dostane církevní papežské jméno. Takže před jeho jmenováním papežem o jeho nepřeloženém jméně ani nevíme, tudíž nás překlad nepřekvapí. Říkáme přeci od počátku jeho úřada papež František, nikoli papež Francesco.
Celým důvodem změny jeho jména v naší zemi je tedy Charlesovo jmenování králem. Pokud by nikdy na trůn neusedl, jak se jeden čas spekulovalo, a vládu nad Velkou Británií přejal rovnou jeho syn William, Charles by pro nás navždy zůstal Charlesem.
Naštěstí pro nás jméno Karel není zase takovým oříškem. V české historii jsme měli hned několik Karlů, včetně našeho nejznámějšího vladaře Karla IV. Tak možná i právě proto nás mohlo jméno nového krále Karla III. překvapit, protože se tak podobá jménu našich panovníků a většinu z nás asi ani nenapadlo, že princ Charles je vlastně Karel.
Jestli se toho dožijeme, jsem skutečně zvědav, zda následník trůnu princ William dostane poté, co se stane králem, jméno Vilém. Krále s takovým jménem jsme totiž nikdy neměli a na některé mladší ročníky může takové jméno pro krále působit přinejmenším úsměvně.
