Muž se prokopal zdí ve svém domě a objevil tisíce let starý podzemní labyrint

Celý příběh se odehrál v 60. letech minulého století, kdy se Turek jménem Omer Demir rozhodl, že zboří kvůli úpravám jednu ze zdí svého domu. To, co ale našel za ní, mu doslova vyrazilo dech. Jakmile totiž zbořil část této zdi, objevil tajemný tunel, který vedl do rozsáhlého podzemního labyrintu. Jako by tu bylo ještě jedno podzemní město ve skále.

Omer Demir sice obhlédl pár prvních tunelů, ale dál se neodvážil. Teprve následný průzkum v roce 1963 přinesl šokující informaci. Za zbořenou zdí se nacházelo ztracené město Derinkuyu, podzemní metropole, která čekala v tichém utajením po celá tisíciletí.

Město Derinkuyu podle archeologických výzkumů vzniklo již necelých tisíc let před naším letopočtem, nejpravděpodobněji se jeví sedmé a osmé století před Kristem. Není to ale jen síť podzemních chodeb, nachází se na 18 podlažích a sahá až do hloubky 80 metrů, což z objevu Derinkuyu udělalo senzaci. Kdyby se tam nastěhovali lidé, Derinkuyu by jich bylo schopné ubytovat až 20 tisíc.

A proč tehdy místní žili ve skalách a v podzemí, a ne na povrchu, jak je tomu dnes zvykem. V prvé řadě sloužily takové podzemní místnosti jako sklad potravin. Potraviny tu díky chladným a poměrně stálým teplotám dokázaly vydržet velmi dlouho. Mezi roky 395 a 1453 n. l. se ale zdejší zejména uchovávací komory rozrostly do neuvěřitelných rozměrů. Vznikl tady labyrint tunelů, komor a místností na ploše 445 kilometrů čtverečních. Lidé tu mohli přežit bez jakéhokoli kontaktu s povrchem. Byly zde zbudovány školy a kaple, dokonce stáje i kuchyně.

Lidé se totiž pod povrchem skrývali. Bylo tu bezpečno. Podzemní prostory tak měly i obrannou funkci. Byly tu totiž navrtány i vlastní studny v případě otravy pitné vody na povrchu.

Pokud by vojáci zdejší obyvatele přepadli, nebyla by jim početní převaha k ničemu. Chodby v prostorách byly tak úzké, že by vojáci museli postupovat jeden po druhém, a tak by se stali snadným terčem místních domorodců. Celý prostor pod zemí se dal navíc zavřít velkými kamennými dveřmi, a to pouze z vnitřní strany.

A že tyto prostory byly v průběhu věků hojně využívány. Nejprve se zde skrývali křesťané, když byli pronásledováni Římany. Mezi 8. a 12. stoletím se zde pak schovávali muslimové v době zuřících arabsko-byzantských válek. Podzemí ale nebylo využíváno jen ve vzdálené minulosti. Naposledy se tu ukrývali Řekové a Arméni, a to ještě na počátku 20. století.

Nyní je Derinkuyu místem, kam se sjíždějí turisté, aby uviděli tu nekončící spleť chodeb a mohli ji v němém údivu obdivovat. Ta největší podzemní města však na své odhalení možná ještě čekají. Derinkuyu nebylo totiž jediným podzemním městem. Objeveno bylo i podobné město nazývané Kaymakli. Je velmi pravděpodobné, že na území Turecka existují další takové skvosty jako právě tady.