Martin Pánek je úspěšný podnikatel, spolumajitel cateringové společnosti a přítel prezidentky Miss

Martin Pánek se narodil v Praze přesně před 30 lety. Po studiu na gymnáziu se rozhodl pokračovat na Vysoké škole ekonomické v Praze, konkrétně na Národohospodářské fakultě obory Národní hospodářství a Hospodářská politika.

Proč jste se rozhodl studovat právě tuto školu?

Na tuto školu jsem šel ze dvou důvodů. Za prvé jsem měl k ekonomice vždy blízko a zajímala mě, za druhé můj otec studoval úplně stejnou školu a doporučoval mi ji. Tak jsem na něj dal, zkusil to a vyšlo to.

První profesní zkušenosti jste měl již při studiu?

Naše firma byla vždy rodinná. Takže já jsem byl do toho zainteresován už tak od mých dvanácti let, kdy jsem chodil na všechny možné akce. Na caterinzích jsem debarasoval, obsluhoval a byl jsem vlastně v centru dění firmy, abych věděl, co mě v budoucnu čeká. Dá se říci, že jsem se připravoval na to, že jednou bude moje úloha ve firmě větší. Vyzkoušel jsem si všechny pozice, abych měl o nic lepší představu. Zkoušel jsem dělat číšníka, byl jsem chvíli i v kuchyni, nebál jsem se ani pomocných prací. Později jsem se soustředil více na kancelářské práce a pomáhal jsem s pořádáním jednotlivých akcí, následně pak na akcích dozoroval, zda vše probíhá v naprostém pořádku.

Proč tedy škola, když jste se připravoval na práci v rodinné firmě, kde jste titul určitě nepotřeboval?

Já jsem si tím chtěl projít, abych se naučil kritickému myšlení. Taky abych si dokázal filtrovat informace, který na vás v dnešní době útočí ze všech stran a ze všech možných médií.

V jakém bodě se tedy nalézáte nyní? V čem konkrétně podnikáte?

Jsem spolumajitel společnosti Vyšehrad 2000 spolu s Jaroslavem Novákem a Alenou Vrbovou, což je gastronomická skupina, která se na začátku zabývala primárně cateringem, kdy jsme poskytovali naše služby po celé České republice. V současné době máme i celou řadu vlastní provozů.

Zmínil byste některé z vašich významných klientů?

Dělali jsme catering pro spoustu státníků, připravovali jsme večeři pro královnu Alžbětu, když byla v Česku. Dále pak určitě Unicredit Bank, Vodafone nebo Česká národní banka a mnoho dalších.

Zmiňoval jste, že v současnosti máte i vlastní provozy. Můžete to nějak přiblížit?

Samozřejmě. My nyní provozujeme veškerou gastronomii v Obecním domě, což jsou čtyři provozy. Restaurace, kavárna, pivnice a Tretter’s American Bar. Dále máme například Malostranskou besedu na Malostranském náměstí, kde máme na podobném konceptu tři provozy, restauraci, pivnici a kavárnu. Součástí prostor v Besedě jsou také sály, kde se konají společné i kulturní akce. Na starost máme i restauraci Tři Grácie na Novotného lávce či areál multifunkční areál Botanika, který se nachází asi 9 km od Kladna. V tomto areálu se nachází dvanácti jamkové golfové hřiště, tři druhy ubytování, wellness či restaurace.

Chystáte nějakou další vlastní provozovnu?

Čekáme na provoz Průmyslového paláce, který už jsme provozovali, ale z důvodu rekonstrukce tam nyní není možné dělat vůbec nic.

Co konkrétně pro vaši firmu děláte vy?

Jsem něco jako obchodní ředitel. Sháním hovorově řečeno kšefty, sháním nové cateringové akce, chodím hodně do provozu. Nejvíce do Obecního domu. Vždy si to tu po ránu obejdu, se všemi se pozdravím. Zjistím, co je nového a co se podařilo. Kontakt se zaměstnanci je totiž pro mě hrozně důležitý. Ty zaměstnanci jsou duší celého podniku a proto je třeba s nimi mít dobrý vztah.

S marketingovým oddělením řeším hotové věci. Snažím se jejich práci okomentovat, případně navrhnout nějaké změny, pokud se mi něco úplně nezamlouvá.

Jaký máte největší pracovní úspěch? Nebo co vás v práci v poslední době nejvíce potěšilo?

Za největší úspěch považuji znovuzrození amerického baru v Obecním domě ve spolupráci s barmanskou legendou Michalem Tretterem. Naše spolupráce na tomto podniku je úplně skvělá. Otevírali jsme na začátku loňského roku. Tenhle bar je vlastně takové moje dítě. To jsme si totiž odpracoval čistě sám od začátku až do konce.

Máte cíle kam byste se chtěl ještě posunout?

Samozřejmě bych chtěl udržet kvalitu našich provozů, jakou máme dnes, a zároveň otevírat další provozy. Za covidu jsme totiž dostali pořádnou facku. Uzavření tolika provozů pro nás bylo velmi náročné a přes okénko to prostě utáhnout nešlo. Ale takový sen, co mám zatím ještě někde vzadu, je, že bych chtěl, aby restaurace v Obecním domě dostala michelinskou hvězdu. Je mi jasné, že je to hodně těžké a náročné, ale to by mi udělalo velkou radost.

