Článek
Jedna naše zastávka nás dovedla až na Palackého náměstí, odkud jsme pokračovali k Tančícímu domu, kde jsme měli v plánu se zastavit v baru na střeše Tančícího domu. Recenze a fotografie slibovaly nádhernou podívanou. Nemohl jsem se dočkat, až budeme nahoře.
Vešli jsme do budovy, prošli kolem recepce a výtahem jsme se dali do nejvyššího patra. Zde se nachází restaurace. My ale museli zdolat ještě pár schodů, abychom se ocitli ve střešním baru a dostali se na zmiňovanou vyhlídku. Na dveřích tam bylo uvedeno, že vstup na vyhlídku je zpoplatněn. Cena za vstup byla 100 Kč. S tím jsme samozřejmě počítali. Druhou možností ale bylo dát si drink a vstup na tuto vyhlídku máte zdarma. Samozřejmě tomu ceny drinků tak trochu odpovídaly.
Vybrali jsme si Aperol Spritz. Měli jsme na něj v parném dnu docela chuť. Stál sice 180 Kč, ale kvůli alkoholu jsme tu určitě nebyli. To, co jsme ale dostali, nás docela šokovalo. Obsluha baru se při naší objednávce tvářila, že jde o absolutní samozřejmost. Jenže neznala ani to základní, tedy poměry. Do spritzu tohoto typu musí přijít vždy tři části prosecca, dvě části Aperolu a jedna část perlivé vody. To zde nebylo dodrženo ani v nejmenším.
Číšník vyplnil sklenice co možná nejvíce ledem. Pak do nich zhruba do jedné třetiny nalil vodu. Už v tu chvíli bylo jasné, že to nebude ono. To jsme si ale ještě nezoufali. Pak se postavil tak, abychom přes něj neviděli na to, jak sklenice plní. Do ruky, kterou jsme zprava viděli, vzal prosecco a začal ho lít do sklenice. Já udělal krok vlevo, abych se podíval i z levé strany. V levé ruce držel opět lahev s perlivou vodou, kterou do sklenice také naléval. Takže ještě znovu míchal prosecco s obyčejnou vodou, kdy vody přišlo do sklenice mnohem více.
Když to bylo takto hotovo, neboť sklenice byla prakticky po okraj, přidal tam přibližně malého panáka Aperolu. Opravdu ho tam nalil tolik, že to bezbarvý nápoj jen trošičku zabarvilo do velmi světle oranžova. Neprotestovali jsme, i když jsme byli doslova šokovaní. Ale byli jsme tu kvůli vyhlídce.
Aperol chutnal jako voda, nic jiného z drinku cítit nebylo. Lehká hořkost v pozadí nedokázala nepovedený drink napravit. Než jsme sklenici dopili, rozpustilo se v ní ještě trochu ledu a nápoj už měl doslova průhlednou barvu. Voda ale byla studená, takže nás v horku na střeše Tančícího domu osvěžila. I tak si myslím, že je to nehoráznost a že by se takto na drinku, který má nějaký svůj postup míchání daný, šetřit nemělo. V opačném případě by to nemělo nést název tohoto spritzu.
Po cestě na další vyhlídku jsme se stavili ještě v jedné prodejně sýrů, uzenin a jiných pochutin, abychom si spravili chuť. Bylo to mezi náměstím Winstona Churchilla a tramvajovou zastávkou Viktoria Žižkov. Na dveřích se tu skvěl nápis Spritz. Vešli jsme proto dovnitř a zeptali se, zda mají Aperol Spritz. Odpověď zněla, že samozřejmě. Jenže když nám paní začal nápoj míchat, také neznala dobře poměry, byla ale daleko štědřejší než na střeše Tančícího domu. Pak však místo Aperolu do drinku začala lít něco, co mělo velmi podobnou barvu, nicméně to nebyl Aperol. Zeptali jsme se jí, proč nám říkala, že má Aperol Spritz, když jej vlastně nemá. Řekla jen něco ve smyslu, že tohle je přece Aperol, přestože to očividně byla náhražka s názvem Apespritz, pokud si dobře pamatuji, a lila to tam dál.
Je smutné, že si dnes na spoustě míst v Praze nedáte Aperol, který není ošizený, nebo není místo originálního Aperolu použito náhražek. Nás to zklamalo o to víc, že jsme nedávno navštívili Slovinsko, Chorvatsko i Itálii. A tam se nám taková věc nestala za celou dobu našeho pobytu. Tady se nám to stalo dvakrát během jednoho dne.
