Článek
Když v 50. letech vypouštěly světové mocnosti první rakety do vesmíru, netroufly si ještě na samotnou misi poslat zástupce lidské rasy. V plánu tak bylo, že cestování do vesmíru bude nejprve testováno na zástupcích zvířecí říše. A prvním psem na oběžné dráze Země se stala fenka nazývaný Lajka. Ta k cestě mimo Zemi ale přišla jen náhodou.
Lajka byl toulavý pes, který pobíhal po moskevských ulicích. Její původní jméno bylo Kudrjanka neboli Kudrnka. Vědci hledali právě toulavého psa, protože si mysleli, že právě tato zvířata jsou zvyklejší na tvrdý život a v extrémních podmínkách budou adaptabilnější. Vyslat ale psa do vesmíru nebylo jen tak. Lajka musela podstoupit výcvik, aby byla schopná náročnou misi absolvovat.
Lajka byl klidný a asi dvou nebo tříletý kříženec. Zda ale poletí právě ona, nebylo zprvu jasné. Pro misi byli trénováni hned tři psi najednou. Nakonec se ale Lajka jevila jako ten nejlepší adept na vesmírnou misi. Misi, ze které se podle plánu už neměla vrátit. Výcvik, který museli psi podstoupit, by nám dnes připomínal týrání zvířat. Všichni tři byli zavírání do stále menších kotců, aby si zvykali na stísněné prostředí. Při letu totiž měli být uzavřeni v kabině, kde nemělo být dost místa ani na to, aby se v ní otočili.
Vědci jim simulovali i přetížení a hluk, které by je při startu mělo čekat. Trvalo to ale poměrně dlouho, než si Lajka na všechno navykla. Nakonec však byla připravena. Pár dní před startem si vzal Lajku jeden z lékařů domů, aby si pohrála s jeho dětmi a užila si tak poslední příjemné chvilky života. Její čas se totiž krátil. Předpokládalo se, že na kašovité stravě přežije Lajka na palubě rakety pouze týden.
Lajka v roce 1957
V kabině rakety seděla Lajka nepřetržitě už tři dny před startem. K samotnému startu pak došlo 3. listopadu 1957. Už tehdy Lajka vykazovala známky zvýšené nervozity. Měla extrémně rychlý tep a byla vyděšená. Její tep se z běžných 103 úderů srdce za minutu zvýšil až na 240 tepů za minutu. Když však raketa vylétla do vesmíru a dostala se na oběžnou dráhu země, Lajka se uklidnila a její tep se vrátil na běžnou úroveň.
I když byla stále nervózní, dokázala se i najíst. Jenže technické problémy, které zavládly po startu, způsobily, že systém regulace teploty nebyl plně funkční a kabina s Lajkou se zahřála až na čtyřicet stupňů. Vědci Lajčin stav neustále hlídali, zhruba po pěti hodinách už ale fenka nejevila žádné známky života.
Sovětský svaz však o osudu tehdy už slavného psa mlžil. Hovořilo se o tom, že Lajka byla usmrcena injekcí, tak jak bylo původně v plánu, po několika dnech letu. Jiná tvrzení ale deklarovala, že Lajka se udusila po šesti dnech na oběžné dráze, neboť v kabině nebyl dostatek kyslíku. Teprve v roce 2002 vyšla pravda najevo. Důvodem úmrtí Lajky bylo přehřátí.
Zpracováno na základě:
