Článek
Král Šumavy byl poprvé zfilmován již v roce 1959 a popisoval příběh mladého muže, který přesto, že byl příslušníkem sboru národní bezpečnosti, pomáhal lidem uprchnout ze země. Jenže málokdo zná skutečný příběh jednoho z největším hrdinů poválečné doby, který svůj život prožil naplno a opustil nás teprve před pěti lety.
Josef Hasil se narodil v roce 1924 na Šumavě a vyrůstal v okolí míst, kde následně převáděl. To bylo právě jeho velkou výhodou, protože tamní kraj perfektně znal a věděl, kudy má lidí vést, aby se vyhnul zbytečným potížím. Když přišla druhá světová válka, musel narukovat a byl nasazen v Pasově. Jenže v posledním roce války zběhl do Čech a pomáhal místním partyzánům. Po válce se sice stal členem Sboru národní bezpečnosti, následná situace v tehdejším Československu a nástup komunistů k moci mu však vnukl pocit, že v naší zemi je něco špatně. Každý má přece právo si vybrat, kde chce žít. A tak začal převádět lidi přes hranice.
Jenže jeho činnost byla velmi brzy odhalena. Převádět začal na začátku roku 1948 a už na podzim téhož roku byl při jednou přechodu hranic odhalen a zatčen, za což byl následně odsouzen k devíti letům vězení. Jenže Hasil se odmítal smířit s tím, že by si za to, co provedl, měl odpykávat nějaký trest. A možnost změnit svůj život se mu naskytla. Ve vězení a na nucených pracech nestrávil ani půl roku a podařilo se mu uprchnout.
Při útěku se mu přálo štěstí a on se dostal přes hranice do Západního Německa. Tam se stal členem americké zpravodajské služby CIC, což byla předchůdkyně dnešní CIA. Touha převádět a pomáhat lidem však u něj nevyprchala. Vracel se pravidelně do Čech a opět pomáhal lidem přecházet. A pokračoval v tom i po té, co byl jeho bratr při jedné takové akci zastřelen, což byla pro Hasila velká rána. S převáděním musel přestat až v roce 1953, kdy byla postavena Železná opona.
Pak zůstal chvíli v Bavorsku, kde i nadále pracoval pro CIC, následně se přesunul do USA, konkrétně do Chicaga. Jenže k čemu byl Čech zpravodajské službě, když už neměl přímý kontakt s Československem. Ze služby byl proto propuštěn a musel si najít nový způsob obživy. V Chicagu tak začal úplně nový život. Jediné, co ho trápilo, bylo to, že nikdy neviděl své dítě, které čekala jeho nastávající v době, kdy musel uprchnout.
V Chicagu si Hasil hledal běžné zaměstnání. Zkoušel tak práci v řeznictví, tesařinu, rybaření, mytí nádobí i obsluhu strojů. Nakonec ale skončil u firmy General Motors, pro kterou začal dělat nákresy. Tam pak vydržel až do jeho odchodu do penze. Když komunismus padl, mohl se Hasil vrátit do Čech. V Americe si ale natolik zvykl, že už se mu k nám ani nechtělo. Československo sice navštívil, Amerika však už v té době byla jeho novým domovem. A splnil se mu i sen a setkal se se svým synem, kterého prakticky nikdy neviděl a kterému bylo již více než 40 let.
Čas Josefa Hasila se naplnil v listopadu roku 2019 a on ve svých 95 letech v Chicagu zemřel. V Česku však navždy bude vzpomínán jako hrdina, který zachránil nespočet lidských životů.
Zpracováno na základě:
