Článek
Mor přicházel do českých zemí opakovaně. Poprvé se na našem území vyskytl již ve 14. století. Poslední velká morová rána v podobě pandemie nás zasáhla na počátku 18. století. Od roku 1749 se pak už nikdy mor na našem území nerozšířil natolik, že by se mohl označovat za epidemii. Pak měly na svědomí tisíce životů už jiné novodobé nemoci.
První velkou epidemií moru byla takzvaná Černá smrt, jak se nemoci v té době říkalo. Udeřila na české země v roce 1349 a 1350. Přišla přes jižní Moravu a později zasáhla i Česko. Ztráty u nás však nebyly tak početné jako v jiných zemích Evropy. Přesný počet obětí není znám, ale odhaduje se, že mor v té době zabil třetinu až polovinu veškerého obyvatelstva našeho kontinentu.
Pro nás, české země, byla daleko ničivější druhá vlna epidemie v letech 1357 až 1363. Nejdrtivěji pak dopadly na české obyvatelstvo morové rány v letech 1380 až 1382, kdy zemřelo jen našem území desítky tisíc lidí. V 15. století se pak mor vrátil několikrát, ale vždy se jednalo o menší epidemie. Nemoc však ještě neřekla své poslední slovo.
Na počátku 16. století přišla epidemie, která měla na svědomí zejména životy mladých lidí a dětí. V letech 1597 až 1599 řádila v českých zemích epidemie zvaná pravý mor. Tato epidemie donutila císaře Rudolfa II. prchnout na nějaký čas z Prahy, kde byl mor rozšířen velmi silně. Vrátil se až po několika letech.
Jedna z nejhorších epidemií moru zasáhla české země a zejména Prahu v letech 1679 až 1681. Nemoc měla neobyčejně rychlý průběh. Začalo to obyčejnou horečkou, ale již během několika hodin se na těle nakažených udělaly boule, posléze tělo zčernalo. Nakažený zemřel zpravidla během jednoho až třech dnů. Vše bylo tak rychlé, že nebylo žádnou výjimkou vidět, jak na ulicích zničehonic odpadávali mrtví lidé k zemi.
V té době se šířil mor z Vídně, a tak tehdejší panovník Leopold I. uprchl do Prahy. Jenže s panovníkem se do našeho hlavního města dostali i ti, kteří se již ve Vídni morem nakazili. V březnu 1680 se v Praze slavil masopust průvodem plným masek. A právě v tuto dobu udeřil mor naplno. Lidé už ale měli o nemoci větší povědomí, snažili se tedy před ní chránit. Všude se dezinfikovalo, nakažení byli drženi v karanténě.
Často byli nemocní odvážení i do lazaretů za hradbami města. Se zvyšujícím se počtem zemřelých bylo potřeba i nových hřbitovů, které se v té době začínají stavět taktéž za hradbami měst. Z této doby pochází i slavné pražské pohřebiště, dnes nazývané Olšanské hřbitovy.
Panovník i se svojí družinou prchá v tomtéž roce z Prahy, kde bují mor ve své nejhorší podobě. Prchají všichni, kdo mohou. Praha začíná připomínat město duchů. Během této pandemie zde umírá na 12 tisíc lidí. Z dnešního pohledu se nám toto číslo nezdá vysoké, ale byla to třetina obyvatel Prahy. Každý třetí Pražan tak nemoci podlehl.
Doba středověku a raného novověku nebyla jednoduchá. Mor se vracel v doslova pravidelných intervalech a znepříjemňoval život lidem po staletí. V dnešní době už pro nás tato nemoc naštěstí není hrozbou. Buďme za to rádi.