Čeho si ve vaší práci ceníte nejvíc?

Když dostanu pozitivní feedback od hosta. Když celá akce proběhne v pořádku, klient je s námi spokojen, pochválí naše jídlo i servis, a chce s námi spolupracovat na dalších projektech.

Taky mě baví pracovat v těchto krásný prostorech. Obecní dům byl dostavěn v roce 1912, kdy se otevřel veřejnosti, což znamená, že ten bar, co se nám povedlo znovu přivést k životu, tady kdysi fungoval ještě za Rakouska-Uherska. Je to nejstarší bar v České republice a druhý nejstarší American bar v Evropě. A my jsme ho chtěli zachovat tak, jak tenkrát vypadal. Takže interiér zůstal prakticky stejný. Všechno je dobové. Takže tam na vás dýchne takový genius loci.

Přeci jenom se tady scházeli velcí umělci té doby. Chodila sem Adina Mandlová, Vlasta Burian, politici, ekonomové. Byl to první bar, do kterého směly chodit ženy bez pánského doprovodu. American se jmenoval proto, že to bylo takové to vzhlížení k americké demokracii. Když se tam zhasne, tak jsou tam černé kachličky, černý nábytek, černá křesla. To je takový typický styl chicagského baru.

Bar je také unikátní tím, že je postaven do kruhu. Myslím, že jsem žádný takový podobný bar neviděl, takže si troufnu říci, že žádný takový jiný bar není. Kresby, které tam jsou, jsou od Mikoláše Alše, lustr dělal František Křižík. Má to prostě svou atmosféru, jak jsem říkal, genia loci.

Kde vás mohou čtenáři vidět?

V současnosti plánujeme ve spolupráci s jednou z našich nejlepších šansoniérek Renatou Drössler koncert s večeři v restauraci Obecní dům v těch nádherných secesních prostorech. Tam budeme hostům servírovat degustační večeři doprovázenou zhruba hodinovým koncertem. Mělo by to být v září letošního roku

Abychom se nebavili pořád jen o práci a představili i vaši osobu. Co vás baví mimo práci?

Mě vždycky bavil a hrozně naplňoval sport. Já jsem od šesti let hrál tenis a věnuji se mu dodneška. Pořád ještě hraju divizní soutěž týmů s kamarády. Já rád hraju úplně všechno. Golf. Fotbal. Sport je prostě nedílnou součástí mého života. Vždycky u toho absolutně vypnu hlavu a je to pro mě takový odpočinek. Teď jsem dokonce začal boxovat.

Kromě toho miluju cestování. Rád poznávám nové kultury, nová města, památky. Vždycky mě zajímaly dějiny umění. Já jsem teda nejdřív úplně nesnášel, když nám táta u památek předčítal, ale pak jsem tomu přišel na chuť na střední škole. Tímto za to děkuji panu Kučerovi, který mě učil právě dějiny umění.

Jinak také samozřejmě trávit čas se svojí přítelkyní, kamarády.

Když se vrátím k tomu cestováni. Je nějaké místo, které jste si zamiloval, které vás uchvátilo, nebo kam byste se ihned odstěhoval?

Úplně bych neřekl odstěhoval. Já Prahu miluju. Já jsem prostě Pražák od malička a nikam bych se stěhovat nechtěl. Kdyby se hodně dařilo tak nějaká chata jako takové letní sídlo v zahraničí by určitě nebyla špatná.

Hrozně se mi líbí na jihu Španělska v Andalusii. Costa del Sol. Golf je tam všude a mají tam skvělé jídlo. Dále se mi zalíbilo italské Toskánsko. Projel jsem tam skoro všechny vinice, což byl tak trochu pracovní výlet. Některá ta vína jsme dokonce začali odebírat do našich provozů. Hrozně mě totiž baví vždy poznávat místní gastronomii. Nejen přes michelinské průvodce, ale cokoli, co mi doporučí třeba i kamarádi nebo místní.

Co máte nejraději k jídlu?

U nás? No u nás v Malostranské besedě si dám vždycky s chutí koleno nebo taliány. Co se týče Obecního domu, tak tady teď ochutnám jídla našeho nového kuchaře, který se po dvaceti letech vrátil z Irska a společně připravujeme nový jídelní lístek.

Z české kuchyně si doma dávám nejradši babiččino kuře na paprice. Jinak miluju dobrý steak a italské těstoviny na všechny způsoby.

V současnosti se objevujete v médiích v souvislosti s vaší přítelkyní Taťánou Makarenko. Mohu se zeptat, jak jste se seznámili?

Naše seznámení? To je docela vtipná historka. Na instagramu. Byla to v podstatě úplná náhoda. Napsal jsem jí a ona odepsala. A pak už se to prostě všechno upeklo. Takže takové moderní seznámení.

Jsme spolu skoro tři roky a v létě nás čeká svatba. Ta chemie mezi námi je prostě skvělá, a proto se chceme dál ubírat společným směrem.

Martinu Pánkovi děkujeme za rozhovor.