Článek
Dutiny ve skalách byly v tom místě asi odjakživa a byly využívány již lidmi v pravěku. Ve středověku pak mohly dobře sloužit jako sklady pro uchování potravin, případně pro skladování vína. První zmínky o tom, že zde lidé ve skalách dokonce bydlí, se ale začaly objevovat až v polovině 18. století. Tak praví první písemnosti. Předpokládá se však, že zdejší skály byli osídleny již o dvě staletí dříve. Co ale vedlo místní k tomu, že se uchýlili do skal?
Nejpravděpodobnější se zdá, že zde lidé hledali bezpečí před nájezdy Turků. Zdejší kraj byl jejich útoky postižen velmi silně. Turci se neštítili ničeho, ani rabování a ničení vesnic. Skály tak mohly být dobrým úkrytem před jejich krutostí. Otvory ve skalách se tak postupně rozšiřovaly, jak do nich místní tesali a vytvářeli si tak svoje nové příbytky. Brali je jako taková dočasná útočiště, než hrozba pomine.
Než ale hrozba pominula, zjistili tito obyvatelé skalních příbytků, že se jedná nejen o dobrý úkryt před nepřítelem, ale také se obydlím nedá upřít jejich praktičnost a řada výhod, které bydlení ve skále nabízí. No a tak je někteří už neopustili. Naopak začali tato místa zvelebovat a vytvářet z nich svoje skutečné domovy.
Je tedy celkem logické, že se tato skalní obydlí začala časem rozšiřovat. Vznikala další patra skalních domů, vykutaný materiál se hodil na prodej. Z místa se stalo vskutku jedinečné místo s unikátním postavením v rámci Evropy na poli lidové architektury. Lidem se ale ze skalních obydlí odejít nechtělo ani v moderní době. Byli tu totiž ještě ve 20. století.
Z dnešního pohledu se nám zdá bydlení ve skále jako nepřijatelné. V tehdejší době to ale bylo nesmírně praktické. V takových obydlích bylo v létě chladno, takže se člověk nemusel vystavovat vysokým teplotám na přímém slunci, v zimě tu zase bylo teplo. Když člověk zatopil, hornina dokázala teplo udržet po velmi dlouhou dobu. Skalní domky tak byly ekonomicky velmi nenáročnou záležitostí.
Jenže jak doba postoupila, mladí už se za své bydlení začínali na konci 20. století stydět, a tak z těchto míst pomalu mizel život. Poslední obyvatelé odešli z Brhlovických skal v 90. letech, konkrétně v roce 1992.
Obec Brhlovce funguje dál a z místa, kde se nacházela jeskynní obydlí, se stal skanzen lidové architektury zapsaný i na seznamu světového kulturního dědictví. Dnes je takový skanzen vybaven dobovým nábytkem tak, aby to uvnitř vypadalo, jako když se zde žilo. Přestože už tu více jak 30 let nikdo nebydlí, stále si můžeme připomenout historii tohoto místa, důvod, proč vzniklo, i poslední jeho obyvatele, kteří odešli vlastně teprve nedávno. Brhlovce jsou evropskou raritou a určitě si zaslouží i naši pozornost.
