Článek
Oradour-sur-Glane bylo vždy známo pro vzácné památky staré románské architektury. Leželo ve francouzském kraji Limoges a na začátku dvacátého století se začíná elektrifikovat. Právě s tímto krajským městem je Oradour-sur-Glane brzy spojeno tramvajovou tratí. Před vypuknutím druhé světové války se tu počet obyvatel odhaduje na něco málo přes patnáct set.
Přestože šlo o poměrně malou obci, nalezli byste v ní spoustu krásných uliček a romantických kaváren. Obec měla i vlastní kapelu, tři školy a rybářský spolek. Začátek roku 1940 však s sebou přináší mobilizaci a přesně 168 mužů opouští vesnici, aby se mohlo účastnit bojů na straně spojenců.
Ulice Oradour-sur-Glane s dnes již nepoužívanými tramvajovými kolejemi
Oradour-sur-Glane stojí stranou války, není jí nikterak ohrožována. Po vylodění spojenců v Normandii a postupném osvobozování Francie však narůstá nervozita na straně německé nacistické armády. Německé jednotky dostávají informaci o tom, že v Oradour-sur-Vayres drží odbojové skupiny v zajetí německého důstojníka. Nejpravděpodobnější teorií, proč Němci dne 10. června 1944 obkličují Oradour-sur-Glane, je záměna názvu této obce s názvem obce, ve které byl německý důstojník skutečně držen.
Ženy a děti byly nahnány do kostela. Mezitím probíhalo rabování obce. Muži byli odvlečeni do stodol, kde na ně němečtí vojáci začali střílet. Celkem 190 mužů ten den ve stodolách zemřelo, pouze pět jich přežilo. Ti pak shodně tvrdili, že jim němečtí vojáci stříleli na nohy, aby umírali pomalu a v bolestech. Pak byly stodoly zapáleny, aby byla jistota, že nikdo nepřežije.
Němci se ale neštítili ani vraždit ženy a děti. Do kostela hodili zápalnou bombu a čekali, až ženy a děti začnou vybíhat z kostela ven. Pak je postříleli kulomety. Zabito bylo 248 žen a 205 dětí. Přežila jen hrstka obyvatel. Jedna žena vylezla malým oknem v zadní části kostela a schovala se, dokud Němci neodjeli. Skrýt se podařilo i jedné skupince přeživších. Celkem padlo za oběti tohoto masakru 642 osob.
Kdybyste dnes navštívili Oradour-sur-Glane, našli byste ho v takovém stavu, jak vypadal krátce po masakru. Trosky tu byly ponechány jako připomínka německých zločinů druhé světové války. Procházet se tu tak můžete mezi domy, lépe řečeno mezi tím, co z nich zbylo. Dobře vám ale rozhodně nebude. Každý nádech tady tísní. Je to skanzen německé krutosti.
Po válce byl velitel divize, který útok nařídil, ve Francii odsouzen k smrti. Jenže západní Německo ho opakovaně odmítalo vydat. A tak v poklidu dožil ve své rodné zemi. Zemřel v roce 1971, aniž by nesl jakoukoliv odpovědnost za napáchaná zvěrstva.
Oradour-sur-Glane je další připomínkou zbytečnosti války, která ničí lidské životy a nezanechává nic než spoušť.
