Článek
Při hledání stálé práce se většinou poohlížíme po hlavních pracovních poměrech. Máme totiž stálý příjem a o pojistné na sociální a zdravotní pojištění se dělíme se zaměstnavatelem. I tak jsou daně a odvody podstatnou částí mzdy, o kterou z hrubé mzdy přijdeme.
Dle zákona se z naší hrubé mzdy odečítá 4,5 % její výše na zdravotní pojištění, 6,5 % na sociální pojištění a 15 % na daň z příjmu. Vypočtená daň z příjmu je však snížená o základní slevu na poplatníka, která pro rok 2023 činí 2570 Kč na měsíc. Dále se pak může snižovat o případné další slevy, na které máme nárok.
Zaměstnavatel za nás ale nad rámec naší hrubé mzdy hradí 9 % výše naší hrubé mzdy na zdravotní pojištění a 24,8 % na sociální pojištění. Když tedy bereme například 40 000 Kč a máme nárok pouze na základní slevu na poplatníka, obdržíme v čistém 32 170 Kč, ale zaměstnavatel, aby nás mohl zaměstnávat, musí každý měsíc vynaložit 53 520 Kč. Odvody a daň z takové mzdy tak činí více než 21 000 Kč.
Výhodou práce na hlavní pracovní poměr je tedy to, že máme uhrazené zdravotní pojištění i sociální pojištění, které nám zakládá na výši našeho budoucího důchodu. A o platbu těchto pojištění se dělíme se zaměstnavatelem, který platí prakticky tři čtvrtiny z celkové výše těchto pojištění.
Když nechceme nastoupit na hlavní pracovní poměr, máme možnost nastoupit na některou z dohod. Existuje dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti. U DPP je limitem 10 000 Kč a u DPČ jsou limitem 4 000 Kč. Do této částky se z naší mzdy neplatí ani zdravotní, ani sociální pojištění.
Pokud si tedy například na DPP vyděláme měsíčně 10 000 Kč, pak obdržíme celou tuto částku a zaměstnavatel nezaplatí ani o korunu navíc. Z takové příjmu se totiž platí pouze srážková daň ve výši 1500 Kč a tu nám pokryje základní sleva na poplatníka, takže žádnou daň nehradíme.
Takto zvýhodněná je práce u každého zaměstnavatele, u kterého budeme mít dohodu o provedení práce. Budeme-li mít například čtyři dohody o provedení práce, které nám v součtu vynesou stejnou hrubou mzdu jako v případě hlavního pracovního poměru, tedy 40 000 Kč, pak stále nehradíme žádné zdravotní, ani sociální pojištění. Ze třech dohod však již musíme zaplatit srážkovou daň, neboť základní slevu na poplatníka lze uplatnit pouze u jednoho zaměstnavatele. Nevyčerpanou část základní slevy na poplatníka však můžeme dostat zpět v daňovém přiznání.
Celkem tedy při takovýchto čtyřech dohodách obdržíme 36 570 Kč a zaměstnavatele budeme stát pouze 40 000 Kč. Finančně je tedy taková dohoda mnohem výhodnější jak pro nás, tak pro naše zaměstnavatele. Je však třeba podotknout, že vzhledem k neplacení sociálního pojistného nám taková mzda nezakládá na budoucí důchod. Při práci na DPP pak zároveň nemáme nárok na placenou dovolenou, směny je však možné si rozvrhovat dle svých možností podle dohody se zaměstnavatelem.
Je to tedy o tom, abychom si vybrali naše priority. Zda žijeme současností a na svoji budoucnost nemyslíme, nebo zda přemýšlíme komplexně. Tak či tak je třeba volit moudře, špatné rozhodnutí by se nám jednou nemuselo vyplatit.
