Článek
Vladimír Brabec, skvělý český herec, ztvárnil roli kriminalisty Jana Zemana ve třiceti dílech seriálu, který se natáčel mezi roky 1974 a 1979. Tehdejší doba byla plná cenzury a záměrných úprav ku prospěchu komunistického režimu, a tak ani tento seriál se tomu nevyhnul. Případy, které Jan Zeman řešil, byly založené na skutečných událostech. Něco bylo zamlčeno, něco zcela překrouceno. Komunismus jako takový vyšel z každého příběhu jako vítěz. Všichni protagonisté i štáb, který se na přípravě seriálu podílel, byli využiti pro vytvoření třiceti dílné komunistické propagandy.
Po revoluci nikoho ani nenapadlo, že by se tento seriál ještě někdy mohl vrátit na televizní obrazovky. Jako seriál oslavující komunismus byl odsouzen k tomu ležet v archivu. Tehdejší generální ředitel televize Nova Vladimír Železný ve svém pořadu Volejte řediteli na dotazy diváků ohledně reprízování 30 případů majora Zemana vždy nekompromisně odpovídal, že to se nikdy nestane. Jenže jak doba postoupila, došlo i na tento dlouho spící seriál. Major Zeman se vrátil na televizní obrazovky přibližně před 20 lety a s sebou přinesl pozdvižení i senzaci.
Ty, co seriál kdysi viděli, si chtěli příběhy připomenout a s odstupem času sledovat, jak byly jednotlivé případy zmanipulovány. Pro někoho byl seriál něčím zcela novým, co nikdy neviděl. Seriálů podobného typu v té době v Česku příliš nebylo a pokud si odmyslíme dobový kontext, byl tento počin na české poměry vskutku obstojným detektivním seriálem.
Jenže lidé, kteří sledovali seriál po revoluci, už o době před rokem 1989 tolik nevěděli. Buďto seriál přijali jako běžnou detektivku bez nějakého dobového pozadí, nebo v nich seriál mohl vyvolat zájem o to, aby si o tehdejší době něco zjistili. Probouzelo to v nich zájem o informace o skutečných podstatách kriminálních příběhů té doby. A to bylo nesporným přínosem reprízovaní tohoto seriálu.
Major Zeman byl ve sledovanosti tak úspěšný, že se celý seriál na televizní obrazovky vrátil hned několikrát. Lidé si prostě chtěli dobu svého mládí, dobu komunistického útlaku, připomínat. Vyvolávalo to u nich smíšené emoce. U dnešních mladých však reprízování 30 případů majora Zemana nevzbouzí emoce žádné. Jeho shlédnutí v nich nezanechá žádnou stopu, žádný zájem o tehdejší dobu. Pokud na to nějaký dnešní adolescent vůbec vydrží koukat, protože to ihned neoznačení za program pro pamětníky, shlédne to jako běžný kriminální příběh, pozadí absolutně nevnímá.
Mladí totiž dnes nemají absolutně představu o tom, jakým způsobem mohl takový seriál posloužit propagandě, když jde jen o běžné vyšetřování kriminálních činů. Neevokuje v nich to, co evokoval u mladých na přelomu tisíciletí, tedy připomenutí a přiblížení doby. Mladí jsou té době dnes tak vzdálení, že už neexistuje most v podobě nějakého televizního programu, který by jim tu dobu přiblížil. A to je velká škoda. Protože pokud si to neprožijí, pokud si tu představu sami nevytvoří, nikdy nepochopí, jakých bylo oněch 40 let nesvobody v české zemi.
